Článek
Zatímco strany vládní koalice stále vedou „hrdinný“ boj proti Andreji Babišovi a jeho ANO, který je v tuto chvíli už naprosto nesmyslný, z hlubin českého politického lochnessu se vynořují a posilují mnohem podivnější a také nebezpečnější uskupení a partičky.
Svůj předešlý blog jsem pojal víceméně obecně a dnes bych se rád zaměřil na jednu stranu, přesněji řečeno na jednu figurku, která fakticky hýbe širším spektrem. Jedná se o stranu PRO a jejího náčelníka a předsedu, Jindřicha Rajchla. Toho především, protože je to právě on, kdo o všem rozhoduje a kdo je tváří a hlasem nejen uskupení PRO, ale dnes už celé koalice, kde v čele údajně stojí SPD Tomia Okamury, nicméně je to právě pan Rajchl, kdo je dnes vidět nejvíce.
Jak je to možné?
Pan Rajchl je totiž přesným opakem Okamury, ale také Babiše, Fialy, Rakušana a kohokoliv na české politické scéně. Zatímco Babišovi nikdo nerozumí a veškerou komunikaci za něj přebírá Havlíček, Schillerová a „haloo tady medúza“ Juchelka, Fiala dokáže oslovit především intelektuály, ale běžný občan z jeho mouder není moudrý, Rakušan se snaží, ale moc mu to nejde, pan Rajchl hovoří přímo, přesně a úderně. A tím dokonce naprosto zastínil i předsedu SPD Tomia Okamuru.
Jindřich Rajchl je člověk, který ví, co lidé chtějí slyšet, a tak jim to říká. Jeho argumentační portfolio je prosté, ale účinné. Nechuť k Ukrajině a jakékoliv pomoci této zemi a jejím občanům, odpor vůči všemu, co přichází z EU a nevybíravé útoky na politické vedení země. Především tedy na čtyřkoalici / všimněte si, že Rajchl a jeho příznivci neúnavně používají termín pětikoalice/ a na prezidenta Petra Pavla, kterého častuje lhaním o jeho minulosti a různými konspiracemi.
K šíření své agendy používá především sociální sítě a video informace. Není snadné jeho videa sledovat, pokud nepatříte k jeho oddaným fanouškům. Jednak jsou stále podle stejného vzorce. To znamená úvod, kde se pan Rajchl pochválí, co udělal a kde byl a jak to bylo fajn a pak přejde k tomu, co považuje za podstatné, přičemž se jedná pořád dokola o totéž. Neschopná vláda, příživníci z Ukrajiny a podobně.
Včera jsem se pokusil jeho nové video shlédnout. A přestože jsem nezvládl více než cca 15 minut, pochopil jsem, že dochází k přitvrzení. Hodně času věnoval schůzce evropských lídrů, Volodymyra Zelenského a prezidenta Trumpa a jednání o konci války, Zelenského nazval Rajchl válečným zločincem a byl jasně cítit odklon od dosavadní, sice hrané, ale přece jen umírněnosti k agresivnímu odporu vůči všemu, co by naznačovalo kritiku Ruska.
A v dalším příspěvku na jeho facebooku se před několika okamžiky objevila reakce na filmový projekt, který měl ukázat reakci odpůrců Ukrajiny, konfrontovaných se situaci přímo na místě.
V tomto příspěvku už, jak se říká, doslova odhodil rukavice a otevřeně zde vytryskla jeho nenávist a zloba.
Pan Jindřich Rajchl velice umně využívá poněkud nerozumnému nastavení českého člověka, který rád podléhá autoritě osobnosti. Víme to z historie, která nám ukazuje, jak jsme byli ochotní až nekriticky podpořit někoho, kdo v nás vyvolal sympatie nikoliv moudrostí, ale charismatem. A do této skupiny patří i Jindřich Rajchl. Říká lidem to, co chtějí slyšet. Dokáže využít a zneužít jakoukoliv informaci, která se objeví a hlavně ji dovede včas předat dále. Takže nikdo neregistruje a všem uniká fakt, že prakticky nenabízí žádná relevantní řešení čehokoliv. Omezuje se na omílání frází a to mu stačí k obrovské podpoře jeho příznivců.
V této souvislosti se pochopitelně nabízí otázka, jak je možné, že PR teamy koalice nedokázaly zareagovat na nárůst jeho popularity. Došlo k trestuhodnému ignorování a zlehčování a ten trest přišel. Pan Rajchl ani jeho strana nemá, a tedy ani nenabízí žádná řešení současné krize. Je jen velkohubým narcisem, což bylo možno velice snadno odhalit před veřejností, pokud by politici nebyli stejní či podobní narcisové a neodmítali jej přijmout do diskusí. Namísto odborníků se proti němu postavil na Primě Jan Jakob a dopadlo to hrozně.
Česká republika čelí v tomto roce obrovskému nebezpečí. Od roku 1989 nebylo větší. Buďto bude pokračovat cestou svobody a demokracie, anebo se stane pokusným králíkem dobrodruhů, kteří nadřazují osobní zájmy a prospěch nad dobro země. Volby nebudou snadné. Demokratické strany je totiž, kdoví proč, neusnadňují. Toho využívají tací, jako jsou právě Rajchl, Konečná, Sterzik, Turek či Bobošíková. Že došlo k jejích podcenění, že se volební kampaň zaměřila jen jedním směrem považuji za nehorázný amatérismus, který se všem může vymstít.
