Tři dny v evropské zemi, která zaujímá druhé místo na žebříčku životní úrovně. Takhle vypadá Irsko

Prodloužený víkend do tohoto kouta Evropy už jsme nějakou chvíli plánovali. Hned na úvod musím varovat, že i když se chystáte navštívit tuto destinaci v létě, určitě si nezapomeňte vzít bundu a samozřejmě pláštěnku. Aprílové počasí tu totiž vládne po celý rok. I když se zdá, že je na obloze jen pár mráčků, zanedlouho vás může zkropit vydatný deštík. Člověk nikdy neví.

Zpáteční letenka s Irskou leteckou společností Aer Lingus momentálně vyjde přibližně na 7000 Kč, to ale v případě, že si do letadla berete pouze příruční zavazadlo do 10 kg. Pokud byste si chtěli nechat odbavit celý kufr, budete si muset ještě něco připlatit. Na víkend však menší zavazadlo určitě postačí.

Let probíhá hladce, startujeme jen s mírným zpožděním krátce po poledni a vítr máme na své straně, takže za dvě hodiny přistáváme v hlavním městě Dublin, jehož irský název zní Baile Átha Cliath. První věc, kterou provedu, je přeřízení času o jednu hodinu nazpět. Srpnové podnebí bohužel není úplně přívětivé. Zatímco v naší domovině se člověk před úmorným vedrem schovává do stínu, tady radši vytahuju zimní bundu. Ne že by byla až taková zima, může být kolem 14 C°, ale ten teplotní skok mému organismu úplně neprospívá, a jelikož jsem teplomil, musím se zkrátka jaksepatří zahalit. Tak už víte, ve které jsem zemi?

Na tři dny máme půjčený automobil. Nesmím se nechat vyvést z míry, když vidím, že volant je na pravé straně. Naštěstí řídit nemusím a náš šofér je více než zdatný ukočírovat vůz, ať už se má jezdit vpravo nebo vlevo. Přece jen mi ale občas zasvítí v mozku červená a já mám pocit, že se řítíme ulicemi v protisměru a šlapu na pomyslnou brzdu. Je čtvrtek a den už docela pokročil, takže první krátkou zastávku si uděláme na útesech kousek od hlavního města. Na poloostrově Howth se nachází stejnojmenná vesnice a už tady můžete zažít zdejší typickou atmosféru venkova plného zelně, malebných domků a vůně svěžího mořského vzduchu, doprovázeného zpěvem racků.

Během tři čtvrtě hodiny podél útesů s panoramatickými výhledy dojdete až k rybářskému přístavu, a pokud jste toho nenachodili dost, můžete pokračovat po dlouhém kamenném molu s lavičkami, na kterých jsou tabulky se jmény. Nejspíš jde o upomínku na někdejší obyvatele vesnice nebo rybáře z přístavu, ale s jistotou to říct nemůžu. Dojdete až k majáku a vydáte se zase zpátky okolo přístavu, kde vidíte velké rybářské lodě, malebné taverny a nesmí chybět ani rybí trh, kde zaručeně ulovíte nějaký čerstvý kousek. Co mě osobně překvapilo a co pro místní není nic neobvyklého, jsou tuleni proplouvající podél mola a vyhlížející turisty, kteří jim občas koupí nějakou tu rybku a hodí jim ji do chřtánu. Tohle se vám v žádné zoo jen tak nepoštěstí. Někdy připluje celá rodinka a kdo ví, možná vám i zamává, když ji celou nakrmíte. A kromě tuleňů v téhle zemi můžete spatřit i delfíny.

Druhý den se před celodenním výletem posilníme irskou tradiční snídaní. Párky, vejce, slanina, fazole, pečené rajče, bramborové rösti a nakonec tmavý a světlý pudding, což není žádná sladká tečka, ale něco na způsob našeho jelita. Po této vydatné hostině se vydáváme na druhý konec země. Na naší trase si uděláme ještě malou zastávku v městečku Kilbeggan. Co je na něm zvláštního? Stojí tady známá palírna whiskey. V prostranství budovy je možné si zdarma prohlédnout původní destilační zařízení a další příslušenství, které se používalo před stovkou let. Zaplatit si samozřejmě můžete i prohlídku nebo ochutnávku. My jsme rovnou nakráčeli do přidružené hospůdky a objednali si tu zlatavou tekutinu. Každý zkušený milovník by její jemnou chuť určitě ocenil. Ačkoliv Irsko nabízí i mnohem známější značky whiskey, Kilbeggan za nimi nezůstává pozadu.

Náš řidič bohužel ochutnat nemůže, protože nás čeká ještě dvě hodiny dlouhá cesta směrem na západ. A konečně se dostáváme do bodu, na který jsme se těšili. Moherské útesy se mezi turisty těší velké oblibě. Místo je dobře dostupné a nabízí pohled na nádhernou scenérii, kde se nad širokým Atlantikem do výšky více než 200 metrů vypínají břidlično-pískovcové skály. Po jejich okrajích se můžete procházet klidně celý den a kochat se tím, co příroda vytvořila. Lidská ruka se tady taky činila, a tak tu lze navštívit například O'Brienovu vyhlídkovou věž, kterou v roce 1835 postavil místní nájemce půdy. Říká se, že tím chtěl zapůsobit nejen na turisty, ale i na mladé dámy, které byly tímto místem (i samotným podnikatelem) dozajista unešeny.

Předpověď počasí hrozila deštěm, ale nakonec jsme to zvládli bez jediné kapky a vítr nás nikam neodfouknul. Následně pokračujeme dál na jih, kde se nám podařilo zajistit ubytování na jednu noc v hezkém B&B nedaleko pobřeží. Pohostila nás tady místní rodina a nabídla, co dům dal, za velmi příznivou cenu. Pokud do těchto končin někdy zavítáte, ubytování Coastal View Cottage můžeme jedině doporučit. Pro ty, co mají raději klasické hotely, můžete vyzkoušet například hotel Armada přímo na břehu moře s krásným výhledem. Tady jsme se zastavili alespoň na večeři a dali si rybu s hranolky a hráškovým pyré - jeden z tradičních místních pokrmů.

Třetí den se vracíme do hlavního města, protože nás čeká stěžejní turistická atrakce a tou je návštěva věhlasného pivovaru Guinness. Tento druh černého piva je známý po celém světě a má svou typickou chuť, kterou si buď oblíbíte, nebo ji zavrhnete. Sedmipatrovou budovou procházíte sami bez průvodce. U vstupu dostanete jeden kupón, za který si můžete objednat pintu čepovaného piva. V každém patře narazíte na nějaký bar, kde jej lze uplatnit. Nejlepší je ale počkat si až na vrchol. V nejvyšším patře je totiž prosklená vyhlídka a odsud se vám naskytne výhled na celý Dublin. Se sklenicí piva v ruce si ho jednoznačně vychutnáte. Kromě výčepů ale v pivovaru uvidíte mnoho zajímavých expozic. Seznámíte se s celou historií pivovarnictví, hezky zabalenou do moderních projekcí a nechybí ani komentovaná ochutnávka.

Po návštěvě pivovaru se ještě procházíme po Dublinských ulicích a vyfotíme se u nejstarší hospody The Brazen Head. Její vznik se datuje do roku 1198, takže musí opravdu leccos pamatovat. Pomalu dojdeme až na hlavní bulvár O’Connell Street. Tady do výšky 121 m trčí symbolická Dublinská jehla. Úzká, špičatá stavba z nerezové oceli stojí na místě, kde kdysi stával památník admirála Nelsona. Ten byl během bombového útoku v roce 1966 zničen a tak obyvatelé Dublinu čekali několik dalších desetiletí, než se rozhodlo o stavbě nového symbolu města. Jehla byla dokončena v roce 2003. Charakterizuje vstup do nového milénia a postupný vývoj země. Podle loňských statistik se Irsko drží na druhém místě, co se týče životní úrovně v Evropské unii.

Kousek od jehly je ještě jedna zajímavost. V roce 2024 tu byl otevřen Portál, kterým živě vidíte do ulice v New Yorku. Můžete se tak přidat ke skupině turistů, kteří mávají na rozesmáté newyorčany a ti jim zase posílají zpátky vzdušné polibky, nebo si navzájem ukazují transparenty s nápisem I love Dublin / I love New York. Je vidět, že mezi obyvateli těchto dvou metropolí panují vřelé vztahy a interaktivní přenos obrazu považují za skvělou zábavu.

Irsko je rozhodně země, která má turistům co nabídnout. Během tří hektických dnů se nám podařilo odhalit jen malý zlomek toho, co se na zeleném ostrově ukrývá. Irštinu se učit nemusíte, ačkoliv je jedním z úředních jazyků. Používá se především na západě země, ale nesetkali jsme se s nikým, kdo by ji primárně použil ke konverzaci. Drtivá většina Irů mluví anglicky, ačkoliv vláda se snaží potlačený jazyk stále oživovat. Takže pokud se do Irska chystáte nebo zvažujete jeho návštěvu, věřím, že se vám bude líbit.

Zdroje informací:

https://european-union.europa.eu/principles-countries-history/key-facts-and-figures/life-eu_cs

https://en.wikipedia.org/wiki/Spire_of_Dublin