Článek
Zablokovaná záda
Seděla jsem na pohovce, záda mě bolela čím dál víc. Ten, kdo zažil bolesti zad, ví, jak nesnesitelné to může být. Na pohotovost jsem musela. Ale jak se tam dostat? Schody byly nemyslitelné – jen myšlenka na to, že bych je měla sejít, mi zvyšovala bolest.
Výtah byl jasná volba
Rozhodla jsem se tedy, že i na těch pár schodů použiji výtah. Jenže jakmile jsem otevřela dveře, sousedka už tam stála a se zdviženým obočím na mě spustila: „Výtah je pro lidi, kteří ho potřebují, ne pro někoho, kdo bydlí v prvním patře! Co jste za člověka? Líná jste? Nechte ho pro ty, co ho fakt potřebují!“
Neměla jsem sílu ani chuť jí něco vysvětlovat. Věděla jsem jen jedno – teď se musím dostat na pohotovost. Moje bolest byla větší než její zloba.
Každý prožívá něco, o čem druhý netuší
Proč jsou lidé někdy tak zlí? Možná proto, že nerozumí, co ten druhý prožívá. Možná proto, že se podvědomě chtějí cítit nadřazení, nebo jednoduše nemají svůj den. V mém případě sousedka nemohla vědět, co se děje. Viděla jen to, co se jí hodilo do její verze reality – „mladý člověk v prvním patře, výtah by neměl používat, co to je za pohodlnost.“ Možná to byl pro ni jen malý výbuch frustrace, ale pro mě to byla poslední kapka v moři bolesti a nepohodlí.
Slova mohou ublížit více, než bychom si mysleli
Tento zážitek mi připomněl důležitou věc: nikdy nevíme, co lidé prožívají. Můžeme potkat někoho, kdo se chová nevlídně, nebo naopak někoho, kdo vypadá, že má život pod kontrolou – ale pravdou je, že každý z nás nese své vlastní břemeno. Lidé jsou různí. Ale je důležité si uvědomit, že slova mohou ublížit více, než bychom si mysleli.
Co z toho plyne? Neodsuzujme druhé, aniž bychom znali jejich příběh. Možná někdy za jejich jednáním stojí něco, o čem nemáme ani tušení. A i když nás to zabolí – jak fyzicky, tak emocionálně – nejdůležitější je nenechat se tím zničit.
