Článek
Ti, kdo se zabývají takzvaným kritickým biblickým výzkumem, se vzhledem k biblickému popisu Mojžíšovy osobnosti uchylují k nejrůznějším pochybnostem – výhradám, které nejen zpochybňují to, co nám Bible říká o postavě Mojžíše, ale které dokonce jdou tak daleko, že zpochybňují samotnou jeho existenci.
Je známo, že jako novorozený byl položen do košíku a poslán po vodě. Z okultního hlediska šlo o to, aby dítě, obklopené vodou bylo chráněno před vnějšímy dojmy, dokud se neprobudí jeho astrální tělo a dokud v něm nezazáří éterické tělo, které zasvěcenec Zarathustra včlenil svému žáku Mojžíšovi. Mojžíš, jehož jméno je okultním výrazem pro pravdu, tím získal nesmírné vědění, které později rozvinul v egyptských mysteriích.
Jako velký mudrc a zasvěcenec cítil, že to, co se vynořuje ve formování událostí v průběhu času, kdy byl ve stavu inspirace, je jako božské vanutí světem ve zcela nové podobě a pociťoval, jak toto božství chce prorazit do lidského vědomí.
A jen individualita, jako je ta Mojžíšova , mohla získat tuto inspiraci, která jako blesk zasáhla svět novým poznáním Boha. Bylo však nutné, aby Mojžíš byl také schopen tento dopad zefektivnit. Lidé, jimž měl být takový Bůh vyhlášen, nesmí mít jiné božství než toto, které vzniklo z „já“.
Pro individualitu, jako je Mojžíš, nešlo jen o to přijmout tuto mocnou inspiraci a hlásat ji svému lidu, ale trvale ji upevnit ve vědomí tohoto lidu, a tím s ní zcela prostupovat duší židovského národa.
Legislativa Desatera ze Sinaje je výjmečná a lze ji vysvětlit pouze jedinečným Mojžíšovým posláním. A my vidíme, že v důležitých okamžicích lidských dějin se tento hlas svědomí stal objektivním pro lidské bytosti aby jim byl zjeven. Když Mojžíš, na jehož duši těžce dolehl osud celého jeho lidu, vystoupal na horu Sinaj, uslyšel v hořícím keři hlas svého Boha, od něhož později přijal přikázání, která se stala základem všech následných lidských zákonů.
A jako s prvním přikázáním je to i se všemi ostatními přikázáními, pokud je správně přeložíme. Ze všech je nám jasný celý duch Mojžíšova poslání ve vztahu k impulsu „já“, který má být nyní vlit do lidstva.
A hebrejská rasa byla od přírody důkladně přizpůsobena tomu, aby přijala ono velké osvícení, které měla Mojžíšova mise předat.
Když se podíváme na Michelangelovu sochu Mojžíše s rohy, ospravedlněnými jako symboly moci, nemůžeme uvěřit, že by kdy neexistoval. Tak mocné je vyjádření silné vůle Mojžíšovy ve zpodobnění umělcem, který dokázal vnímat inspirace z duchovních světů.
Michelangelo před nás staví svého Mojžíše jako představitele svého věku tak dokonale, že si může dovolit nasadit mu tyto mimořádné rohy; a my jsme docela připraveni v ně věřit.
Zdroj: Rudolf Steiner archiv https://rsarchive.org/
Přednášky:
Zlomové body Duchovní historie: Mojžíš, jeho učení a jeho poslání
Evangelium sv. Matouše : Tajemství prostoru a času -druhý příchod Krista do éterického světa
Kde a jak lze nalézt ducha?: Bible a moudrost
Kristus a lidská duše: Přednáška I Sebepoznání a Boží poznání I:
O významu nejstarších částí Starého zákona
Odpověď antroposofie na univerzální otázky: Desatero přikázání
Hlubší tajemství lidského rozvoje ve světle evangelií: Příprava na pochopení Kristovy události
