Článek
Za posledních pár let se objevil v rámci knižních sfér sociálních sítí trend masového skupování knih. Lidé si konstantně kupují knihy, aniž by je stíhali číst. Někteří si je kupují po menších kupičkách, jiní rovnou po sto knihách naráz. A ať už se do jejich vlastnictví knihy dostaly jakýmkoli z těchto dvou způsobů, skončilo to pokaždé stejně. Policemi prohýbajícími se pod tíhou často několik set kusů knih, kterých se od dne zakoupení nikdo nedotkl.
Proto se na internetu (převážně zahraničním) začali objevovat knihomolové, kteří si dělají seznamy svých nepřečtených knih a postupně se tak pročítají skrz své tzv. „physical TBR“ (všechny knihy, co jedinec vlastní a ještě nečetl, ale chystá se k tomu). Vznikají pak videa, kde tito lidé např. nechávají kolo štěstí vybrat jejich další knihu ke čtení.
Jak jsme se ovšem dostali do okamžiku, kdy musíme nechat výběr naší další knihy na náhodě, protože si prostě nedokážeme dovolit kupovat další?
Velký podíl na této situaci má algoritmus sociálních sítí. Stačí, aby zaregistroval, že jste si po třech letech koupili jednu knihu a ihned vám naservíruje patnáct videí, každé o dvaceti doporučeních ve stejném žánru. To obvykle vyústí v sáhodlouhý seznam knih, které byste si rádi přečetli a velmi pravděpodobně také koupili.
A když pak vidíte další videa, tentokrát od lidí, co mají své obří knižní kolekce, nebo od lidí, co si právě koupili sto nových knih a mají tu neskutečnou potřebu vám o nich všech povědět, řeknete si, že koupit si pár dalších knih by neměl být problém.
Realita je bohužel taková, že sociální sítě ve vás tímto způsobem budou vyvolávat pocit, že si potřebujete koupit víc. (Toto také neplatí pouze v knižních částech těchto platform. Podobné vzorce můžeme vidět i v rámci odvětví jako je móda, home decor, pleťová kosmetika, atd.) Né všichni si ovšem mohou dovolit utrácet tolik peněz za knihy.
A to nás přivádí k dalšímu problému moderní společnosti. Knihy se staly indikátorem statusu. Již od dob vzniku knihtisku a tedy i zvýšení intenzity produkce knih platí, že ten, kdo má plnou knihovnu, bude pravděpodobně i velmi vzdělaný a často i velmi bohatý. Poslední dobou tedy vidíme, že se lidé snaží vypadat jako čtenáři i když jimi v realitě nejsou. Chtějí pouze působit, jako vzdělaní a kriticky přemýšlející jedinci. Toho si můžeme povšimnou také díky rozrůstajícímu se výběru knih, které se dají zakoupit v sekci home decor v obchodech podobným Urban Outfitters. (Neboli obchodech, jež mají do knihkupectví či antikvariátu hodně daleko) To samozřejmě vyvolalo velký odpor v komunitě knihomolů, co své knihy opravdu čtou a kriticky nad nimi přemýšlí. Přičemž, když si pak někdo ze svých finančních důvodů nemůže dovolit si knihy kupovat a je nucen využít služby knihoven, může se cítit hůř, než kdyby dané knihy vlastnil.
A nechápejte mě špatně, knihovny jsou opravdu skvělé, jde o dokonalý způsob, jak číst knihy bez utrácení peněz, ovšem na tom pocitu, když dočtete knihu a můžete si ji dát do své poličky, do níž se v budoucnu budete moci podívat a říct si „Jo, tohle jsem přečetl/a“ přeci jenom něco je.
Abych to nějak shrnula. Vlastnit několik (klidně i desítek) nepřečtených knih je normální, ovšem skupovat desítky knih naráz už moc ne. A ano, každý si může se svými penězi dělat co chce. V podobných případech jako je tento bychom však měli myslet i na dopad na životní prostředí. Když si někdo koupí sto knih naráz, jen protože jsou trendem na tiktoku, je poměrně vysoká pravděpodobnost, že alespoň třetina skončí v antikvariátu. Ovšem, kdo si tyto knihy v budoucnu koupí, jestliže je tou dobou všichni četli před pěti lety a algoritmus už je nikomu nebude doporučovat…
Zdroje:
https://youtu.be/0ckcYAbdGl8?si=WXsd9OAh9NeQXRZ2
https://youtu.be/ynh3seeUbcE?si=B4Lst8sUpb4×7nGq
https://youtu.be/JR3z8lq2cNM?si=zL6DCrTQafEQQKAB
