Článek
Zítra, v pátek 27. 06 si připomeneme 75 let od další vraždy, kterou mají na svědomí komunisté. Českoslovenští, ale i ti ze SSSR, bez jejichž rozkazu by se klika kolem Gottwalda a dalších zločinců sama k ničemu nerozhodla.
Toho dne, bylo to úterý, v 5. 30 ráno byla na základě falešného rozsudku, vyneseného Ludmilou Brožovou - Polednovou, zavražděna Milada Horáková. Spolu s ní, byli zavražděni další nespravedlivě odsouzení: Záviš Kalandra, Oldřich Pecl a Jan Buchal.
Osud této statečné ženy je dostatečné znám a zdokumentován. Přežila nacistické věznice , aby nakonec byla zavražděna „vlastními“ lidmi. Já bych se rád pouze krátce zamyslel na přesahem tohoto zločinu do současnosti, především do dnešních vypjatých předvolebních dnů.
Na prvním místě je naprosto bezpáteřní přístup současných představitelů KSČM k této vraždě a jejích neochota přiznat svůj podíl viny. Proč podíl viny? Nu, i když „dramaticky"změníte název strany přidáním písmene M, neznamená to, že jste se od minulosti oprostili. K tomu by bylo nutno především vyřadit první písmeno názvu. Tedy K. To se nestalo a nestane a navíc nikdo se současných vůdců této strany, která se velice chytrým manévrem snaží znovu vetřít, způsobem Trojského koně do vrcholné politické scény, se do dnešního dne za smrt paní Milady Horákové a dalších tří zavražděných neomluvil. Naopak, v minulosti několikrát došlo ke snaze bagatelizovat zločin proti lidskosti, jaký nemá v historii civilizované země mnoho jiných obdob.
Marta Semelová o Miladě Horákové „Dost pochybuju o tom, že to byla vynucená přiznání. V každém případě je to smutná záležitost. Nemáme z ní nikdo radost.“
Komunisté o Miladě Horákové a procesech
https://www.echo24.cz/a/S7Q8U/komuniste-se-zlobi-pripominky-milady-horakove-pry-rozdmychavaji-nenavist
Ale není to jen KSČM, která má poněkud svérázné představy o úctě a respektu k lidskému životu.
Tomio Okamura, který velice rád mluví o vlastenectví a podobných věcech, v minulosti několikrát překvapil. Prvně, když prohlásil komunismus za nejdemokratičtější ideologii, kterou lidstvo má a pak když jasně vyžadoval, aby lidé přestali soudit paní Brožovou a nepřipomínat, co udělala. Koneckonců v tomto byl zajedno s prezidentem Václavem Klausem, který jí udělil milost. Takže zmizela alespoň minimální šance na satisfakci pro rodiny obětí.
Tomio Okamura o Polednové -Brožové.
„Podle mého názoru by bylo nejlepší na lidi jako paní Brožová zapomenout. Brožová i noví podobní aktivističtí fanatici jsou ochotní ve jménu ideologie nenávidět své bližní, a tak jako se v padesátých letech „v dobré víře“ popravovalo ve jménu komunismu, tak jsou dnes takzvaní demokraté ochotní potlačovat demokracii ve jménu demokracie a je potlačována svoboda slova ve jménu svobody slova.
https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-politika/301037/tomio-okamura-se-zase-rozjel-cesi-zapomenme-na-prokuratorku-brozovou-polednovou.html
A ten přesah do současnosti?
Země se připravuje na volby. A snad prvně od roku 1989 to budou volby, kdy prakticky není koho volit. Teď samozřejmě mám na mysli strany napravo od středu, s výrazně demokratickým a prozápadním přístupem, včetně rozumné, ale zásadní kritiky EU. Taková strana tu ale není. Za této situace nabírají na síle strany a kandidáti, kteří reprezentují pochybné síly a nepředkládají žádný efektivní plán pro řešení budoucnosti.
Za této situace musíme ovšem všichni hodně přemýšlet a klást si otázky. Tou nejdůležitější je ta, která se ptá, jak můžeme věřit těm, kteří stále nemají dost slušnosti k jednoznačnému odsouzení vraždy jménem vládnoucí kliky. Je to snadný krok. Jen dvě maximálně tři věty. Pokud ale někdo není ochoten vyslovit, byť i neupřímnou omluvu, kdy věřit?
Za další, pokud někdo jiný zpochybňuje a bagatelizuje takovou zrůdnost, jak věřit, že v kritické situaci se nepostaví na stranu nepřátelskou? Už nyní čteme o tom, jak není důležité se bránit, jak modernizace armády je zbytečnost, jak hrozba z Ruska prakticky neexistuje.
Vražda Milady Horákové a jejích společníků, stejně jako vražda Heliodora Píky je varovným mementem naší země. A ač to může znít divně, k tomuto mementu patří i vraždy těch, kteří se na předešlých zločinech podíleli. Svědčí to totiž o tom, že ten systém, ten režim, který byl nastaven a ti, kteří jej aplikovali do praxe, se nezastaví naprosto před ničím. Že smrt je pro ně pouze statistickým údajem, ve kterém nehraje roli, zda byl zavražděný spojenec nebo nepřítel. Když se nehodí, odstraníme ho. A nenechme se oblouznit naivními řečmi o tom, že dnes by něco podobného nebylo možné. Stačí jen malá chvíle nepozornosti.
Zlo často přichází jako kráska v nádherných šatech. Osud Milady Horákové a dalších obětí komunistického režimu nás varuje dostatečně hlasitě. Nebuďme hluší a slepí.
Závěrečná slova Milady Horákové :
