Nejnebezpečnější žena Ameriky. Mary Mallonová šířila smrt, aniž by o tom věděla

Říká se o ní, že byla nejnebezpečnější ženou Ameriky své doby. Mary Mallonová přitom jen toužila po lepším životě. Narodila se v roce 1869 v hrabství Tyrone na území dnešního Severního Irska. A když o zhruba patnáct let později nasedla na loď mířící do Spojených států, ani ji nenapadlo, že se zanedlouho stane postrachem celé země za velkou louží.

Odborníci prokázali, že Mallonová byla prvním skrytým, tedy bezpříznakovým přenašečem břišního tyfu na území USA. Od té doby už jí nikdo neřekl jinak než tyfová Mary, pod touto přezdívkou plnila i titulní stránky novin. Ale zpátky k tomu, jak to všechno začalo.

Mallonová dospívala se svou tetou a strýcem a v roce 1900 se začala živit jako kuchařka v lepších rodinách ve státě New York. Postupně vystřídala sedm působišť. Začínala v domě ve městě Mamaroneck. Tyfová horečka u všech obyvatel domu vypukla už po dvou týdnech od jejího nástupu. O rok později vařila na Manhattanu i tam záhy členy domácnosti skolily horečky a průjem. Potom Mary pracovala pro rodinu významného právníka a nemoc se nevyhnula ani jeho příbuzným.

Běžná jídla by pravděpodobně nikoho neohrozila, protože tyfové bakterie při bodu varu umírají. Jenomže chloubou Mallonové byla broskvová zmrzlina. Vyráběla ji všude, kde ji zaměstnali. A to byl kámen úrazu. Ve studené pochoutce bakterie problém s přežitím neměly. Mary si navíc podle mnohých svědků nemyla ruce.

Když na třech místech postupně vypukla nákaza břišním tyfem, leckdo na místě Mary Mallonová by nejspíš pojal podezření, že s tím může mít co do činění. A ona ho s největší pravděpodobností pojala, jelikož vždy odcházela přesně v okamžiku, kdy se nemoc objevila. Nikdy to ale nepřiznala, a i kdyby, podstatné je, že nevyhledala žádnou pomoc a pokračovala. I když si na chvíli dala pauzu, v roce 1906 už zase pracovala pro jednu rodinu z Oyster Bay na Long Islandu. Dva týdny poté, co přišla, deset z jedenácti členů domácnosti skončilo v nemocnici s tyfem. Totožný scénář se opakoval ještě ve třech dalších rodinách.

To už se nad ní ale začala pomalu stahovat mračna. Jedna z rodin si totiž najala špičkového epidemiologa George A. Sopera, který zdroj nákazy vysledoval zpátky k Mary Mallonové. Všechny získané poznatky v červnu 1907 zveřejnil v odborném Magazínu Americké lékařské asociace: „Rodina změnila 4. srpna kuchařku. Tři týdny nato vypukla tyfová epidemie. Nová kuchařka zůstala u rodiny jen krátce a opustila ji asi tři týdny po propuknutí nákazy. Mallonovou popsali jako vysokou, silnou, neprovdanou Irku kolem čtyřiceti. Vypadala naprosto zdravě.“

Najít Mallonovou se zpočátku jevilo jako tvrdý oříšek. Z rodiny vždy mizela prakticky beze stopy, nezanechávala na sebe žádný kontakt. Nohy si ale nakonec podrazila sama. V té době totiž vařila pro poslední ze sedmi rodin na Park Avenue, kde se opět objevila nákaza břišním tyfem. Soper tam okamžitě zamířil a ještě ji na místě zastihl.

Tyfová Mary ale s epidemiologem nespolupracovala. Popírala, že by měla se šířením tyfu cokoliv společnému, a odmítla mu poskytnout vzorky moči a stolice. Soper se proto rozhodl probádat její sedmiletou pracovní historii. Podle jeho zjištění měla Mallonová za tu dobu na svědomí okolo padesáti infikovaných a přinejmenším tři mrtvé.

Mallonová si najala právníka a Soper ani při dalších návštěvnách neuspěl. „Všechno, co jsme jí říkali, rázně odmítala. Právník jí poradil, aby s námi nemluvila. Popírala, že by byla přenašečem, a nic s ní nedokázalo pohnout,“ popisoval lékař. Úřady proto povolaly další doktorku Saru Josephine Bakerovou, tentokrát v doprovodu několika policistů. Nutno podotknout, že Mallonová stále pracovala jako kuchařka. „Vyvlekli jsme Mary ven a nacpali ji do připravené sanitky. Celou cestu do nemocnice jsem jí seděla na klíně, abych jí zabránila v odporu. Bylo to jako sedět v kleci s rozzuřeným lvem,“ řekla tehdy Bakerová.

Podle jejích slov byla Mallonová přesvědčená, že ji stát jen šikanuje a že sama nedělá nic špatného. Odebrané vzorky moči a stolice však prokázaly opak a Mary skončila ve vazbě. Lékaři jí chtěli odstranit žlučník, byli totiž přesvědčení, že je zdrojem tyfových bakterií. Bez jejího souhlasu to ale nešlo. Stále trvala na tom, že chorobu nepřenáší. Newyorský zdravotní inspektor na to ale nebral ohled a na tři roky ji nechal izolovat v nemocnici Riverside na newyorském ostrově North Brother.

Mallonová se pokoušela bránit, už jí to ale nebylo nic platné. „Nikdy v životě jsem neonemocněla břišním tyfem. Vždycky jsem byla zdravá. Proč bych tedy měla být vyhnána, jako bych byla malomocná, a proč jsem nucena žít na samotce? Jsem nevinná lidská bytost. Nespáchala jsem žádný zločin, a přesto se mnou zachází jako s vyvrhelem a zločincem. Je to nespravedlivé, pobuřující a barbarské,“ tvrdila.

V izolaci ale strávila skutečně pouze tři roky. Zdravotní inspektor ji propustil pod podmínkou, že slíbí, že už nebude pracovat jako kuchařka, a když odpřisáhne, že bude dbát na hygienu. Mary neprotestovala a vrátila se zpátky na svobodu.

Nejprve se podmínky snažila dodržovat a pracovala jako pradlena. Vydělávala ale výrazně méně peněz, a tak zanedlouho slib porušila, změnila si jméno na Mary Brownovou a začala znovu vařit. A pravděpodobně už nikoho nepřekvapí, že kamkoliv přišla, tam se skoro každý nakazil břišním tyfem. A vzhledem k osvědčené strategii častého střídání působišť se ji pět let nedařilo najít.

Klec ale definitivně spadla v roce 1915. V newyorské Sloaneově ženské nemocnici Mallonová nakazila 25 lidí. Dva infikovaní nemoci podlehli. Útěk tentokrát tyfové Mary nevyšel a policie ji rychle vypátrala a zadržela. V březnu téhož roku se vrátila do izolace v nemocnici Riverside, kde už zůstala až do smrti, tedy dlouhých 23 let.

Nedrželi ji ale celou dobu v jediné místnosti. Po pár letech získala povolení pracovat v nemocniční laboratoři. Stala se v podstatě místní celebritou a čas od času přijímala návštěvy z řad novinářů nebo spisovatelů. „Stala jsem se takovou atrakcí. Dokonce i stážisté se na mě museli chodit dívat a vyptávat se na fakta, která v té době znal už celý svět,“ posteskla si Mallonová.

V roce 1932 prodělala mrtvici a ochrnula. Zbytek života tak strávila upoutaná k lůžku. Osudným se jí 11. listopadu 1938 stal zápal plic. Zemřela ve věku 69 let. Následná pitva prokázala tyfové bakterie ve žlučníku. Kdyby Mary v roce 1907 poslechla lékaře a nechala si ho odstranit, dost možná mohla polovinu života místo izolace strávit na svobodě. A navíc by nenakazila a nezabila nevinné lidi. To už jsou ale pouhé dohady.

Zdroje: BBC, The Guardian, PBS, National Library of Medicine, University of Michigan, Wikipedia, The Irish Times, QuillQuotes