Článek
Filmový festival v Benátkách letos udělil zvláštní cenu snímku NAZA, který za přispění britského The Guardian natočili Yuval Abraham a Rachel Szor. A co je na tomto snímku tak pozoruhodného, že vzbudil takovou frenetickou reakci?
Především je nutno uvést, že tito dva režiséři natočili už v roce 2024 jinou protiizraelskou propagandu jménem No Other Land, zatímco současně pracovali na oceněném snímku NAZA.
A o co se jedná?
O nic menšího než o sílící obvinění, že Izrael páchá v Gaze genocidu, že úmyslně zabíjí s pomocí AI civilisty, zkrátka že vraždí na potkání.
To už všichni samozřejmě známe a začíná to přecházet do statusu komedie. Nicméně tentokrát je situace odlišná. Film nenatočili nějací naivní studenti z evropských filozofických fakult s morálním přispěním Švédky Grety. Autory jsou Izraelci, a to mění celý pohled a vyznění. Už je možné křičet: „Podívejte, samotní Izraelci to přiznávají.“
Celá ta věc má ovšem jeden dosti podstatný háček.
Divák na obrazovce či plátně vidí 25 (někde se uvádí 24) herců, kteří tvrdí, že jsou či byli příslušníky IDF. Není jim vidět do tváře, postavy jsou v šeru, hlasy jsou změněné. Což je pro dokument, který má mít nějakou zásadní vypovídající hodnotu, dosti podstatná vada.
Jistěže film nenatočili žádní diletanti a The Guardian dozajista poskytl veškerou možnou logistickou pomoc včetně záběrů z Gazy, které bylo možno patřičně upravit. O to strach nemám, nicméně zaráží mě jiná věc.
Jak snadno se intelektuálové nechají oklamat profláklou propagandou, aniž by si dali trochu práce zjistit, co a hlavně kdo jim svůj pokrm strká pod nos. Přitom mezi těmi, co tam v tom sále stáli a plácali dlaněmi o sebe, nebyli žádní nevzdělanci. Přesto se nechali oklamat, obalamutit, oblbnout nebo zmást.
Kdo jsou tvůrci tohoto dokumentu?
Moc se o nich neví. Zvláštností je, že hned za svůj první snímek No Other Land získali Oscara. To už ale připravovali film Naza, a jak některé zdroje uvádějí, přípravy započaly už v roce 2023, což ovšem koliduje s tvrzeními o genocidě a srovnáním IDF s nacistickou německou armádou (pronesl to ve filmu údajný voják IDF), protože tomu neodpovídá časová osa akce v Gaze. Rachel Szor je údajná investigativní novinářka, ale více známá je jako aktivistka. A oba pak mají blízko k levicovému deníku Haaretz.
Nejedná se o žádné zkušené žurnalisty ani filmaře. Přesto hned za první dokument dostali Oscara a za ten nejnovější budou ceny určitě sbírat ve velkém. Zde se tedy nabízí jisté podezření, že za finálním výsledkem nestojí pouze jmenovaní, ale že se zde v utajení prezentuje někdo další, zkušenější. Dokonce tak sofistikovaný, že věděl o atraktivitě zapojení samotných občanů Izraele do této akce. Není to ostatně první případ. Minulý rok přinesly, tuším New York Times, skandální novinu, že jakýsi židovský lékař podal svědectví o úmyslných vraždách, kterých se má IDF dopouštět. To vše se do skládačky protiizraelské propagandy náramně hodí.
Nemohu ale také vynechat jeden poznatek právě z okamžiku toho nadšení kinosálu v Benátkách. Na tvářích tvůrců se značně odrážely rozpaky a možná jsem tam zahlédl i strach. Je totiž možné, že celé to kinodivadlo byla dopředu zinscenovaná show, o které ani Yuval Abraham, ani Rachel Szor nevěděli. Tomu odpovídá následný nářek o tom, jak se bojí vrátit domů. Je možné, že ta pozornost, které se filmu dostalo, ocenění a široká publicita nebyly Yuvalem a Rachel očekávány a oni sami se tak dostali do nepohodlné situace.
A kdo by mohl stát za takovou provokací a jaký měl cíl? Ty, kdo tahají za nitky, znát asi nebudeme. A co bylo jejich motivem? Pravděpodobně chaos. Ten se nyní před volbami hodí. Rozkymácet izraelskou společnost ve chvíli, kdy převládají pocity nejistoty. Samozřejmě pak stačí i málo k vyvolání bouřlivých reakcí, na kterých budou profitovat síly, které rozhodně nemají zájem o klid a mír, přestože to stále opakují. Podezřele působí i způsob zařazení do soutěže na poslední chvíli a zmatečné vysvětlení, že bylo nutno anonymizovat účastníky.
Shrnutí:
Celá věc vyvolala v Izraeli pochopitelně velký zájem a pobouření. Nejen politici a armádní vedení, ale i samotní příslušníci jednotky 8200, o které se film také zmiňuje, sepsali petici, ve které požadují po velitelství, aby se zasadilo o vyšetření, zda se některý z bývalých, či dokonce současných příslušníků na filmu podílel, a pokud se zjistí, že ano, aby byl potrestán.
Dokumentární film NAZA (název je armádní zkratkou pro označení přijatelných ztrát na životech!) je šílenou propagandistickou provokací vůči státu Izrael. Těchto provokací a útoků přibývá a zvyšuje se počet zemí, které přehodnocují vzájemnou spolupráci a omezují obchod. Přestože Izrael je zde jednoznačně obětí, přestože Izrael je zemí, která bojuje o samotnou existenci, sílí požadavky na výměnu sebeobrany za sebedestrukci.
S tím také sílí útoky proti IDF, která čelí velkému tlaku nejen doma, v Judeji a Samaří, na Golanech, ale především v Gaze, kde na ní leží tíha toho, aby pokud možno co nejvíce zabránila nárůstu síly Hamásu. To není snadný úkol, když jsme svědky toho, že navzdory neustálým bojům se nezdá, že by teroristům docházely zbraně a munice. O tom ovšem film, pod kterým jsou podepsáni občané Izraele Yuval Abraham a Rachel Szor, nevypráví. Dokonce ani, jak by mělo být profesionální ctí, nedává prostor armádě se bránit.
Ten film má za úkol pomluvit a ponížit armádu Izraele a představit tuto zemi jako zemi, kde vládnou zločinci. Neklade otázky a nedává odpovědi. Jen plive jedovatou slinu pomocí anonymních herců.
Dlouhý potlesk v Benátkách ukázal, jak je snadné zmanipulovat dav a jak málo se dav zajímá o hlubší pohled na problematiku.
Věřím, že přítomné dámy jistě slzely nad ztracenými životy v Gaze a pánové v zoufalství zatínali pěsti. Chtěl bych současně věřit, že stejné dámy slzely a stejní pánové zatínali pěsti krátce po 7. říjnu 2023, když se objevily první záběry z masakru. A chtěl bych věřit, že nechápavě kroutili hlavou, když Izrael prosil, ano, doslova prosil Hamás a další teroristy, aby vrátili rukojmí zpět domů, že okamžitě dojde k zastavení bojů, a Hamás na tyto prosby nereagoval.
Ale hlavně že se těm tleskajícím dobře spí a že je nestraší fotografie zavražděné rodiny Bibasových. Opravdu zavražděné, brutálně a nelítostně. Nikoli v boji, následkem válečných akcí, ale v klidu a míru domova. Kdo ví, zda při sledování dokumentu NAZA si diváci vzpomněli na více než tisícovku těch, kteří byli podříznuti, znásilněni a rozstříleni na tanečním festivalu nebo ve své ložnici. Ovšem ne proto, že byli štítem pro teroristy, ale proto, že byli Židé a Izraelci.
Bohužel se zdá, že i česká media mají jasno a že se z některých kanceláří taky ozývál potlesk !?
With english translation :
