Článek
Měl by si, podobně jako jeho předchůdci, užívat civilního života a návratu k poctivé nepolitické práci.
Namísto toho nadále ovlivňuje dění ve společnosti a možná částečně i v Poslanecké sněmovně. Přestože se zdá, že jeho pozice slábne, činí tak prostřednictvím spřátelených médií, jako je XTV a především CNN Prima News, kde dnes bude za tento týden už podruhé.
Nevím o žádném poslanci z minulosti ani současnosti, který by měl takto umetenou cestičku před obrazovky jednoho z nejsledovanějších sdělovacích prostředků.
Proč?
Na to odpověď neznám. Vše je o to záhadnější, když si uvědomíme, že Jindřich Rajchl je možná největší narcis, jaký se mezi českými politiky kdy objevil. Jeho zastánci na otázky, proč je takovým oblíbencem zrovna u CNN Prima News, odpovídají, že jim zajišťuje sledovanost, což by mohla být pravda, pokud by vystupoval v exponovaných předvolebních pořadech. Ale rozhovory? Tam se podle mého názoru sledovanost moc zvednout nedá, protože veřejnost na podobnou žvanírnu už moc zvědavá není. Je to vše stále dokola. A diskuse, kde pan Rajchl vystupuje, jsou stále dokola a podobají se jako vejce vejci. Stále tytéž prázdné floskule, jízlivé úsměvy (i škleb se sem tam objeví) a pochopitelně nesmí chybět urážka oponenta.
Poslanec Jindřich Rajchl se velice rád prezentuje jako člověk, jehož nejvyšším zájmem je Česká republika. Jenže z jeho stanovisek, která jsou veřejně dostupná, příliš vlastenectví nečiší. A není to patrné ani z jeho televizních vystoupení. Co je ale možné registrovat stále silněji, je jeho proruský sentiment.
Samozřejmě od něj ani jemu nakloněných podporovatelů neuslyšíte „Ať žije Rusko“ nebo Putin. I když, pokud si projedete poctivě diskusi pod jeho statusy, i to tam lze najít. Pan Rajchl je ovšem zdatný manipulant, a proto své postoje halí do matoucího obalu. Především do agresivní protiukrajinské rétoriky a nenávistných výkřiků proti prezidentu Zelenskému. To se totiž „smí“ a nevyvolává to podezření.
Před pár dny ale zašel dál než obvykle. Jeho status začíná slovy:
…Ruský nejvyšší soud vyloučil opoziční stranu Jabloko z nadcházejících voleb a naše média začala ruku v ruce s lepšivickými strážci jediné oficiální pravdy okamžitě křičet, jaká je v Rusku strašná totalita…
Tato formulace nenechává nikoho na pochybách, jak to pan Rajchl vlastně myslí, přestože následuje jeho obvyklá UH omáčka, do které zamíchá AfD, SPD, Zelenského a Ukrajinu.
Pod pláštíkem, v tomto případě značně nelogického, whataboutismu zde podsouvá myšlenku, že v Rusku vlastně žádná totalita není a že jinde jsou na tom hůře, když šikanují jeho milovanou AfD – jen tak mimochodem stranu, kde znějí otevřené hlasy proti Benešovým dekretům. To mu ovšem nemůžete připomenout, protože pokud vůbec odpoví, bude tvrdit, že se jedná jen o jednotlivce. Na námitku, že do kauzy Dozimetr byli za STAN zapleteni taky jen jednotlivci, pak následuje okamžitá blokace. I za méně. Například když se jeho oddaného učedníka zeptáte, jestli namísto čekání na značkách by nebylo lepší čekat na Rajchovo online vysílání na gauči nebo v křesle.
Je to sice úsměvná banalita, ale přesně to ukazuje, jaké jsou představy a která politická praxe je Jindřichu Rajchlovi blízká. Maximální pochlebování.
Psal jsem o snaze Jindřicha Rajchla působit jako ryzí český vlastenec. Tato snaha ale vychází naprázdno, když si uvědomíme, že pro svou vlast, je-li jí Česká republika, ve skutečnosti nic nedělá. Slibem sice neurazíš, jak praví přísloví a zpívá kapela Kabát, nicméně přestože sliby pomohou politikovi ke kariéře, volič, občan, opětovně zapláče. A v takovéto fázi se nyní výsledky práce pro stát nacházejí. Žádné nejsou. Kromě pompézního vytvoření výboru pro vyšetřování Dozimetru, kterýžto výbor, ať už vyšetří, co je libo, nepřinese žádný hmatatelný výsledek. Jak známo, v České republice platí zákony, nad kterými bdí policie a soudy. Nikoli nějaká Rajchlova komise.
Já si ale myslím, že hlavní cíl má JUDr. Rajchl jinde, než tvrdí.
Žádný skutečný patriot ani vlastenec totiž nebude nikdy a za žádných okolností zlehčovat hrozbu agresora, se kterým už jeho země měla nejednu negativní zkušenost. A to nemyslím jen okupaci z roku 1968. Neustálé opakování nesmyslů o tom, že pomoc Ukrajině jen prodlužuje válku, je velmi nebezpečné pro budoucnost sousedních zemí a ve finále i České republiky. Když se řekne A, je vždy třeba říct B a následně pokračovat v abecedě. Takže pokud by došlo k zastavení pomoci Ukrajině, pokud by přestal přísun zbraní, následoval by krok B. To znamená postupné obsazení Ukrajiny. A netrvalo by to tak dlouho, nastal by krok C v podobě napadení Pobaltí či Polska. To, že Rusko nemá žádné zábrany, ukazují provokace jak na obloze, tak na vodě.
Jestliže tedy kdokoliv, včetně pana Rajchla, šíří požadavky na ukončení podpory napadené zemi, je to ve skutečnosti zrada vlastního národa.
Je smutnou a jen velice těžce pochopitelnou skutečností, že tento poslanec se stále může těšit poměrně vysoké podpoře příznivců. I když, podíváme-li se na skutečná čísla, je jasné, že ten humbuk, kdy mu počty naskakovaly v řádu desítek tisíc, se najednou zastavil takříkajíc na pětníku. I to o něčem vypovídá.
Pokud pan Rajchl tolik touží po ukončení válečného konfliktu na Ukrajině, měl by jasně a bez zbytečných floskulí říct, jak si to představuje. Jak si představuje donutit Putina k ukončení zabíjení a jak si představuje zabezpečit Evropu před opakováním podobné tragédie.
Napsal jsem, že Jindřich Rajchl je narcis. Rád se poslouchá a je rád, když ostatní poslouchají jeho. Velice rád poučuje a rozdává ze svého pohledu moudré rady. Nesnese jakýkoliv náznak odporu. Možná právě proto je jeho strana PRO stále minipartičkou.
Snad si všichni ti, kdo denně stojí na značkách a čekají na další dávku arogance, invektiv či pokrytectví, časem uvědomí, že to vše, co je jim předkládáno, je jen póza a klišé a že oni sami se stávají součástí pokusu o destrukci společenského řádu.
