Naše Miss má být blond! Před pětatřiceti lety ostravské publikum vypískalo Ivanu Christovou

Je zvykem, že vítězky soutěže Miss dostávají po vyhlášení od pořadatelů dárky. Ty, které si v dubnu 1989 odnesla domů Ivana Christová, byly na svou dobu více než symbolické - šicí stroj, svatební šaty a zájezd do Japonska. Pro devatenáctiletou Christovou, která sotva ukončila středoškolská studia, znamenala účast v Miss začátek slibné kariéry i přesto, že u modelingu nakonec nezůstala.

Christová, která je dnes úspěšnou podnikatelkou a ředitelkou dětské nadace, se ke své účasti v Miss vrací málokdy. Když už se ale rozpovídá, mluví s úsměvem a smířeně - a to i o tom trapném okamžiku z předávání ceny, kdy by se každá žena na jejím místě nejraději propadla do země.

Soutěže krásy mají v tuzemsku překvapivě dlouhou tradici. Už roku 1909 se v novinách objevil inzerát, ve kterém jeho autoři, dvojice českých vlastenců, hledali nejkrásnější dívku Čech. Podle obdržených fotografií pak porota, ve které usedl mimo jiné i malíř Alfons Mucha, vybrala portrét osmnáctileté Růženy Brožové, kterou do redakce zaslal její hrdý otec. Růžena se stala první „Ideální dívkou Čech“ a kromě českých zemí uchvátila i Paříž, kam byla pozvána, aby poměřila své přednosti s francouzskými krasavicemi. Vyšla z toho víc než dobře - Francouzi obdivovali slovanskou dívku typu „krev a mléko“ a dobový tisk pěl na nový objev samou chválu.

Hledání této prapůvodní královny krásy mělo politický přesah. Za časů Rakouska-Uherska nebylo úřadům po chuti, že si národnostní menšina uvnitř monarchie založila svou vlastní soutěž, kterou reprezentuje své zájmy i v zahraničí. V padesátých letech 20. století byly soutěže krásy vnímány jako jeden ze symbolů zvrácenosti imperialistických států, zatímco v šedesátých letech přišly nečekaně do módy. „Hledáme ideální dívku“ - takový název nesl zábavný program. Politické hry ale na bezmála dvacet let hledání přerušily poté, co Kristína Hanzalová, vítězka ročníku 1969, na zpáteční cestě z Miss Universe požádala v Západním Německu o politický azyl.

Ročník 1989, ve kterém zazářila Ivana Christová, byl prvním po této dvacetileté pauze. Tehdy poprvé dostala tuzemská soutěž krásy poangličtělý název, který v různých obdobách přetrval dodnes: Miss Československo.

S nápadem obnovit v Československu soutěž krásy přišel roku 1988 Miloš Zapletal. Dalo mu plno práce Miss protlačit, zvlášť, když si vyhlášení vítězky představoval jako velkolepou televizní show podle zahraničního vzoru. Rok před sametovou revolucí šlo o odvážný projekt. Když se mu to nakonec přece jen povedlo, stranický tisk zdůrazňoval, že v Miss Československo nejde primárně o fyzický vzhled. Soutěžící musely projít náročnými psychologickými testy, prokázat, že mají „takt, obratnost a sportovního ducha“, měly disponovat širokým všeobecným rozhledem a hovořit hned několika světovými jazyky.

„Je to dobře, nebo je to daň módnosti?“ ptalo se tehdy Rudé právo.

Navzdory vznešené představě, s jakou plátek soutěž prezentoval veřejnosti, neměla na slavnostní ceremonii chybět promenáda v plavkách. Právě zde se komercionalizovaný pohled na ženu stal nedílnou součástí programu Miss, jak ho známe dodnes.

Za místo konání první novodobé Miss vybrali pořadatelé Palác kultury a sportu v Ostravě-Vítkovicích. Z praktických důvodů rozdělili show na dvě části - semifinále přenášel druhý program Československé televize, finále pak běželo na prvním programu v hlavním vysílacím čase.

Ivana Christová byla na začátku vnímána tak málo jako favoritka, až vlastně nepřekvapí, že se jí nakonec stala. Okouzlující tmavovláska s uhrančivým pohledem, rodačka ze slovenského Prešova, vynikala prostým, neokázalým půvabem a porotu si získala i tím, že byla přirozeně pohybově nadaná (to se ukázalo, když v soutěži tančila valčík). Od mládí byla členkou folklorního kroužku, vystupovala skromně a co řekla, měla hlavu a patu. Body jí nejspíš přihrálo i to, že nepodlehla tehdejším módním trendům - místo rafinovaného účesu si nechala vlasy vyčesat dohladka a místo výrazného make-upu zvolila spíše decentní líčení. Mezi ostatními soutěžícími zkrátka vyčnívala.

Porota se na zvolení Christové jednomyslně shodla. Jejich rozhodnutí ale dav přijal s nelibostí: mezi zdvořilostním potleskem zaznívalo i neslušné pískání.

„I tak přicházejí někdy královny na trůn,“ pokusil se trapnou situaci zachránit moderátor Josef Dvořák, ale marně. Skandál byl na světě. I diváci u televizních obrazovek leckdy netajili rozpaky, když psali do televize, že volba Christové je přemrštěná úlitba východoslovenské menšině.

Reakce diváků v ostravském Paláci kultury byla o to zákeřnější, že nepramenila z fáze bezprostředního šoku. Finále se účastnilo pět soutěžících a moderátoři jejich umístění oznamovali vzestupně, od pátého místa po první. Jakmile proto za vicemiss prohlásili Janu Hronkovou, bylo jasné, že vítězkou se stala Christová. Ta na zážitek z předávání ceny vzpomíná s rozpaky:

„Zabolelo mě to,“ přiznala později, „ale taky mi to dodalo více sil. Přestože mě hala vypískala, dodalo mi to odvahu, že něco dokážu. Nic bych neměnila.“

Ze svého vítězství v Miss Československo 1989 Christová chvíli dokázala profesně těžit. Protože ani sponzorům Miss Československa nebylo její zvolení dvakrát po chuti, nezúčastnila se mezinárodní Miss World, ani Miss Universe (tam byla místo ní vyslána přijatelnější vicemiss Jana Hronková, zatímco Christová odjela na mnohem méně prestižní Miss Maja International, kterou s přehledem vyhrála). Podařilo se jí ale do Spojených států a uchytila se tam jako modelka. Na symbolické předání korunky své nástupkyni v roce 1990 nedorazila, protože se tehdy rozkmotřila se zakladatelem Miss Milošem Zapletalem.

Dnes patří Christová k těm šťastným celebritám, kterých si tisk všímá zpravidla jen tehdy, když o to samy stojí. Naposledy na sebe upozornila svým bizarním prohlášením o léčbě covidu: zaručeně na něj prý zabírá popíjení horkého izraelského nápoje z citronové šťávy. Se svou dcerou Danielou, která jako by své matce z oka vypadla, podniká v oblasti kosmetiky a módy. Příznačné je, že za honorář z výhry v Miss Československo 1989 si koupila své první rifle.

ZDROJE:

„Před třiceti lety se Miss ČSSR stala Ivana Christová. Diváci ji vypískali“ (9.4.2019) iDnes.cz (online). Čteno 2. 2. 2024

První česká „miss“ se jmenovala Růžena a klaněla se jí Paříž (1. 4.2016) iDnes.cz (online) Čteno 2. 2. 2024

FRANK, Michal: „Ivana Christová: Považujem sa za bohéma“ (31. 10. 2013) Korzár. Čteno 2. 2. 2024