Vtip, nebo propaganda? Podle ruských vědců se Krym k Rusku přibližuje sám od sebe

V roce 1912 zveřejnil německý meteorolog a geofyzik Alfred Wegener teorii, podle které vznikly současné kontinenty rozpadem dávného superkontinentu Pangea. Tato teorie způsobila ve vědeckém světě revoluci: konečně dávalo smyslu, proč Afrika a Jižní Amerika zapadají do sebe jako dva dílky puzzle, proč se severoamerická pohoří tak nápadně podobají skandinávským a proč byly na Antarktidě a v Indii objeveny zkameněliny stejných dinosaurů. Wegener byl zároveň přesvědčený, že tento pohyb stále probíhá. Na podporu své myšlenky přednesl řadu indicií, nedokázal ale přesvědčivě vysvětlit, jakou fyzikální silou má k tomuto jevu docházet, a tak tehdy většina geologů odmítla jeho závěry jako zcestné. Až výzkum oceánského dna v 60. letech přinesl jasné důkazy o existenci tzv. tektonických desek - mohutných částí zemské kůry a svrchního pláště, které „plavou“ a posouvají se po plastické vrstvě zvané astenosféra. Od té doby už není tektonika jen jednou z hypotéz, ale empiricky podloženým faktem přijímaným drtivou většinou vědeckého světa.

Všechno, co je na zemském povrchu, se neustále posouvá. Oceánské dno se rozestupuje, kontinenty se přibližují jeden ke druhému, pohoří se trhají a jinde zase pomalu vrásní. Málokdy se tak děje pouze v jednom směru - řada míst na Zemi leží na souběhu více tektonických desek a jejich geologický vývoj ovlivňuje pohyb každé z nich.

Pohybuje se i Krymský poloostrov. A podle ruského vědce Alexandera Ipatova a jeho kolegů jde o pohyb přímý a jednoznačný.

Krymský poloostrov leží v severní části Černého moře, jižně od pevninské Ukrajiny a západně od Ruska. Ze severu ho lemuje Perekopská šíje, která tvoří přírodní spojnici s ukrajinskou Chersonskou oblastí, od Krasnodarského kraje v Rusku poloostrov dělí 4 až 15 široký Kerčský průliv (od roku 2018 jsou obě oblasti propojeny 19 kilometrů dlouhým Krymským mostem). Dle mezinárodního práva náleží Krym Ukrajině, fakticky jej od anexe v roce 2014 ovládá Ruská federace.

Z geologického hlediska se Krym nachází na mimořádně složitém rozhraní, které ovlivňují pohyby hned tří významných desek - euroasijské, africké a anatolské. Pohoří Krymské hory, táhnoucí se v délce asi 180 kilometrů podél jižního pobřeží Černého moře, jsou součástí širšího alpsko-himalájského pásma vyvrásněného před 65 až 2,5 miliony let. Tlak a podsouvání bloků černomořských hornin pohoří neustále zdvihá a deformuje, vlivem aktivního napětí a pohybů kolem zlomů zde také dochází k uvolnění nahromaděné energie a tím i k častým zemětřesením. Otřesy jsou sice většinou slabé a lidským okem až nepostřehnutelné, zrovna v roce 2026 ale seismologové zaznamenali sérii poměrně silných vln. V únoru zasáhlo oblast Azovského a Černého moře zemětřesení o magnitudu až 5,1, v červnu pak přístroje během jediného dne zachytily 19 otřesů s maximální hodnotou 4,5. To je málo na to, aby se vám na hlavu zřítila střecha, ale dost na převrhnutí hrnečku s kafem.

Vědci z Ústavu aplikované astronomie Ruské akademie věd se pohybu tektonických desek pod Krymským poloostrovem zabývají od roku 2014. Ano, shodou náhod od stejného roku, kdy Rusko Krym anektovalo.

„Když se Krym připojil k Rusku, snažili jsme se odpovědět na otázku, kam se ubírá. A zjistili jsme, že se posouvá směrem k Rusku,“ komentoval překvapivé závěry Alexander Ipatov. Mezinárodní společenství přitom ujistil, že jde o výsledek intenzivní a seriózní vědecké práce, nelze se ale divit, že část světa jeho výroky považuje buď za vtip, nebo za čirou propagandu.

Se svým týmem Ipatov instaloval ve vesnici Simeiz na Jaltě měřící zařízení známé jako komplex Kazar-KVO. Jde o špičkový přístroj, který se používá v těch nejprestižnějších mezinárodních výzkumech na poli astrometrie, astrofyziky i geodezie. Kazar má podobu tří radioastronomických observatoří spojených optickými kabely, které dokáží snímat pohyb teleskopem s efektivním průměrem zrcadla přes 4000 kilometrů, nasbíraná data navíc sám vyhodnocuje a odesílá do řídícího centra. Na základě dlouhodobých měření Kazar vypočítal, že se poloostrov pohybuje směrem na severovýchod rychlostí asi 2,9 mm za rok. Ve světě geologie je to spíše průměrná rychlost. Pro srovnání: některé tektonické desky v Tichomoří se od sebe vzdalují rychlostí i 10 cm za rok, tedy podobnou rychlostí, jako rostou lidské nehty.

Data shromážděná Kazarem jsou vědecky cenná, závěry ruských vědců je ale třeba brát s rezervou. Podle GPS sledování z roku 2017 se sice Krym skutečně pohybuje na severovýchod, spolu s ním se ale jednolitě hýbou i okolní části Ukrajiny, západní Kavkaz a severní Turecko. K uzavření Kerčského průlivu pravděpodobně dojde, je ale otázka, jakým způsobem se na podobě kontinentů odrazí souběžný pohyb několika desek. Ten lze jen přibližně předvídat na základě toho, jak se hýbaly dosud. Pro budoucí podobu černomořské oblasti je podstatnější to, že v horizontu příštích dvou milionů let projde Země desítkami dob ledových a meziledových. Černé moře je velmi citlivé na kolísání globální hladiny světového oceánu, se kterým ho dnes pojí jen mělká a úzká úžina Bospor. Během dob ledových hladina výrazně poklesne (někde prý až o 120 metrů) a Černé moře se opakovaně ocitne odříznuto od Středozemního moře. V těchto obdobích začne jeho proměna v obří sladkovodní jezero napájené evropskými řekami (např. Dunajem a Dněprem). Zároveň s pohybem „blíž k Rusku“ se taky jižní část Krymu pomalu zvedá. Až se Krym srazí pevninou na východě, bude ji jeho terén asi i převyšovat.

Na začlenění Krymu k Rusku se Rusové shodli ve chvatně vypsaném referendu. Většina světa anexi neuznává a považuje poloostrov i nadále za součást jednotné Ukrajiny. Potrvá ještě dlouho, než se Krym sám dotkne Ruska, jak to predikují vědci z Ruské akademie věd. Podle odhadů se tak stane asi za 1,3 miliony let. Jestli je to s přihlédnutím k nekonečnosti Ruského impéria moc nebo málo, už si musíme každý rozhodnout sám.

ZDROJE:

Russian scientists say Crimea ‚moving toward Russia‘ (5.10.2016). bbc.com. Čteno 15.10.2026

Vědci informovali o tektonickém přibližování Krymu k Rusku (4. října 2016). interfax.ru. Čteno 15.10.2026

Hippolyte, Jean-Claude: Age and geodynamic evolution of the Black Sea Basin: Tectonic evidences of rifting in Crimea (2018). Marine and Petroleum Geology (sciencedirect.com). Čteno 15.10.2026