Článek
Podstatu všichni známe. Vždy jezdil prezident, najednou tam jet nemůže, protože nesplnil touhy pana Petra Macinky. Tak prosté to je. Samozřejmě není možné, aby Andrej Babiš něco podobného přiznal. Ukázal by tím, že nemá vládu pevně v rukou. Proto popřel, co řekl, následně popřel, co popřel, a ve finále už neví, co říct, a tak do světa prostřednictvím médií hlásá, že prezident bude v Ankaře škodit České republice.
„Tak, národe český, přeber si to, jak chceš. Já pojedu s Monikou. Snad se dostaneme i do Istanbulu na bazar.“
Je tedy Petr Pavel opravdu takovým škůdcem, že je jeho přítomnost v Ankaře hrozbou?
Jak by mohl? Andrej Babiš tuto – a já se nebojím to napsat naplno – sprostou pomluvu šíří už delší dobu. Dosud ale nebyl schopen jasně definovat, čím by mohl Petr Pavel Českou republiku poškodit.
Je jasně dáno, že o mandátu rozhoduje vláda. To znamená, že kdokoliv na summitu hovoří, musí hovořit tak, jak odsouhlasila vláda. Prezident to nikdy nerozporoval a dokonce po jednání Bezpečnostní rady státu dal najevo, že s postojem vlády, se kterým na summit jede, v podstatě nemá problém.
Je ale možné si všimnout, že Babišova hysterie roste a není pro ni žádné logické vysvětlení. Společně s Macinkou totiž prezidenta odstavili od jakékoli možnosti být přímým ohrožením. Proč tedy i nyní tak zoufale tlačí na to, aby si účast Petr Pavel rozmyslel? Je to strach? Z čeho?
Odpověď může částečně přinést odhalení Deníku N, který přinesl zprávu, že američtí politici varovali Babiše, aby se nepokoušel obhajovat neschopnost platit ona 2 procenta. To mohla být rána jeho přebujelému egu, které narostlo ještě více poté, co se setkal s Markem Ruttem v Praze. Snad nabyl dojmu, že mu v Ankaře vše projde a on odejde jako vítěz s další várkou telefonních čísel v mobilu. A s poplácáním od Trumpa. Jenže právě kvůli této nastalé komplikaci by měl premiér ocenit možnost, že prezident využije svých kontaktů a hlavně znalosti prostředí, která je mnohem větší, než má pan Babiš, a celou lapálii s placením pomůže urovnat.
V každém případě si řekněme na rovinu, že tím, kdo škodí a kdo dělá České republice ostudu, je Andrej Babiš. To, co rozpoutal, nemá v historii demokratických zemí obdobu. A neomlouvá jej ani fakt, že počátek celého toho cirkusu má na svědomí duo Macinka/Turek. Právě naopak. To, že nedokáže usměrnit své podřízené, svědčí o tom, že nemá dostatek schopností vykonávat pro stát tak důležitou pozici, jakou je předseda vlády.
Naproti tomu Petr Pavel v pozici prezidenta ukázal jasně, že svou práci bere vážně a vykonává ji svědomitě. A hlavně má prezident to, co panu Babišovi zoufale schází. Je schopen a ochoten naslouchat a nabízet různé alternativy k řešení vzniklých problémů. Není hnán pocitem, že je středobodem vesmíru.
Vtírá se ale dost radikální otázka.
Jak dlouho bude veřejnost tolerovat vládu, která nevládne? Premiéra, který vytěsňuje vlastní problémy obviňováním opozice a předchozí vlády? Premiéra, který je v područí ministra zahraničí a kdovíkoho ještě? Jak dlouho bude veřejnost tolerovat vládu, která nerespektuje nejvyššího ústavního představitele, prezidenta republiky?
Co se týče mezinárodních vztahů, není to prezident, kdo je pro Českou republiku rizikem, kdo by jí dělal ostudu. Je to vláda Andreje Babiše.
V Ankaře může prezident důstojnost a respekt vůči České republice zachránit. Protože se obávám, že to, s čím tam jede vládní sestava, je obrovský megaprůšvih.
Odkazy týkající se této události:
