Článek
Když to zjednodušíme, dnešním policistům stačí zadat otisky prstů do centrálního systému, a když mají štěstí, během pár sekund znají totožnost podezřelého. Anebo ho najdou díky DNA. Není to ale tak dávno, co si vyšetřovatelé museli vystačit s papírovými kartotékami.
Průkopníci české kriminalistiky, jako byl například šéf daktyloskopie československého četnictva Josef Povondra, odvedli obrovský kus práce. Budování rozsáhlých sbírek otisků prstů a využívání antropometrie, tedy měření specifických tělesných znaků, vyneslo naše detektivy na evropskou špičku. Museli mít mimořádnou vizuální paměť a trávit hodiny přebíráním dokumentů v rozsáhlých archivech, než našli shodu s pachatelem, který na místě činu zanechal třeba jen nepatrný otisk na sklenici od piva nebo na okenní římse.
Důvěrné znalosti podsvětí
Prvorepublikoví detektivové neměli k ruce nejmodernější technologie. Spoléhali na něco, co počítače do jisté míry vytlačují – na dokonalou znalost lidské povahy, psychologie a místního podsvětí. Příkladem za všechny může být legendární šéf pražské mordparty Josef Vaňásek, který se stal předobrazem rady Vacátka z kultovního seriálu Hříšní lidé města pražského. „Pamatuji se na něj jako na vysokého, statného muže, který uměl zařvat. Tenkrát šlo o nějaký knoflíček, který chyběl u jeho košile, a on kvůli tomu ztropil v koupelně obrovskou scénu, až se otřásaly stěny,“ vzpomíná na něj jeho vnuk.
Vyšetřovatelé museli dokonale zmapovat pražské kavárny, pavlačové činžáky, nelegální herny i ty nejtemnější lokály. Informace měly cenu zlata a získávaly se mravenčím vyjednáváním s informátory, pasáky, kasinovými hráči a drobnými zlodějíčky. Inspektoři trávili v terénu dny i noci, budovali si osobní síť kontaktů a pachatele často usvědčili na základě drobných trhlin v příběhu, kterým se je snažil obelhat.
Balistika a počátky soudní chemie
I bez pokročilých laboratoří dokázala prvorepubliková věda divy. Průkopníci oboru, mezi nimi i Ladislav Havlíček, položili pevné základy české balistiky a mechanoskopie, tedy detailního zkoumání stop nástrojů, kterými pachatelé páčili dveře či trezory. Soudní lékaři a přizvaní chemici na základě pečlivého anatomického zkoumání těla oběti v pitevnách dokázali odhalit stopy vzácných jedů nebo určit přesný směr střelby.
Každá vystřelená kulka a vražedná zraň jakéhokoliv druhu byly podrobeny detailnímu mikroskopickému zkoumání, které ve své pečlivosti mnohdy nezaostávalo za dnešními postupy. Lékaři dokázali z nepatrných stop krve či zbytků potravy vyčíst neuvěřitelné množství indicií o posledních chvílích oběti. „Každý nástroj zanechává na místě činu, na vloupané překážce nebo na trezoru své specifické stopy, podle nichž lze bezpečně určit jeho typ, ba dokonce i samotný originální kus v rukou pachatele,“ říkal už tehdy Havlíček.
Mimořádná úspěšnost
Je to až fascinující, když se zpětně podíváme na statistiky meziválečného období. Navzdory absenci moderních technologií se úspěšnost dopadení pachatelů těch nejzávažnějších zločinů pohybovala mezi 80 až 90 procenty. A to jsou čísla, která se dají srovnat s pozdějšími dekádami i současností.
Prvorepublikoví detektivové neměli k dispozici počítače ani mobily, ale jejich systematická práce a smysl pro detail dokázaly dovést před soud i ty nejmazanější zločince. Česká kriminalistika z jejich metod čerpá dodnes.
Anketa
Zdroje: iVysílání, Český rozhlas, Blesk, VPŠ v Praze, Wikipedia
