Článek
O Atlantidě se píše a diskutuje jako o legendárním kontinentu na kterém měla sídlit vysoce vyvinutá civilizace, kterou zničila mohutná přírodní katastrofa přibližně v roce 9600 př. n. l. Přestože existence tohoto kontinentu nebyla nikdy přesvědčivě potvrzena, vedou se dodnes debaty o její existenci a možné poloze. Jediným zdrojem písemných informací jsou Platónovy spisy Timaios a Kritias, v nichž popisuje atlantskou kulturu, státní zřízení a polohu; měla ležet někde za Herkulovými sloupy (obvykle ztotožňovanými s dnešním Gibraltarským průlivem). Platón byl inspirován vyprávěním řeckého státníka Solóna, který se o Atlantidě dozvěděl od kněží ve staroegyptském chrámu.
Kněží v mysterijních centrech tehdejšího světa získávali svoji moudrost a vědění zasvěcením do tajných mysterií, která byla určena jen vyvoleným. Takže i vědění o Atlantidě, jako jedné z vývojových epoch lidstva, bylo pro ně přirozeností a určitě je nenapadlo, že je někdo v daleké budoucnosti bude zpochybňovat.
Dalším zdrojem je zde duchovní věda, která říká, že kontinent Atlantida se rozkládal na místě současného Atlantického oceánu. Byl zaplavován vodami postupně, pevninským pozůstatkem jsou Britské ostrovy. Poslední zbytek tohoto kontinentu byl ponořen téměř 10 000 let před Kristem. Spadá do čtvrtého časového období atlantské kultury vody. My se nyní nacházíme v pátém poatlantském období kultury země.
Kontinent Atlantida byl obtékán Golfským proudem, z něhož dnes zůstaly jen zbytky. Tento předchůdce teplého Golfského proudu šel od jihu Baffinovým zálivem směrem k severnímu Grónsku, který obtékal. Potom postupoval k východu, pozvolna se ochlazoval a v době, kdy tu dávno ještě nebyly Sibiř a Rusko, stékal dolů krajinou dnešního Uralu. Potom se opět obrátil, dotkl se východních Karpat, vstoupil do krajiny dnešní Sahary a konečně se vrátil u Biskajského zálivu opět do Atlantického oceánu, takže tvořil jakýsi uzavřený okruh.
Ptáme se, jak může duchovní věda potvrzovat tezi o Atlantidě, kde vědecký svět tápe?
Odpovědi nenajdeme v geologických vrstvách, ale pouze v úrovni duchovně-geologické, která se zrcadlí v podivuhodné řecké mytologii a která zobrazuje např. dávného atlantského člověka, skrytého stejně, jako ulity a mušle v geologických vrstvách Země. Pokud překročíme hranice možností přírodovědeckého poznání, můžeme pokračovat poznáním duchovním, které používá stejných metod, jako ono přírodovědecké, ale nástrojem je v tomto případě sám člověk.
Zdroje:
Rudolf Steiner Z kroniky Akáša
Rudolf Steiner Rosikruciánská duchovní věda
Rudolf Steiner Tajná věda
Edgar Cayce Tajemství Atlantidy ISBN 80-88809 - 11 -8
