Článek
Zemřel v požehnaném věku 94 let v překvapivé duševní svěžesti, což se nepodaří ani mnoha mladším.
Jistě se objeví spousta nekrologů a připomínek, lidé se budou předhánět v diskuzi, jací to byli hrdinové nebo naopak vrazi.
Nezařadím se ani do jedné skupiny, ale omezím se pouze na vysvětlení jistého mýtu, kterému svého času údajně podlehl i prezident Petr Pavel.
Jedná se o mýtus, který tvrdí, že skupina bratří Mašínů vraždila při svém útěku z Československa. Toto tvrzení se ovšem nezakládá na pravdě.
Činnost této skupiny, chcete-li násilná činnost, probíhala v období mezi zářím 1951 a srpnem 1952. Co se týče útěku, ten proběhl v říjnu až listopadu 1953. Co se tohoto útěku týče, nedošlo k zabití ani jednoho českého občana. Během bojové akce, kterou proti skupině rozjela německá Volkspolizei včetně armády a za přítomnosti sovětských vojáků, Ctirad údajně zastřelil tři ozbrojence. Toto číslo ovšem nelze potvrdit, protože existuje pravděpodobnost, že v tom chaosu se vojáci stříleli mezi sebou. Hovoří se minimálně o jedné takové oběti.
Na činnost této skupiny jistě nelze pohlížet jednostranně. Optikou dnešního člověka, užívajícího si rozkoší života v míru, se zabití způsobem, jaký volil v případě strážmistra Honzátka Ctirad, může rozhodně jevit jako nepřípustné. Na druhou stranu kritici zapomínají na fakt, že nic z toho by se nestalo, kdyby komunistický režim nerozpoutal třídní boj se vší zlobou a nenávistí, která jej provázela.
V normální demokratické zemi by si rodina Mašínových užívala života v míru, vzpomínala na oběť svého otce, kterého zavraždili nacisté, a pracovala pro republiku. V normální demokratické společnosti by také nebylo možné, aby za „zločiny“ synů trpěla matka, sestra a příbuzní.
I to je třeba dát na misky vah, když si chceme hrát na soudce.
