Čtyřletou dívku v Nepálu uctívají jako živou bohyni. Prochází děsivou zkouškou a nikdy nesmí krvácet

Není to ale panovnice ani politička. Je to Kumari Devi - jediná živá bohyně na světě, kterou uznávají hinduisté i buddhisté.

Tradice uctívání Kumari sahá až do 17. století. Věřící věří, že se v těle malé dívky usidluje duch mocné hinduistické bohyně Taleju. Když předchozí Kumari dosáhne puberty, duch bohyně její tělo opouští a hledání začíná znovu. Takové hledání započalo naposledy v roce 2025, kdy byla za novou Kumari zvolena dnes již čtyřletá Aryatara Shakya.

Od toho dne představuje toto dítě pro statisíce hinduistů a buddhistů v nepálu nejvyšší duchovní autoritu. Dospělí, kněží i hlavy státu před dívenkou klekají na kolena a prosí o požehnání. Kdo však toto dítě je a jakými zkouškami musí projít, aby se stala živou bohyní? Její výběr prochází přísnými pravidly.

Výběr nové Kumari není jen o výběru toho nejhezčího dítěte. Jde o precizní a nekompromisní volbu, během které musí několik potenciálních kandidátek projít přísným výběrovým řízením složeném z hinduistických i buddhistických kněží, astrologů i státního kněze. Dívka tradičně bývá vybírána z kast Shakya či Bajracharya.

Celý proces následně začíná u astrologie. Předtím, než se dívky vůbec dostanou před kněží, zkoumají jejich astrologický horoskop. Jejich hvězdná konstelace musí být totožná s horoskopem Nepálu a jeho představitelů. Horoskop dítěte nesmí vykazovat žádná znamení nadcházejících pohrom, nemocí nebo konfliktů.

Pokud astrologové dají zelenou, přichází na řadu přísná fyzická kontrola. Holčičky, kterým bývá zpravidla v rozmezí od dvou do čtyř let, musí splnit 32 znamená dokonalosti naprosto neporušeného těla.

Vybraná dívka nesmí mít na těle jedinou jizvu, mateřské znaménko, odřeninu ani vytržený či zkažený zub. Její krk musí připomínat mořskou ulitu, čelist má mít jako lev, hlas jako zvonivý ptačí zpěv. Tělo musí být souběžné, oči tmavé, řasy husté a kůže musí vykazovat přirozený zlatavý lesk.

Absolutně klíčovým pravidlem ale je, že z dívčina těla nesmí téct ani kapka krve. Jakékoliv zranění či menstruace z náboženského hlediska znamená, ýe bohyně Taleju lidskou schránku opouští. Tou dobou musí být zvolena nová bohyně.

Ani dobrý horoskop a fyzická krása však nestačí k tomu, aby se dívka mohla stát novou Kumari. Aby se potvrdilo, že v dětském těle skutečně sídlí duch bojovné bohyně, musí dívenka projít nejobávanější částí celého výběru - rituální nocí Kalratri, která by se dala volně přeložit jako Černá noc.

Co na kandidátku osudnou noc čeká, by vylekalo i kdejakého dospělého. Holčička je v pozdních nočních hodinách odvedena zcela samotná do temní místnosti chrámu Taleju, osvětlené jen blikajícími olejovými lampami. Na podlaze jsou rozmístěné hlavy čerstvě obětovaných koz a buvolů. Kolem hlav pobíhají tančící muži v hrozivých maskách démonů Lakhey, s velkými tesáky, vykulenýma očima a divokou hřívou. Tanečníci vydávají děsivé zvuky a dupou v rytmu bubnů.

Zatímco obyčejné batole by v takovou chvíli propuklo v pláč, od Kumari se očekává, že zachová klid. Pokud prochází temnou místností s kamennou tváří, klidem či zvědavostí, považuje se výběr za finální. Dívka tím dává najevo, že se démonů nebojí, protože je jako bohyně sama porazila. Nutno podotknout, že rituály jsou v tamní kultuře tradicí, proto jsou na ně děti od mala připravovány.

I když celá tato tradice nám může připadat jako z dávné minulosti, v nepálské kultuře je to realita dnešních dnů. Poslední dívka byla vybrána v roce 2025 a vystřídala tak dosavadní Kumari Trishnu Shakyu, která na trůn usedla v roce 2017 ve věku tří let. Ve službě tak byla osm let až do doby, než ve svých 11 letech dostala menstruaci.

Poté, co vyjde najevo, že dívka dospěla, prochází očistným rituálem. Kněží během něj sejmou božské insignie, smyjí z jejího čela namalované třetí oko a navrátí jí status běžného smrtelníka. Trishna opustila palác v náručí svého otce a vrátila se ke své rodině, kde dnes pokračuje ve studiu na soukromé škole.

I Aryataru v den jejího jmenování přinesl do paláce v náručí její otec. „Včera byla jen mou dcerou, ale dnes je z ní bohyně,“ řekl její otec. „Moje žena během těhotenství snila o tom, že je bohyní, a my jsme věděli, že z ní bude někdo velmi výjimečný,“ dodal. Na zem ji položil až v paláci Kumari Ghar, kde se její nohy poprvé dotkly posvátných koberců. Kromě náboženských událostí od onoho dne dívka palác neopustila.

Ode dne, kdy se za novou Kumari zavřely dveře paláce, se její život od základu změnil. Platí pro ni přísná pravidla, která by běžným smrtelníkům mohla připadat nesplnitelná. Dívka se například nesmí dotknout země, výjimkou jsou pouze její soukromé komnaty, nesmí nosit boty, pouze speciální červené návleky a má přísný jídelníček.

Každý její den je stejný. V šest hodin ráno vstává, prochází očistou a následně ji její opatrovníci, kterým se říká Chitaidar, pomáhají oblékat do těžkých, červených hedvábných šatů. Příprava končí namalováním třetího oka na čelo.

Následuje pravidelná veřejná audience, která probíhá vždy od devíti do dvanácti hodin. Dívka sedí na pozlaceném trůnu a přijímá dary. Věřící pozorně analyzují její výraz ve tváři. Pokud by totiž projevila nějakou emoci, věří se, že to nevěstí nic dobrého. „Věří se, že pohled na Kumari přináší štěstí. Mnoho lidí navštěvuje nádvoří před Kumariiným oknem, aby zahlédli živou bohyni,“ uvádí Nepal Sanctuary Treks.

Po dvanácté hodině se mění v dítě. Chodí na ni soukromí učitelé a vyučují ji matematiku, angličtinu i nepálštinu. Po výuce má čas na hraní. Dívenka má k dispozici hračky i televizi, hraje si obvykle s dětmi svých Chitaidar, které také vyrůstají v paláci. Při hraní ale musí být velmi opatrní. Kdyby se dívka byť jen odřela a začala jí téct krev, znamenalo by to okamžitý konec jejího božství.

Její život po dvanácté hodině dnes vypadá překvapivě moderně. Ne vždy to tak ale vypadalo. Na přelomu 20. a 21. století začaly mezinárodní i nepálské nevládní organizace upozorňovat na to, že tradiční způsob života v paláci Kumari Ghar porušuje Úmluvu o právech dítěte. Mezi hlavní výhrady patřila izolace od vrstevníků, odpírání práva na vzdělání, omezení volného pohybu a vystavování dětí potencionálně traumatizujícím zážitkům. V roce 2008 Nejvyšší soud Nepálu aktivisty vyslyšel a přísná pravidla upravil.

Dříve panovala představa, že bývalé Kumari jsou prokleté. Jejích návrat do společnosti tak býval velmi náročný, a to i proto, že nemívaly žádné vzdělání. Dnes už se jedná o vyvrácený mýtus a návrat do běžného života je pro dívky mnohem snadnější. I tak si ale dívka, který byla od dětství zvyklá sedět na pozlaceném trůnu, nemusela na nikoho mluvit a sledovala, jak ji dospělí líbají nohy, musí ze dne na den zvyknout na život obyčejné školačky.

Dívka poté, co je vystřídána novou Kumari, se vrací ke své rodině, která ji doposud mohla navštěvovat jen jednou týdně. Může se již dotýkat země a postupně se začleňuje do běžného života. Nepálský stát jí navíc doživotně vyplácí měsíční penzi, která jí zajišťuje finanční nezávislost. Rodina i společnost k ní navíc i nadále přistupuje s úctou, i když se jí už nemusí klanět.

Nejznámější Kumari dodnes zůstává Rashmila Shakya, která byla Kumari v letech 1984-1991. Když ve dvanácti letech s první menstruací ztratila status bohyně, opustila palác a čelila tvrdé realitě. Přes všechny překážky se ale rozhodla studovat a získala titul v oboru informační technologie. Jako jedna z prvních odhalila to, jak život Kumari detailně vypadá, a to ve své knize Od bohyně ke smrtelnici, kde například popírá mýty o tom, že bývalé Kumari přinášejí svým manželům smrt.

Nepálská tradice živých bohyň tak ve 21. století prochází výraznou reformou. Zatímco za vyřezávanými okny paláce Kumari Ghar dál usedá na trůn nová malá dívka, generace jejích předchůdkyň boří dlouholeté mýty a předsudky. Dokazují tak celému světu, že i když božský duch z jejich těla nakonec odešel, výjimečná síla a odhodlání s nimi zůstávají po celý život.

Zdroje: Online Khabar, Nepal Sanctuary Treks, CNN, Times of India