Článek
Jeho význam a jeho znění je složité vysvětlovat někomu, kdo nezná podmínky života v této osudem a historii neuvěřitelně zkoušené zemi. Evropané si sedí v klidu a míru ve svých domovech, prožívají radosti i starosti běžných dnů, a i když se bezpečnostní situace zhoršuje, nemusí se třást hrůzou, že v noci do pokoje jejích dítěte vtrhne šílenec s nožem a dítě podřízne. A protože žijí v klidu a míru, zdají se jím i tato slova jako prázdná fráze.
Jenže nejsou.
7. říjen 2023 naprosto změnil budoucnost. Každý, kdo se o dění v Izraeli zajímá, ví, že do té doby vše probíhalo jako podle scénáře. Teroristé zaútočili, světové veřejné mínění bylo otřeseno, Izrael provedl protiútok, světové veřejné mínění se otřáslo znovu a Izrael byl donucen přijmout klid zbraní. Svět byl uspokojen, teroristé potěšení a rozdávali koláčky a sladkosti. Tak to vše probíhalo nejen od podpisu mírových dohod v Oslo, či od roku 2007, kdy se k moci v Gaze dostal Hamas, ale tento scénář byl aplikován od samotného vzniku židovského státu.
Jenže rok 2023 vše změnil. Ukázalo se totiž, že pokud se někdo nechce dohodnout, pokud někdo nechce mír, není možné mu jej vnutit pomocí ústupků, ale pouze masivní odvetou. A je pokrytec ten, kdo Izrael kritizuje za události v Gaze. Nebyl to totiž Izrael, kdo stál u jejích počátku. Dovolím si v tuto chvíli poupravit slova prezidenta Petra Pavla, kterého si vážím a který řekl, že „bezpečnost Izraele nesmí být na úkor ostatních zemí“. Správně by měla věta znít : „lítost nad mrtvými civilisty nesmí převážit nad nutnosti zajistit bezpečí živým“. A k zodpovědnosti za mrtvé na obou stranách by měli být pohnáni ti, kteří to rozpoutali, a navíc i ti, kteří celá léta zavírají oči nad tím, co se děje, a dokonce posílají štědré finanční dary teroristům. Ano, světová veřejnost se dojímá a slzí nad hladovějícími Palestinci / už méně se dojímá a slzí nad hladovějícími v Jemenu, Sudánu. Severní Koreji, Eritreji a mnoha dalších místech bídy a utrpení /, ale nepřichází otázka, z čeho, z jakých prostředků jsou tak dobře živení vůdcové Hamasu, Hezballahu, PIJ a dalších, včetně palestinské samosprávy.
Dnes si Izrael a Židé v celém světě připomínají Yom Hazikaron. Den vzpomínky na padlé vojáky a na oběti terorismu. Není jich málo. Svoboda a prosperita je draze vykoupená krví a životy nevinných lidí, kteří měli jen jeden jediný sen. Žit v míru, radovat se a milovat. Bohužel, nepřítel namísto soupeření mírovými cestami, na poli vědy, kultury nebo sportu, volí cestu zmaru, smrti, teroru. A světové mínění je slepé a netečné. Neodsuzuje barbarství, ale sebeobranu a snahu chránit vlastní existenci. Jenže doby, kdy tento postoj byl přijímán, jsou pryč. Izrael žije a bude žít. A bude vzpomínat. Například na Hallel Yaffa Ariel, kterou ve věku 13 let, podříznul 17. letý palestinský terorista. A také na oběti teroristických bombových útoků v roce 2001 v Jerusalémě, při kterých zahynuly desítky obětí. A na hrdiny armády, kteří položili své životy, aby ostatní mohli žít.
