Článek
Česká republika se v letošním čase předvolebním dostala do situace, ve které dosud nebyla. Nechutnost a zákeřnost, s jakou se voličům vnucují různé strany a koalice přesáhla veškeré myslitelné hranice. Nemá smysl chodit kolem horké kaše a něco tajit. PRO, Stačilo, Motoristé, Trikolora a další, aby měly šanci uspět, zvolily velice agresivní kampaň, založenou na osobních výpadech, pomluvách na lhaní a urážkách. A protože ani to nestačilo na nějaký relevantní úspěch, tak některé z nich se shlukly v koalicích, které nabídly šanci na proklouznutí do sněmovny a usednutí do pohodlných křesel.
A o tom, zda proběhlo vše podle zákona a platných volebních předpisů, rozhodoval včera ústavní soud a jeho verdikt zněl, že bylo. Toto rozhodnutí mnohé překvapilo a dotyčné strany naplnilo nadšením / neoprávněným/, nicméně já musím konstatovat, že soud opravdu nemohl rozhodnout jinak, i když zřejmě i soudci dobře vědí, že v pořádku tyto koalice nejsou.
Ústavní soud musel vážit mezi dvěma možnostmi. Buďto se bude striktně držet pravdy a práva, anebo se pokusí situaci nějakým způsobem uklidnit, vědom si faktu, že jakákoliv případná omezení či restrikce, by mohly znamenat chaos, pokusy o zneplatnění voleb a možná dokonce i výbuch občanské nespokojenosti.
Ano, tak daleko se Česká republika dostala a tak velkému riziku ji vystavili Rajchl, Konečná, Okamura, Zaorálek, Turek a Rédová. Respekt k právu se vytrácí a sílí volání po zákonu ulice, po moci davu. Vidíme a čteme to na sociálních sítích a byli jsme toho svědky během různých demonstrací v minulosti nebo během volebních debat lídrů demokratické koalice, kdy především Petr Fiala musel čelit nehorázným osobním útokům. A prosím nepřipomínejte mi moment, kdy pan Babiš dostal holí. To byla akce jedince, kterou nikdo a nikdy a nikde neoslavoval. Tedy nikdo rozumný. Naopak útoky na Fialu se staly hitem na sítích opozičních kandidátů. Nikdo, nikdy a nikde je neodsoudil. Je skoro zázrak, že dosud nedošlo k nějaké masivní konfrontaci, ale může k ní kdykoliv dojít.
Tohle vše museli zvážit soudci, když o stížnosti jednali a rozhodnout, zda raději nevolit metodu chytré horákyně. Což nakonec zcela správně udělali. Všichni víme, že očekávat čestnou soutěž od oněch opozičních subjektů je velice naivní. Víme, že jejích jediným hnacím motorem je touha po moci a po manipulaci. Demokratická koalice chybovala a chybuje v tom, že na tento konfrontační styl přistoupila. Že namísto pozitivního oslovení voliče, jako mantru zvolila „antibabiš“, co se nám všem a můžeme to už říct, hodně vymstilo. Teď jde jen o to co nejvíce zmírnit následky chyb a zaměřit se na smysluplnou práci pro budoucnost. Ústavní soud naznačil cestu. Je třeba napnout všechny síly pro volební úspěch stran, které nepovedou k chaosu a zmaru, ale které pomohou zemi projít celosvětovou krizi bez nenapravitelných škod.
