Článek
Ale jak tato hra bude vypadat?
V předvolební době jsem měl jistou představu. Buďto těsná výhra současné demokratické koalice s tím, že bude třeba opřít se o Piráty, což sice nebyla ta nejlepší varianta, ale známe to, „účel, světí prostředky“. Druhou možností podle mého názoru, byla drtivá výhra ANO tak, aby mohlo / nebo mohla, kdo si ještě pamatuje význam této zkratky/ vytvořit jednobarevnou vládu. Proč to bylo důležité? Inu, protože já a nejsem sám znám Andreje Babiše a vím, že není ochoten přijmout jiný než ten jeho názor. A dva nebo i více kohoutů na jednom smetišti, tedy i na tom politickém v tomto případě nemusí přinést nic dobrého. O čemž se v tuto chvíli můžeme pomalinku přesvědčovat, protože nejen že nevyšla první moje představa vítěze, ale ani ta druhá, a tak stojíme před otázkou, co vlastně bude dále.
Babiš - Okamura - Macinka / Turek/. Tři vyhraněné osobnosti, které se nyní musí dohodnout na spolupráci. To zní spíše jako nějaká veseloherní sci-fi než jako realita české politické přítomnosti. Přesto je to skutečnost a plody už začínají rašit. Ze střípků informací, které dostáváme, vidíme chaotické rozdělovaní křesel, přičemž vítězné ANO se dobrovolně nebo snad nedobrovolně, ale nepochopitelně vzdává důležitých ministerstev. Nejprve vnitro, následkem Okamurovy žvanivosti, tedy vnitro ne, ale obrana, a dokonce Ministerstvo zahraničí České republiky má připadnout Turkovi. Jedno z nejdůležitějších křesel má dostat člověk, který nejenže dostatečně nevysvětli své násilnické sklony, ale hlavně nedokázal objasnit svou náklonnost k třetí říši a nacismu. Jak může člověk s takovýmto stigmatem zastupovat zemi v zahraničí, zůstává záhadou. Je pravdou, že v tuto chvíli se jedná o Turkovo přání, které není potvrzeno, nicméně o vnitru se Babiš rozhodl okamžitě po Okamurových výstupech. O Turkovi mlčí. Pokud by se ale tato nominace ukázala jako pravdivá, bylo by poslední nadějí prezidentovo odmítnutí.
Je dobré si připomenout slova Andreje Babiše: poté, co doskákal a dozpíval italskou odrhovačku, prohlásil, že jeho velkým zájmem je zdravotnictví. Už tehdy jsem si říkal, že něco není v pořádku. I když se jedná o důležitý rezort, tak vnitro, obrana a zahraničí nemohou být na nižší zájmové úrovni a to už se dostávám zpět k tomu, o čem vlastně píšu.
Pokud by se jednalo o jednobarevnou vládu, pak všechna křesla by obsadili zástupci ANO. Tato strana by nesla plnou zodpovědnost. V tuto chvíli to ale vypadá, že vládu bude tvořit jakýsi hybrid, jakési nepovedené lego, kdy jednotlivé kostky do sebe moc nezapadají.
Jakou trvanlivost ale takovýto slepenec může mít? Do švestek? Možná ani to ne. A co samotné ANO. Ustojí problémy, které mohou přijít a nepochybně přijdou? Určité náznaky stranického nepohodlí můžeme vidět už nyní. I když jen letmé. Například děsivě otrávený pohled paní Schillerové na tiskovkách, kdy se tváří jako diváci na pohřbu Brežněva. Anebo upozadění Havlíčka a nepřítomnost donedávna všudybyla Juchelky. To může svědčit o třenicích uvnitř strany. Nemusí ale může.
Hodně otázek, málo odpovědí. Zítra snad mají být k dispozici první relevantní informace. Uvidíme, ale na jednu otázku odpověď nedostaneme určitě. Jak dlouho takováto vláda může vydržet. Sázkové kanceláře mohou začít vymýšlet kurzy.
