Nejlepší tátové na světě? Muži z kmene Aka „kojí“ děti místo žen, ty se i v těhotenství věnují lovu

Víte, proč mají muži bradavky?

Na tuto lehce provokativní otázku hledali odpověď Aristoteles i Darwin. Až na počátku 20. století, kdy otcové embryologie popsali lidský zárodek od jeho nejranější podoby, se ukázalo, že mužské bradavky nejsou jen evoluční odchylkou. Embryo, které se v počáteční fázi vyvíjí jako pohlavně neutrální, nese základy pro znaky obou pohlaví. Bradavky vznikají dříve, než se působením hormonů rozliší na mužské nebo ženské, a jsou tedy součástí „základní výbavy“ každého člověka.

Evoluce nás učí, že znaky, které se neosvědčily, vývojem druhu zanikají. Na vymizení mužských bradavek ale neexistuje žádný evoluční tlak - bez nich by muži neměli větší šanci na přežití a s nimi nijak nestrádají. Kromě bradavek mají muži také mléčné žlázy, které, ačkoliv zakrnělé a oproti ženám neproduktivní, dokážou za extrémních podmínek také produkovat mléko. Činnost mléčných žláz řídí specifický pohyb hormonů; z historie víme o případech mužů, kterým se ve stavu velké nouze zvýšila hladina prolaktinu v těle natolik, že jejich zakrnělé žlázy začaly produkovat mléko a oni jím mohli nakrmit na smrt hladové dítě.

Pygmejové ze středoafrického kmene Aka ví o mužském kojení své. Ve svých tradičních a starobylých společenstvích praktikují rodičovství, ve kterém jsou mužská a ženská role takřka zaměnitelné - a to až do té míry, která nám Středoevropanům může připadat poněkud bizarní.

Pod slovem „pygmej“ se skrývá označení pro různé etnické skupiny napříč celým světem, které se vyznačují neobvykle nízkou tělesnou výškou. Populace drobných lidí najdeme kromě Afriky také v Thajsku, Malajsii, na Papui, Filipínách i v Brazílii. Některé africké etnické skupiny používají pro příslušníka Pygmejů označení Bayaka, v množném čísle Aka, kmen Aka proto v přímém překladu znamená kmen Pygmejů.

Pygmejové Aka jsou kočovný kmen lovců a sběračů. Kdysi dávno tvořili první obyvatelstvo Středoafrické republiky, teď ale obývají jen přísně ohraničená teritoria v deštných pralesích na jihozápadě země, na severu Demokratické republiky Kongo a v ekologických zónách na západním povodí Konga. Žijí v malých, provizorních a pohyblivých skupinách a jejich každodenní život je přímo závislý na rytmu přírody a jejich schopnosti využít přírodní zdroje. Loví tradičním způsobem pomocí luků, šípů a sítí, někdy používají také oštěpy a pasti (kromě tradic je k tomuto způsobu lovu vážou také zákony na ochranu pralesů).

S tvrzením, že Pygmejové Aka jsou „nejlepší otcové na světě“, poprvé přišel americký antropolog Berry Hewlett. Ten před více než dvěma desetiletími pobýval přímo v jejich vesnici, aby se seznámil s jejich zvyky a kulturou. Studoval místní jazyk bantu, účastnil se náboženských obřadů, ochutnával svéráznou místní kuchyni - a také dychtivým okem sledoval, jaké domorodci uplatňují strategie při výchově svých dětí. Všiml si, že společenství Aka je pozoruhodně rovnostářské, s minimální sociální hierarchií, plné sebevědomím překypujících žen a mužů, kteří své mužství prožívají odlišně, než jak to pozoroval u jiných afrických kmenů. Zdejší muži se mu zdáli jemnější, více napojení na své ženy, vůči kterým se navíc nedopouštěli žádných projevů fyzického násilí (což je v těchto končinách samo o sobě spíše neobvyklé). Podobně vnímaví jsou i zdejší otcové vůči potřebám svých dětí, s kterými si tvoří vztah ne prostřednictvím drsných silových her nebo učení, ale jemným tělesným kontaktem a komunikací.

Ačkoliv i lidé Aka obecně považují ženy za hlavní hospodyně a pečovatelky, v praxi jsou ve svých genderových rolích velmi přizpůsobiví. Není výjimečné, že muži rozdělávají ohniště a vaří pokrmy, zatímco ženy chystají nástroje k lovu a rozhodují o tom, kde se postaví další tábořiště. Zatímco v jiných společenstvích lov obstarávají převážně muži, tady se mu běžně věnují i ženy - a to dokonce i tehdy, když čekají dítě. Některé ženy Aka chodí lovit i v osmém měsíci těhotenství, pak si dají pauzu na porod a měsíc po narození dítěte už jsou znovu připraveny se sítí a oštěpem v ruce. Někdy se vydávají na lov i s novorozencem přivázaným v šátku na těle, přestože jejich hlavní kořist, lesní antilopa duiker, může být rychlý a velice nebezpečný soupeř.

Zatímco ženy loví, muži se s naprostou samozřejmostí starají o potomstvo. Hewlett zjistil, že muži z kmene Aka tráví osobní péčí o děti v průměru 47 % - více než průměrný muž v moderní západní společnosti a nejvíce ze všech dokumentovaných domorodých kultur. Mnohem častěji také své děti chovají, mazlí a líbají, a to bez sebemenší ztráty společenského statusu nebo stigmatizace. Fyzická blízkost je zde pokládána za základní předpoklad k výchově zdravých jedinců. Pokud se muži potřebují věnovat aktivitě, jako je např. obřadné popíjení palmového vína v mužském kruhu (ekvivalent našich návštěv hostinců a hospod), vykonávají ji i s kojenci přilepenými na hruď. Miminka zde tráví první tři měsíce života prakticky neustále na těle svých rodičů nebo jiných dospělých členů skupiny.

Jedním z nejbizarnějších zvyků, kterých si na návštěvě u Pygmejů povšiml Barry Hewlett, je praktikování toho, čemu u nás říkáme „nenutrivní kojení“. Pokud dítě pláče a jeho matka není v dosahu, případně pokud dítě potřebuje sát, aby mohlo usnout, jeho otec neváhá a přikládá je k vlastnímu prsu. Nutričně samozřejmě dítě uspokojeno nebude, sání ale samo o sobě kojenci přináší útěchu a jeho otci pomáhá si se svým potomkem budovat vztah. Z našeho pohledu je to neobvyklé, v pygmejské vesnice jde ale o poměrně rozšířený jev, nad kterým se nikdo nepozastavuje. Pro lidi Aka nejsou mužské bradavky bezúčelné, ale slouží jako poměrně kvalitní náhrada těch ženských. Pokud se nám z představy kojících mužů dělá mdlo, tak vězte, že lidé Aka podobně nechápavě hledí na náš zvyk nechávat kojence spát ve vlastní postýlce v odděleném pokoji. Odložit malé dítě mimo rodičovský dosah nebo je nechávat spát bez přítomnosti dospělého je zde totiž prakticky rovno týrání.

Mohlo by se zdát, že společenství Aka je feministický ráj, i tady ale narazíme na skleněný strop. Aktivní role otců a flexibilita partnerských rolí je jen jedním aspektem zdejšího života; faktem je, že ty nejvyšší a nejdůležitější pozice ve vesnici (náčelník, šaman, léčitel) zastávají zásadně muži. V dnešní době se Pygmejové Aka potýkají s řadou výzev: kvůli rozvoji těžby a zemědělství jsou vytlačováni ze svých původních lokalit, čelí diskriminaci a marginalizaci ze strany většinové společnosti a mají ztížený přístup ke službám. I přes všechny nesnáze se snaží zachovat si svůj tradiční způsob rodinného života a v souladu s ním vychovávat i děti, které si ve společnosti bez majetkových rozdílů hýčkají jako to největší bohatství.

ZDROJE:

Matson, Boyde: „A Day With the Pygmies“ (20.10.2010). nationalgeographic.com. Čteno 29.3.2026

Pereyry, Ignacia: „Can Men Breastfeed? How Central Africa’s Aka Tribe Flips Parenting Roles“ (31.3.2025). worldcrunch.com. Čteno 30.3.2026

Schulman, Susan: „Life for the Baka Pygmies of Central African Republic“ (4.5.2016). The Guardian. Čteno 30.3.2026

„Meet the Bayaka Tribe: The World’s Best Dads“. africantravels.com. Čteno 30.3.2026

Father’s Day: „Meet the tribe where fathers suckle infants“ (16.6.2016). survivalinternational.com. Čteno 30.3.2026

„Are the men of the African Aka tribe the best fathers in the world?“ (15.6.2005). The Guardian. Čteno 30.3.2026