Článek
Pokud máme srovnávat, tak Okamura, Babiš i tolik v současnosti propíraný Turek, zůstávají daleko za „zářící“ hvězdou Jindřicha Rajchla a já nebudu vůbec otálet s konstatováním, že nikdo jiný v tom politickém chlívečku není tak nebezpečný jako právě on.
Jindřich Rajchl před několika málo léty vycítil obrovský prostor v zahnívajícím politickém kolbišti. Uvědomil si nespokojenost a rozladěnost obyvatelstva, především díky restrikcím, které přinesl Covid 19. Nekompetentnost vlády a stran, neustálý chaos v rozhodování, zákazy a omezování, to vše bylo hnacím motorem pro rodícího se „tribuna národa“, kterým se pan Rajchl rozhodl stát. Na rozdíl od jeho tehdejších souputníků jakými byli Vrábel a Havel a jiní, pan Rajchl má cosi, co jím schází. Kombinací charismatu, inteligence a schopnosti manipulace. Protože je advokát, má také obrovský dar hovořit, a to i k velkému davu, jak se ukázalo na různých demonstracích. A tak zatímco výše zmínění pomalinku upadali v zapomnění, pan Rajchl rychle stoupal na žebříčku popularity směrem ke kultu osobnosti.
Musím přiznat že i já jsem v počátcích vnímal jeho aktivity pozitivně, a dokonce se snažil pomáhat s propagací. Jenže současně jsem se ptal. Protože na jednu stranu je krásné slyšet že všechno zařídíme, uděláme a nedopustíme aby vám ublížili, jak hlásal směrem k davu na demonstracích pan Rajchl. Ovšem druhou částí těchto proklamací by mělo být jak to uděláme. A na to odpověď nikdy nepřišla a já brzo zjistil, že se jedná jen o dalšího „žvanila“, jakých tahle země v minulosti už měla více. Ovšem to jsem pana Rajchla velice podcenil. A také jsem nedocenil ochotu davu, nechat se zblbnout.
Nově vzniklá strana PRO měla znásobit Rajchlovy šance stoupat na žebříčku vzhůru, až do sněmovny, nicméně nevyvíjelo se to tak, jak mělo. Jednak ne všichni spolustraníci byli ochotní hrát pouze druhé housle a docházelo k personálním změnám, a pak, samotná strana se v popularitě potácela hluboko pod volitelnou pozicí. Přestože dav Rajchla miloval, jeho strana nikoho moc nezajímala. A proto došlo ke spojení s SPD, což jen tak mimochodem, je pro Tomia Okamuru dnes velkou noční můrou.
Jenže to už jsme se pomocí rekapitulace dostali až k dnešním dnům, do sněmovny, ale to nejdůležitější stále zůstává k napsání. Je tím nejdůležitějším otázka:
PROČ?
Šlo panu Rajchlovi jen o křeslo ve sněmovně, nebo židličku na ministerstvu? Kdo je Jindřich Rajch? Advokát, podnikatel, možná i zakuklený lobbista. To vše vylučuje, že někdo takový by se spokojil s tak nezajímavou pozicí jako je poslanec a nepochybně by uspokojení nemohlo přinést ani ministerské křeslo. Neexistuje nejistější pozice nežli ta politická. Tak proč tedy pan Rajchl tohle vše podstupuje a investoval do toho i své prostředky?
On sám tvrdí, že jej vede láska k zemi, že je vlastenec a že miluje lidi a chce, aby se všem žilo dobře. To je sice hezké a přineslo mu to ty tisíce zfanatizovaných fanoušků a fanynek, kteří mu na sociálních sítích píší zamilované vzkazy, tykají mu a prosí jej aby na sebe dával pozor, jenže zamyslíme-li se nad tím co hlásá, tak na povrch začne vyplouvat něco jiného, hrozivějšího.
1/ Jindřich Rajchl kdysi prohlásil, že je bytostně přesvědčeným pacifistou. Proto prý odmítá jakoukoliv eskalaci války. Jenže toto odmítání, se z jeho pohledu týká i obrany. Takže Ukrajina se nesmí bránit, má jediné právo, přijmout diktát. Kohokoli. Ať už Putina anebo Putina a Trumpa ale prostě a zkrátka, přijmout diktát. V tomto tonu jsou vedena všechna Rajchlova stanoviska a také rostoucí nenávist k samotným Ukrajincům, především těm, co našli podporu u nás.
2/ Jeho neúnavnou filozofii, je pokračování a upevňování spolupráce s Ruskem. Automaticky odmítá jakékoliv sankce, odmítá odstřižení od obchodu z Ruskem a odmítá víza pro ruské občany
3/ V souvislosti s EU propaguje takové kroky, které nakonec povedou k odsunutí České republiky mezi země, které nejsou důvěryhodné a které dělají problémy. Jinými slovy, snaží se vytvořit jakousi kliku společně s Maďarskem a Slovenskem, která by měla být vůči EU v silné opozici ale která by ve skutečnosti oslabovala pozici České republiky. Tady je nutné připomenout, že v tuto chvíli, je Česká republika závislá na projektech, které jsou ze strany EU financovány a že jsou to především Česká města a vesnice, kterým čerpání prostředků z fondů EU pomáhá.
A tak, zatímco Babiš, Okamura, Turek, Macinka a další jsou jen nevýznamné figurky, ve vztahu k mezinárodním událostem, zatímco výše jmenovaní nikdy nebudou mít ani chuť ani snahu „dělat mezinárodní vlny“, pan Rajchl má v tomto směru mnohem širší záběr. A on se tím ani moc netají. Velice často cituje a dává za příklad názory těch, kteří jsou blízcí Putinovi. Několikrát zveřejnil názory bývalých amerických vojenských činitelů, které favorizují nepokrytě Rusko. Byl nadšený z rozhovoru komentátora Tuckera s Putinem ale když se posléze ukázalo, že ten rozhovor neprobíhal zrovna v přátelské a důstojné atmosféře, už to pan Rajchl nezmínil.
Zkrátka, Jindřich Rajchl hraje ruskou kartu. A já nebudu spekulovat jestli to dělá z naivity, nevědomí, z nepochopení, anebo zda v tom má nějaký jiný, třeba ekonomický zájem. Tak jako se nepřipojuji k informacím o jakýchsi jeho kauzách z minulosti, protože k ním není dostatek relevantních informací, nebudu ani v tomto případě spekulovat. S jistotou ale lze tvrdit, že postoje a kroky Jindřicha Rajchla jdou proti zájmům České republiky, proti zájmům občanů České republiky a zcela napomáhají šíření ruských postojů a zájmů.
Kreml
Pan Rajchl nechápe, proč na něj všichni útočí, proč je terčem mainstreamu i soukromých medií. Odpověď je jednoduchá. Přestože je možné na svou stranu stále získat tisíce i desetitisíce zfanatizovaných příznivců, doby, kdy kult osobnosti zcela ovládl zemi a společnost, definitivně pominuly s odchodem Miloše Zemana z Hradu. Proto bude stále méně těch, kteří se nechají oklamat prázdnými floskulemi, abych použil oblíbené slovíčko pana doktora. Je zřejmé, že toho se pan Rajchl bojí a je zřetelně vidět jeho zklamání z výsledku voleb. Viděl se asi na ministerstvu, viděl se jak jeho kariéra strmě stoupá a najednou se ten výtah zarazil v mezipatře.
Já se ale obávám, že jde jen o dočasný zádrhel. V každém případě zůstane šedou eminencí v pozadí, která různými nitkami dokáže škodit a manipulovat. Ze složení sněmovny je vidět, že kandidátů na spolupráci tam bude více než dost. Jsou tam ukřivdění, jsou tam nedocenění.
A tím kdo by měl být na pozoru nejvíce, je Tomio Okamura. Protože vděk se v téhle branži nenosí.
