Článek
V celé živočišné říši patří gorily mezi naše nejbližší příbuzné. Před deseti miliony let se naše druhy oddělily od společného předka, díky kterému dodnes sdílíme asi 98% DNA. Gorily podobně jako člověk vytváří složité sociální vztahy, vyjadřují emoce a komunikují způsobem, který se velmi blíží mezilidské komunikaci. Zatímco šimpanze, kteří jsou pokládáni za člověku geneticky nejpříbuznějšího primáta vůbec, lidé už od koloniálních dob chovali jako mazlíčky, gorily čelily masivní démonizaci. Šimpanzi jsou hraví, učenliví a dali se chovat v kleci; mohutné gorily vzbuzovaly hrůzu a proto byly pokládány za nebezpečné, agresivní a téměř monstra.
Ještě na počátku 70. let minulého století přistupovali lidé ke gorilám se směsicí fascinace, respektu a strachu. Teprve vědecký pokrok, intenzivní práce zoologů, jako byli např. Dian Fossey nebo George Schaller, a masivní ekologická osvěta dokázala tento pokřivený obraz narušit. K závěru milénia už tento obávaný netvor povýšil na zvíře, které je zranitelné a které potřebuje naši ochranu.
Německý kameraman a amatérský přírodovědec Dieter Plage (1936-1993) patřil k lidem, kteří se goril nebáli. V džungli se pohyboval tak nenuceně, jako by se v ní narodil, a k tvorům, kteří se mu mihli před kamerou, přistupoval s hlubokým porozuměním a soucitem. Rodák z německého Beelitzu začínal jako nezávislý fotograf v divočině jižní Afriky, kam prchl před závazky z nedokončených studií práv. Po návratu do Německa ho jeho mentor a přítel dr. Bernhard Grzimek, ředitel zoologické zahrady ve Frankfurtu, seznámil s Aubrey Buxtonem, ředitelem britské televizní stanice Anglia Television. Na doporučení Grzimka nabídl Buxton Plagemu spolupráci na dokumentární televizní sérii Survival a ten ji s mladickým nadšením přijal.
Plage neměl žádné přírodovědné vzdělání. Všechno, co věděl o zvířatech, se naučil až praxí. Survival v televizi vysílali od roku 1961 a díly, ve kterých se za kameru postavil on, patřily k nejpopulárnějším v čtyřicetileté historii pořadu. Scénáře psal společně se svým přítelem Collinem Willockem, novinářem, který sice neměl tak rozsáhlé znalosti jako Plage, ale tento nedostatek hravě vykompenzoval nadšením a osobitým projevem.
Willock a Plage si dokázali diváky rychle získat. Byli jiní, svěží, neokoukaní a ve světě dokumentu způsobili malou revoluci. Neukazovali jen hezké obrázky, nesdíleli strohá fakta - vyprávěli vzrušující akční příběhy, které tehdy od přírodovědných pořadů nikdo neočekával. Klidně jste si mohli myslet, že oba muži sedí u vás doma v obývacím pokoji a vyprávějí vám své zážitky z cest. Měli talent zachytit jímavé, intimní momenty ze života těch nejpodivnějších tvorů, stejně tak se ale neštítili ukázat je v záběrech drsných a syrových, jako je příroda sama.
Při natáčení Survivalu se Plage s Willockem nezřídkakdy ocitli na hranici života a smrti. Plage byl častým iniciátorem situací, které ho přiblížily ke zvířatům, ale zároveň přímo ohrozily na zdraví. V roce 1970 při natáčení na jezeře Shala v Etiopii vložil do nafukovacího kruhu dutou figurínu pelikána, zespodu do ní vlezl i s kamerou a v tomto přestrojení za příslušníka ptačí říše dokumentoval hejno pelikánů z nejtěsnější možné blízkosti. V jezeře strávil nepřetržitě asi 50 hodin a přestože na sobě po celou dobu měl neopren, voda s vysokým obsahem soli mu popálila kůži. Dva roky poté zase jako zázrakem přežil útok rozběsněného tanzanského slona, jindy zase natočil vlastní manželku, jak mlčky pere prádlo u potoka nevědomky pozorována zvědavým tygřím samcem. Zdaleka nejpozoruhodnější incident se ale odehrál v roce 1974 při natáčení dílu s příznačným názvem Gorilla.
Příležitost čekala v houští
Na východě Demokratické republiky Kongo, u západního okraje jezera Kivu a v těsné blízkosti Velkých afrických jezer leží národní park Kahuzi-Biega. Právě sem, do biologicky rozmanité oblasti plné tropických nížinných lesů, se na počátku 70. let vydal tým filmařů, aby zde zmapoval život ohrožených goril východních nížinných. Park je jedno z posledních míst na světě, kde lze tyto úchvatné tvory pozorovat ve volné přírodě. Ochránci zvířat se většinou snaží držet mimo těsnou blízkost gorilích skupin, protože tato plachá a odtažitá zvířata jsou vůči člověku spíše nedůvěřivá. Plage se džunglí pohyboval nenápadně jako tygr, který zavětřil kořist, a ze všeho nejvíce toužil potkat těchto vzácných primátů co nejvíce. Proto se sem ostatně i s týmem vypravil - aby je natočil v celé jejich kráse a velikosti.
Jednoho dne se Plage se štábem toulal po džungli a hledal vhodnou příležitost k natáčení. Ta se měla objevit v tu chvíli, kdy si povšiml obrovského gorilího samce, jak se probírá houštím jen pár metrů od nich. Věděl, že střet s gorilou může být fatální, a věděl taky, jak důležité je zachovat si i v této chvíli chladnou hlavu. Nechtěl dopustit, aby zvíře vyhodnotilo jeho rozpaky a schovávání se za keřem jako slabost, a tak zafixoval kameru na stojanu a sebevědomě vstoupil do záběru přesně mezi objektiv a samce. Nezapomněl přitom sklopit zrak, aby si samec oční kontakt nevyložil jako výzvu k boji, a paže svěsil volně podél těla. Z filmu je jasně patrné, kdy samec jeho přítomnost zaregistroval.
O triku, který mu měl zachránit život, se Plage dočetl v přírodovědeckém časopise.
„Dělej, že jsi gorila!“ šeptnul na kolegu po svém boku. On sám se začal nenuceně probírat křovím, jako by v nich hledal šťavnaté listí nebo kousek lahodného plodu.
Stříbrohřbetý samec se připravil k útoku. Opřel se o klouby prstů a s mohutným řevem se rozběhl směrem k Plagemu, který se nepřestal věnovat svému křoví. Tváří v tvář rozzuřenému stodvacetikilovému kolosu neuhnul subtilní kameraman ani o píď. Nedal najevo sebemenší strach nebo úzkost, neudělal žádný trhavý pohyb rukou, nepodíval se útočníkovi do očí. Stál klidně a nevzrušeně, dál obíral svůj keř a předstíral, že je gorila.
Samec se zastavil těsně před ním. Obešel ho a zaútočil znovu. Pak znovu a pak ještě jednou - dlouhé minuty se snažil dorážet, ale vždycky se zastavil na poslední chvíli. Jako by mezi ním a tím člověkem byla neviditelná bariéra, která zabránila jeho tělu, aby fyzicky konfrontovala tělo Dietera Plageho. Nakonec se samec zarazil, vzdálil se o pár kroků, a nakonec se k Plagemu vrátil. Už ne jako útočník, ale jako druh. Zaujal místo u křoví asi metr od něj a začal z něj dvěma prsty vybírat sladké plody. Po celou dobu si nepřestával nového návštěvníka, vzdáleného asi metr po své levé ruce, zkoumavě prohlížet.
Materiál, který Plage přivezl zpátky do Anglie, je velice působivý. Gorilla sklidila u diváků i kritiky enormě dobré ohlasy a scéna ze střetu s gorilím samcem se stala jedna z nejpůsobivějších scén v dějinách přírodovědných filmů. Za příspěvky do projektu Survival si Plage vysloužil celoživotní uznání.
Dieterovi Plagemu se nakonec nestaly osudnými gorily, ale varan komodský. Byl v tom kus ironie: šlo o plaza, kterého kameraman velmi obdivoval a jehož život v indonéské džungli dokumentoval s velkou péčí. Plage chtěl varany natáčet z velké výšky na prototypu své nově vyrobené miniaturní vzducholodi, která ho ale ve vzduchu zradila. Poté, co ztratil kontrolu nad řízením, se zamotala do koruny stromů a rozpadla se.
Dieter Plage zemřel v dubnu 1993 na následky pádu poté, co se ho jeden z kolegů pokusil dostat z koruny dolů. Bylo mu 56 let.
Zdroje:
Buxton, Aubrey: „Nekrolog: Dieter Plage“ (7.4.1993). independent.co.uk. Čteno 17.4.2026
Herzog, Werner: „The White Diamond“ (14.9.2005). bbc.co.uk (archiv). Čteno 17.4.2026
„Best Way To Survive A Gorilla Attack“. africaadventurevacations.org. Čteno 17.4.2026
„How to survive a Gorilla Attack on Safari“ (12.9.2024). chosenexpeditions.com. Čteno 17.4.2026
