Článek
Ještě častěji ovšem dochází k naprostému zaměňování pojmů a za extremismus se vydává něco, co s ním nemá nic společného, přičemž tak činí právě extremisticky smýšlející jedinec či skupina.
Uvedu příklad:
Po vysílání pořadu Za pět minut dvanáct jeden z hostů položil svým příznivcům tento dotaz:
Co je podle vás „radikální extremismus“?
Je to chtít mír, českou korunu, zastavit migraci a zrušit emisní povolenky ničící naši ekonomiku?
Nebo masivně zbrojit na válku s jadernou velmocí, zavést euro, zrušit právo veta, zřídit Spojené státy evropské, zesílit Green Deal a nahradit tradiční evropskou populaci migranty z Afriky či Ukrajiny?
To je velice manipulativní otázka, která vlastně navádí k jedné specifické odpovědi, což je ovšem forma extremismu.
Ale dost slovíčkaření.
Situace je velice vážná a součástí vládní koalice jsou lidé, kterým není po chuti pevné ukotvení České republiky v mezinárodních společenstvích. A tak využívají sebemenší příležitost k tomu, aby podkopali důvěru občanů v demokratický vývoj. A neváhají k tomu použít zavádějící informace, a když to cítí jako nutnost, pak i lež.
Například informace o zrušení práva veta je jednou z těch, které jsou prezentovány jako snaha o omezení národní suverenity.
Skutečnost je ovšem taková, že zrušení práva veta by se týkalo jen oblastí, kdy je ohrožena bezpečnostní situace členů EU a kdy jedno prosté ne by mohlo vystavit jednu či dokonce více zemí hrozbě nepřátelského útoku. Víme, že některé členské země mají poněkud odlišnou představu o mezinárodní spolupráci a bezpečnostním vývoji. Mohlo by se tak snadno stát, že by vůle společenství byla nezodpovědně zablokována.
Dalším, už celkem obstarožním příkladem manipulace jsou fámy o zavedení eura, vzniku Spojených států evropských či nahrazení tradiční evropské populace imigranty z Afriky či Ukrajiny. To je vůbec zajímavý blábol, když si uvědomíme, že obyvatelé Ukrajiny prostřednictvím SSSR byli a dnes jako samostatný národ jsou součástí evropské populace. Jenže to se někomu špatně vysvětluje. A otázka eura a SSE (Spojených států evropských)?
No, to je cosi, co znovu aktivně vybujelo v souvislosti s jedním rozhovorem prezidenta republiky Petra Pavla, který vyslovil svůj občanský pohled. Okamžitě se strhla mela, přičemž ovšem hlavním cílem bylo zatajit, že se jednalo o pouhý občanský názor a pohled a že prezident republiky, ať je jím kdokoliv, k tomuto tématu nemá sebemenší pravomoc.
Ovšem daleko nebezpečnější jsou výkřiky o míru a o hrozbě války s jadernou velmocí. Tady je třeba říct, že svět, a tedy i Česká republika, už ve válce jsou. To, že nám nad hlavami nelétají rakety, neznamená, že tomu tak není, ale že doba se posunula tím směrem, že prvním stadiem válečného konfliktu nemusí nutně být přímá vojenská akce, ale hybridní útoky, sabotáže a šíření chaosu a nedůvěry ve stát. Samotná vojenská akce už je jen finálním vyvrcholením, kdy agresor pochopí, že oběť je bezmocná. Tak to bylo na Ukrajině, kde se ovšem Vladimir Putin zmýlil a svět mu nenechal tuto zemi napospas.
Po této zkušenosti všichni víme, že zlu se prostě ustupovat nedá, a nejen to, že na boj se zlem je třeba se připravit. Heslo „Kdo chce mír, musí být připraven na válku“ rozhodně není žádnou prázdnou frází. Je to moudré heslo, protože štěstí přeje připraveným a žádného agresora neodradí nic více než vědomí, že případná vyhlédnutá oběť čeká v plné zbroji připravená se bránit.
Jestliže dnes někdo jménem míru volá po demilitarizaci, po sklopení zbraní a omezení zbrojení či příprav na konflikt, tak to není známka ani pacifismu, a dokonce ani zbabělosti. Je to nezodpovědnost a jsem osobně přesvědčen, že v některých konkrétních případech se jedná i o přímou úlitbu směrem k nepříteli. A ten nepřítel je jasný. Je to Rusko.
A jak vývoj jde dále, počet nepřátel roste a přidává se Írán a bylo by velice naivní si myslet, že se nás to netýká, protože nějaký Írán je kdesi daleko. Dnes není nikdo a nic daleko.
Hledáme-li odpověď na problematiku radikálního extremismu, měli bychom ji hledat u těch, kteří ve společnosti šíří chaos a zmatek.
Nazývejme věci pravým jménem. Pokud vám někdo bude tvrdit, a jsou tací, kteří to tvrdí, že když dostanou tuto možnost, pojedou do Ruska dohodnout nákup plynu za výhodné ceny, pak toto jsou ti nejradikálnější extremisté. Pokud vám někdo bude tvrdit, že nemáme být pevnou součástí spojeneckých organizací, že máme jít vlastní, neutrální cestou, tak ten, kdo to tvrdí, je extremista radikál.
Česká republika je malá země a má šanci na rozvoj pouze tehdy, když bude i zemí spolehlivou, se kterou bude výhodné dělat obchody. Oboustranně výhodné.
Pokud ale začnou převládat snahy o revizi mezinárodních partnerských či obchodních smluv, začnou partneři odcházet a s tím začne ubývat i příliv peněz. Tak může dopadnout i Německo, pokud AfD převezme moc a bude se snažit ustupovat od evropského směru. To je superradikální extremismus, ke kterému doufám nedojde, a věřím, že Němci mají i vzhledem k historickým zkušenostem dostatečné mechanismy, jak takovému vývoji zabránit.
V Česku nezbývá než doufat, že strany, které našly zalíbení v německé AfD, nebudou mít šanci se k moci dostat a že otázka extremismu či radikálního extremismu zůstane jen otázkou diskuzí a mudrování v politických debatách.
