Článek
Nemusí to být nutným pravidlem, ale většinou se stává, že jakmile děti nastoupí do školy, chytají od svých spolužáků různé manýry. Tak se může stát, že roztomilý Honzíček, který ještě nedávno věřil na Ježíška a nikdy by z pusy nevypustil žádné ošklivé slůvko, se najednou začne projevovat poněkud jinak. Na tohle je prostě nutné se připravit, protože nikdy nevíme, do jakého třídního kolektivu se naše dítě dostane.
Začíná to takovou tou nevinnou větou: „Mami, Luboš ve třídě řekl sprostý slovo.“
„Jaký slovo?“ zeptá se dotyčný rodič bezděčně a než tomu vlastně stačí zabránit, už je to venku. Může to být jakékoliv slovo, ale jak už jednou bylo vyřčeno nahlas, znamená to, že vypustit jej do éteru nebylo zas tak těžké, a ještě ke všemu se svolením.
„Tak to hlavně neopakuj,“ můžeme říct, ale moc dobře víme, že opakováno bude. Nejspíš ne přímo v našem doslechu, ale bude. Jak tomu zabránit? Nejspíš nijak. Děti se nám začínají kazit už v první třídě a bude hůř. Vyhrožování, že Ježíšek zlobivým dětem nic nepřinese, už také neobstojí. Ve třídě se ta zpráva, že Ježíšek neexistuje, šíří jako mor. Dárky prostě kupují rodiče, a to oni by si nedovolily pod ten stromeček nic nepoložit. Ten dopis ještě sepíšeme, ale už se tak nějak ví, že to není skutečný dopis ale důležitý nákupní seznam pro maminku a tatínka, kteří jsou jasně instruovaní, co by bylo třeba nakoupit.
Ještě před rokem se Honzík poctivě učil zpívat Štědrej večer nastal. Teď během pečení cukroví zanotuje vylepšenou verzi. „Štědrej večer nastal, když jsem doma chlastal.“ S hrůzou se na své milované dítko podíváme. No, takhle to prostě zpíval Péťa ve škole. Sranda ne? Já teda nevím. Z dětských úst to znělo poměrně vtipně, ale chci se tomu doopravdy zasmát?
Co naplat, musíme se tak nějak smířit s tím, že roztomilý Honzíček nebude roztomilý věčně. Občas z něj vypadne nějaké to moudro, které pochytí ve škole. Nic nám nepomůže ani náš obezřetný dozor nad tím, na co se naše dítě dívá v televizi. Například internetový kanál Youtube je plný videí, která našim uším neznějí mnohdy úplně korektně. My sice dáme ruku do ohně za to, že své dítko nenecháme koukat na přihlouplé nahrávky youtuberů, ale jiní rodiče už tomu tolik pozornosti nevěnují, a tak slušný Honzík od divočejšího Pepíka stejně zase získá nějaký zajímavý postřeh.
Někteří rodiče už jsou tak daleko, že svým dětem v brzkém věku pořizují mobilní telefony či tablety, aby se jim mohli kdykoliv dovolat nebo aby je prostě jen zabavili. Děti si na telefonu ještě ani nedokážou přečíst zprávu, ale potřebné video z Youtube už si vyhledat umějí, a to je důležité!
Je samozřejmě dobře, když se naše dítě stmelí s třídním kolektivem a nejspíš ani není radno zakazovat našemu potomstvu kamarádíčkovat se s určitým typem dětí, ale na vavřínech by se taky usínat nemělo. Rodičovská rada se sem tam určitě hodí. Když našeho Honzíka profackuje jen tak pro radost spolužák z lavice, a ještě k tomu přihodí nějaké to peprné slovo, co na to říct? Tak si ho nevšímej? Ne, to by se z něj mohl brzy stát otloukánek hodný šikany. Co kdybys mu těch pár facek taky vrátil? Ale násilí nic nevyřeší a my přece z Honzíka nechceme mít žádného násilníka. Říct to paní učitelce? Ale to by bylo žalování a žalovat se nemá.
Dítě si každopádně musí v dané situaci poradit samo a my věříme, že si poradí dobře, má přece naše geny, ale rozhodně je dobré si své děti v určitém směru ohlídat a v jiném případě usměrnit. Chceme přece, aby ta budoucí generace za něco stála nebo ne?
