Článek
Někdy mám pocit, že se stylizuje do postavy Vlasty Buriana nebo Vladimíra Menšíka, kteří uměli vždy vtipně okomentovat konkrétní situaci. Pokud je tomu tak, schází panu Macinkovi to podstatné, totiž vtipnost. Mohli jsme to posoudit poté, co pocítil další ze svých nutkání zaútočit na prezidenta republiky.
Jako je u pana Macinky zvykem a stává se tradicí, bez toho, že by vzal v úvahu, co skutečně zaznělo, vypustil do světa tuto „moudrost“.
Vypadá to, že letos v říjnu se z úcty vůči následníkovi trůnu, kterého prý „máme“, nebude udělovat Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Ty ostatní medaile a řády bych ze stejného důvodu rovněž raději předával v jiný termín než při pro monarchii jistě ostudném 28. říjnu.
Jsem zvědav, zda – až budou lepší novináři psát o tom, že zase útočím na chudáka prezidenta - se najde aspoň jeden, který se zeptá, proč český prezident soustavně útočí na českou státnost a zda bere vážně slib, který složil při své inauguraci.
Jedná se o reakci na rozhovor Petra Pavla s Českým královským institutem. Přesněji řečeno na část, kdy prezident hovořil o možnosti znovuzavedení monarchie.
Znovu se zde opakuje lež a podsouvání něčeho, co Petr Pavel neřekl. Stejně jako v minulosti, kdy se šířila fáma, že Ukrajině slíbil české stíhačky, nebo později, kdy na základě jeho slov došlo ke spekulacím, že chce zrušení České republiky a že plánuje nějaké Spojené státy evropské. Tentokrát pan Macinka a nejen on blouzní o tom, že prezident snad touží po znovunastolení monarchie.
Pokud by podobné nesmysly šířil někdo méně politicky významný a exponovaný, dejme tomu takový Jindřich Rajchl, bylo by možné to přijmout jako známku politického amatérismu a nerozvážnosti. Nicméně ministr zahraničí?
I v případě Petra Macinky, který si, jak známo, nevidí do pusy a létají z ní občas skutečné šílenosti, by měl existovat bod, kdy dojde k zabrzdění. Zdá se tedy, že pan Macinka by měl požádat kolegu motoristu Turka, aby mu brzdy zkontroloval.
Dezinpretace slov prezidenta republiky se stává jakousi módou, která ovšem tentokráte zašla hodně daleko a mám pocit, že je součástí kampaně proti možnosti, že by v úřadu pokračoval i po prvním volebním období.
Dovolte mi tedy připomenout, co ve skutečnosti prezident Českému královskému institutu odpověděl na otázku, zda by si uměl představit parlamentní monarchii:
„Já bych s tím neměl sebemenší problém. Když se podíváme kolem sebe, tak i v Evropě je řada konstitučních monarchií, které fungují velice dobře a tradičně,“ odpověděl Pavel na dotaz, zda by si dokázal představit Česko jako moderní parlamentní monarchii.
„My jsme tu tradici měli na dlouhou dobu přerušenou, ale pokud by to byla vůle lidí a pokud bychom měli přímého následníka – jakože jednoho máme a teď nedávno jsem s ním mluvil –, tak proč ne,“ dodal prezident.
Jak můžete vidět, jedná se o konkrétní odpověď na konkrétní dotaz. Neumím si představit, jak jinak by taková odpověď měla znít. Všimněte si, to nejpodstatnější z té odpovědi je ve slovech, že:
„pokud by byla vůle lidí“
Samozřejmě, pokud se na video z rozhovoru podíváte, uvidíte, že prezident tuto otázku vnímal s lehkou nadsázkou a úsměvem, protože se jednalo o opravdu letní dotaz, odlehčený od témat, která nás všechna provázejí v každodennosti.
To, co se následně rozpoutalo, je jen trapná ukázka toho, jak část společnosti opouští schopnost chápat prezentaci názoru svobodným způsobem, bez diplomatické svěrací kazajky.
Právě proto působí Petr Pavel jako zjevení, když se nenechává zahnat do kouta etikety a falše a říká věci tak, jak je cítí. V rámci možností pochopitelně.
A na druhou stranu, v postavě Petra Macinky vidíme, kdo se ve skutečnosti dostal do vlády, Sněmovny a k moci. Nudné figurky, které i ve chvíli, kdy si myslí, že žertují, mění vtip v pohřební řeč plnou zoufalství a smutku z prázdna v duši.
V této konkrétní souvislosti by ovšem byl velice zajímavý výsledek průzkumu, jak by občané vnímali možnost vzniku parlamentní monarchie.
