Článek
Jistě ne proto, že bych toužil vidět a slyšet mistra arogance a demagogie Jindřicha Rajchla zvaného advokát. Spíše jsem byl zvědavý, kdo koho překřičí. Takže jsem se těšil na souboj egocentrických gigantů.
A přiznávám, že už hodně dlouho jsem se tak nebavil, jako právě včerejší večer. Zábavu totiž nastartovala paní Klára Samková, která ještě dříve, než nějaká debata vůbec začala, vyslovila kategorickou kritiku na adresu paní Jílkové, že pořad či díl je genderově nevyvážený, a tudíž že doufá ve větší prostor pro diskuzi než ostatní. Odpověď paní Jílkové ovšem zasloužila hlubokou poklonu. S klidem u ní málo viděným odvětila, že to se musí obrátit na pana Rajchla, že pokud nebude skákat do řeči, určitě ten prostor dostane.
Očekával jsem, že jako renomovaná advokátka toho využije a bude sázet jeden argument za druhým. Bohužel, nic z toho se nestalo a mám pocit, že pan Rajchl, kterému měla dělat podporu, z její účasti moc veselo nebylo. Vlastně ani on nebyl zcela ve své kůži. Bylo vidět, že má velké osobní mrzení. Povolební vývoj se totiž neodvíjí podle jeho představ, a dokonce ti, na které sázel možná nejvíce, tedy pánové Macinka a Turek, jej popichují pod žebírkem tím, že si odjeli na Ukrajinu, do země, kterou on nesnáší a může to popírat jak chce, každý jeho status a projev tuto averzi potvrzuje.
Kdo čekal souboj Rajchl versus Lipánek, musel být zklamaný. Ne proto, že by pan Lipánek byl zahnán do kouta, jak se snaží Rajchl sugerovat na své sociální síti. Opak je pravdou. Lipánek prostě neměl nač reagovat. Jedná fráze totiž střídala druhou, a když už nebylo co říct, přišly na řadu zlaté záchody. Všimněte si prosím, že se používá výhradně množné číslo. Možná má někdo jiné informace, já, ale vím pouze o jednom případě.
Samozřejmě se divák dočkal i oblíbené pohádky o tom, jak je třeba přestat dodávat na Ukrajinu zbraně, že jen tehdy bude mír. Mně už docházejí slušná slova, kterými bych na tuto nehoráznost mohl reagovat. Ano, bude mír, protože nebude Ukrajina. Tak prosté to je. Nikdo z těch, kteří Rajchlovi a Samkové tak hlasitě tleskali a posmívali se oponentům totiž nedokázal odpovědět na prostou otázku, proč, když Rusko chce jen ochranu jeho obyvatel, proč tedy útočí a vraždí lidi v oblastech, kde Rusové nejsou.
Zkrátka byl to půvabný večer u pořadu Máte slovo, který i těm, kteří dosud neměli jistotu, musel otevřít oči a pochopili, kdo je vlastně Jindřich Rajchl. A pokud to někomu nedošlo po celý pořad, pak v závěru docela jistě. Tam totiž Jindřich Rajchl na docela jednoduchý dotaz, zda by chtěl, aby Rusko opustilo Ukrajinu, nejprve odmítal odpovědět a kroutil se jako žížala a nakonec tedy řekl, že ne s tím, že pak by došlo ke genocidě ruskojazyčného obyvatelstva.
Takže ne mír, ne mírové dohody, ne klid zbraní, ale trvalá anexe a okupace Ukrajiny. To je o čem pan Rajchl a jeho příznivci sní.
Nemohu nezmínit ve včerejším pořadu jednoho z diváků, ze kterého jsem byl nadšený. Jmenuje se Jakub Semerád. Nevím, kdo to je. Neznám jeho postoje, ale včera večer byl zářivou kometou celého pořadu. Na rozdíl od pana profesora z Ostravy, jehož jméno jsem si nezapamatoval, mea maxima culpa, totiž dokázal zcela jasně vysvětlit podstatu problému. Pan profesor hovořil profesorsky, ale pan Semerád vše řekl tak říkajíc na „plnou hubu“ ale srozumitelně, bez možných vedlejších konotací. Velmi jsem obdivoval jeho pevné nervy, protože sedět vedle paní Samkové muselo být utrpení, vzhledem k jejímu chování. Taky bylo vidět, jak jsou z něj oponenti nervózní a pan Rajchl nedokázal na jediný argument odpovědět.
Závěrem zopakuji svůj údiv nad tím, čím si Jindřich Rajchl zasluhuje tu neustálou prezentaci v různých televizích. Snad jen kromě Novy, pokud se nepletu. Na ČT tento týden podruhé, na Primě několikrát týdně ve všech možných formátech. Proč? Jsou přece ve sněmovně jiní poslanci, a třeba i ze SPD, kteří mají co říct. Proč zrovna Jindřich Rajchl, který šíří neustále jen negativní atmosféru?
