Článek
Příběhy s kriminální tématikou a detektivkou vždy byly, jsou a budou velice populární a vyhledávané. Proč ne, boj dobra se zlem je přitažlivý, a když dobro zvítězí, má divák hřejivý pocit, že alespoň někde se tak děje, když realita mnohdy bývá komplikovanější. Zdá se ale v posledních letech, že do popředí se dostávají stále temnější příběhy, kde snad tvůrcům nejde ani tak o vítězství spravedlnosti, ale spíše o ukázku zoufalství a bezvýchodnosti běžného života.
Také si můžeme všimnout, že z kin se detektivky skoro vytratily. Převažují akční filmy, případně jakýsi mix dramatu se společenským podtextem. Detektivky a kriminální příběhy se přesunuly na televizní obrazovky a dostaly podobu nekonečných seriálů. A hlavně se změnil způsob vyprávění. Tvůrci sahají po tématech, prý ze skutečného života, hledají pravdivé příběhy. A to může přinést problém v uvědomění si, kam až je možno zajít.
Projekt TV Nova „Metoda Markovič“ s touto formou pracuje. Bohužel, jak se zdá, tvůrci jdou přímo po senzaci a citlivost a empatie jím zůstává cizí. Neberou v úvahu skutečnost, že příbuzní obětí stále žijí a asi tvůrce moc nezajímá, jak se budou cítit, když ty zrůdnosti uvidí.
První řada této série byla věnována Ladislavu Hojerovi a spíše než kriminálním příběhem byla psychologickou sondou do myšlení a metod vyšetřovatele a do myšlení vraha. Chvílemi běhal mráz po zádech nad tím, jak tvůrci vykreslili sadistického vraha, skoro jako kluka z ulice. Sice pomateného, ale ničím extra nevybočujícího. Zvláštní bylo i jednání samotného vyšetřovatele, které bylo v popisované době více než nestandardním. Troufám si říct, že extrémním.
Nyní tedy běží další série, tentokrát o spartakiádním vrahovi Strakovi. Jak jsem napsal, neviděl jsem a ani neuvidím. Důvod je prostý. Cítil bych se špatně vůči obětem jeho činů. Ty oběti totiž stále žijí a dcera jedné z nic dala svou nelibost jasně najevo. Dokonce byla produkce nucena výsledné dílo přestříhat. Což ovšem rozhodně nemohlo zmírnit bolest a hořkost těch, kteří přišli o nejbližší milované lidi.
Tvůrci z TV Nova se ohánění žánrem takzvané True Crime. Tedy pravdivých zločinů, Žánr je velice populární v USA, nicméně jeho zpracování probíhá naprosto jinak. Většinou jsou to polodokumentární příběhy, kde vystupují skutečné postavy. Kriminalisté, psychologové, a to je doplněno hraným dějem. TV Nova jde jinou cestou. Příběhy podává jako jakousi telenovelu s důrazem na atraktivitu.
Jenže znásilnění a vražda není atraktivní a nemělo by se stát prostředkem k jakémukoliv zisku. Ten je totiž spojen s nesmírnou bolestí a útrapami znásilněných a zavražděných, stejně jako s utrpením jejích pozůstalých, kteří budou znovu se vším konfrontování poté, co možná konečně našli trochu klidu a smíření.
Ale vím moc dobře, že nemá moc smysl volat po soudnosti a svědomí. Zvláště když čísla sledovanosti budou stoupat strmě vzhůru. I to o nás divácích něco vypovídá.
