Článek
Pamětníci možná vzpomenou na události roku 1972, kdy teroristé vnikli přímo do olympijské vesnice a tam unesli a následně povraždili / i díky zpackané akci německé policie/ sportovce z Izraele.
Co následovalo?
Následujících padesát let naprosté ticho a zatvrzelé odmítání alespoň minuty ticha za zavražděné. Teprve na OH v roce 2021 v Tokiu došlo k formálnímu uznání a držela se minuta ticha během zahajovacího ceremoniálu. A následně o rok později, se prezident MOV Bach formálně omluvil za to, že celá ta desetiletí nedošlo k uctění památky.
Mohlo by se zdát, že tady není souvislost. Ale je a přímá.
Mají snad zavraždění sportovci z Ukrajiny čekat padesát let na to, až někdo z MOV, pokud ještě bude existovat, dovolí držet minutu ticha. Anebo je jinak připomenout? Ano, já vím, nebyli zabiti během her, ale zavraždili je agresoři z Ruska. Jenže jednalo se o sportovce a OH jsou především o uctění šlechetnosti sportovního ducha, sportovního zápolení v míru a přátelství. Tak kde jinde by se měla taková oběť připomenout, když ne právě tam, kde by to mělo být přirozené? Na sportovní aréně.
Vedení MOV ale rozhodlo jinak a skeletonistu, Vladyslava Heraskevyche bez lítosti diskvalifikovalo. Za to, že svou přilbu vyzdobil právě portréty zavražděných sportovců. Rozhodnutí, nad kterým zůstává rozum stát a ještě více snad nad zdůvodněním. Prý porušuje pravidlo o neutralitě. Jenže o žádnou neutralitu tady nejde. Jedná se o poctu konkrétním sportovcům. Bez jakéhokoliv textu. Jde o to, aby tito sportovci byli na OH přítomni alespoň takto, když jím smrt zabránila účastnit se. MOV se pokrytecky snažil přinutit Heraskewyche k ústupku. Že může přilbu mít před závodem a po závodě a může si obléct černou pásku. Jenže to bylo nepřijatelné. Památku nemůžeme limitovat tím, co se někomu líbí nebo ne. Uctění něčí památky musí být zřetelné, a ne podmíněné. Nejedná se o politickou demonstraci nebo prohlášení. Jedná se o lidský postoj. Na ten MOV zapomněl.
Jsou tři základní olympijské myšlenky :
Excelence, Přátelství a Porozumění. Myšlenka přátelství podporuje především využití sportu jako nástroje pro mír mezi národy. Ano, čtete dobře. Mír. Olympijský výbor právě tuto myšlenku zradil tím, že Heraskeviche diskvalifikoval. Co může více podpořit mír než ukázat zrůdnost války?
Stejně jako v případě sportovců z Izraele, tak i tentokrát snaží se MOV schovat hlavu do písku. Pohřbil tím veškeré olympijské ideály a z ušlechtilé události udělal jen upocený boj o medaile.
Olympijsté ideály:
Excelence: Tato hodnota představuje snahu dělat maximum, nejen vyhrávat, ale i účastnit se, dosahovat osobních cílů a snahu být v každodenním životě tou nejlepší verzí sebe sama.
Přátelství: Toto podporuje využívání sportu jako nástroje k podpoře vzájemného porozumění, propojení a míru mezi jednotlivci a národy, překonávání politických, rasových nebo náboženských rozdílů.
Respekt: Tato hodnota zahrnuje respekt k sobě samému, k vlastnímu tělu, k ostatním, k pravidlům a k životnímu prostředí. Zahrnuje také fair play a boj proti dopingu.
Kdo jsou mrtví na přilbě:
juniorská vzpěračka Alina Perehudova,
boxer Pavlo Ishchenko,
hokejista Oleksiy Loginov,
atlet Ivan Kononenko,
trener Mykyta Kozubenko
Seznam zavražděných Izraelských sportovců z roku 1972 :
Moshe Weinberg, Yossef Romano, David Berger, Ze'ev Friedman, Yossef Gutfreund, Eliezer Halfin, Amitzur Shapira, Kehat Shorr, Mark Slavin, Andre Spitzer, and Yakov Springer.
