Článek
V Egyptě jsem byla dvakrát. Poprvé ještě jako svobodná holka, za kterou se snědí domorodci každou chvíli otáčeli, usmívali se od ucha k uchu a poctivě se snažili zapamatovat si mé jméno. Věřím, že za jednu sezónu jich v hlavě museli mít tisíce, takže jsem se nemohla zlobit, když na mě některý z chlapců zavolal třeba: „Ahoj Romana!“ Potěšeně jsem na něho zamávala a hodila za hlavu skutečnost, že takhle se fakt nejmenuju. Které mladé holce by se nelíbilo že ji mladíci obletují, kupují pití, jsou samá poklona a tak dále.
Podruhé jsem na dovolenou do Egypta vyrazila s rodinou už jako vdaná paní. Egypťané se usmívali pořád stejně, ale místo toho, aby mi něco nabízeli, přesvědčovali mého manžela, že mi musí koupit tohle nebo támhleto, a že tak pohledné ženě by určitě nejvíc slušel třeba šátek z jejich krámku. Opět mě ti kluci nezklamali, uměli tak vehementně přesvědčovat druhé, že manžel vždycky na jejich radu dal, zatímco já se nemusela vůbec snažit.
Ať už je povaha Egypťanů jaká chce, pro mně to byli vždycky jen prázdninoví kamarádi, nic víc. Jinak o nich ale smýšlela sousedka z vedlejšího domu. Hanka byla od pohledu každému sympatická, pořád se něčemu smála a vtipkovala. Ze své buclatější postavy si nikdy velkou hlavu nedělala, netrápila se drastickými dietami, měla pocit, že se mužům líbí i tak, ačkoliv nevím o tom, že by měla nějaký dlouhodobý vztah. Nicméně pokaždé, když jsem na ni na ulici narazila, ráda jsem se s ní zapovídala.
Jednoho dne, když jsme se zase daly takhle nezávazně do řeči, nakousla jsem téma dovolené v Egyptě. Protože se Hanka už dlouho rozmýšlela, kam vyrazit, zmínila jsem se o této destinaci, která mě nijak nezklamala. Faraonova nemoc se mi naštěstí taky vyhnula obloukem, nejspíš proto, že jsem do sebe od prvopočátku cpala Antinal. Sousedce se nápad s Egyptem zalíbil a tak se tam s kamarádkami později vypravila. Po týdnu se vrátila ještě rozzářenější než kdy dřív a hned mi začala líčit, jak úžasné to tam bylo. Přišla řeč i na zmíněné Egypťany - ti ji evidentně okouzlili nejvíc. Jak byla upřímná, tak na mě hned vybalila, že je zamilovaná až po uši a že by se do té rozžhavené země nejraději přestěhovala natrvalo.
Dělala jsem si z toho legraci a říkala si, že jí to poblouznění přejde hned s prvním studeným deštěm. Ale Hanku to tak nějak drželo dál a ještě před Vánocemi se tam stihla vypravit na last minute znovu. Během následujících dvou let si do Egypta zaletěla minimálně osmkrát a vrátila se pokaždé s nějakou další pikantní historkou o svém úžasném protějšku. Pořád jsem to brala jako legraci, moc jsem nevěřila, že by ty své avantýry brala opravdu vážně. Tak jsem se od ní například dozvídala, že nejdříve jí srdce zlomil nějaký Hanif, který ji chtěl neustále nosit na rukou (kdyby ji ovšem unesl), jenže pak se ukázalo, že úžasný Hanif je ženatý a má šest dětí.
Poté se v jejím životě objevil svalnatý Moses. Ukazovala mi ho na fotce. Svalnatý sice byl, ale jeho obličej mi připomínal tlamu. Teda pardon - lamu. Nebo nějaké tomu podobné zvíře. Moses se jí nakonec taky nevyplatil, neustále si ji chtěl vzít a přestěhovat se do České republiky, ale Hanka přece chtěla žít v Egyptě. Třetí princ se jmenoval myslím Omar. Skutečně to vypadalo, že je princ. Hance vyprávěl, že jeho předkové pochází z rodiny nějakého faraona. Tak jsem usoudila, že sousedku nakonec skutečně postihla faraonova nemoc, ale na tu žádný Antinal nezabíral.
Čas plynul a já si jednoho dne uvědomila, že jsem Hanku už dlouho nikde nepotkala. Moc jsem se tím netrápila, někdy na souseda nenatrefíte, co je rok dlouhý. Zanedlouho jsem ale v obchodě narazila na její rodiče a hned jsem se jich na Hanku zeptala. Netvářili se bůhvíjak nadšeně. Dozvěděla jsem se, že se odstěhovala za svým třetím princem. Ačkoliv o tom Hanka celou dobu básnila, opravdu jsem nečekala, že se k tomu doopravdy odhodlá. Podle slov rodičů však začala chystat svatbu, a dokonce má v plánu přestoupit na tamní víru.
No, nevím. Osobně si myslím, že se Hanka dočista zbláznila. Každopádně ale nemíním a nechci nikoho odsuzovat. Možná skutečně našla svého vysněného prince a bude s ním šťastná. Každý máme jiný vkus a jinou povahu. Hanka mi odjakživa připadala jako žena, která se ve světě neztratí. Je to ten typ člověka, který si nenechá do ničeho kecat, když už se jednou rozhodne. Dokonce si troufám tvrdit, že jestli ji zamilovanost přejde, potom Omar ne-Omar, radši nazdar bazar a z Omara zbude jen opar - vzpomínek.
Každopádně přejme Hance a všem takovým podobným Hankám jen to nejlepší a hlavně ať na své životní cestě naleznou ten pověstný salám (pozn. v arabštině znamená "mír").
