Článek
Naše země se rozhodně nedá označit za místo, odkud by lidé masověji emigrovali a které by nabízelo bezútěšnou budoucnost. Možná vám to přijde jako nesmyslné porovnání, ale v rámci východní Evropy to není neobvyklý jev (viz například Bulharsko, Rumunsko, Moldavsko, ale i Maďarsko).
Na ulicích je bezpečno a úroveň služeb není špatná. Přesto jsme však v posledních letech ustrnuli a neposouváme se vpřed. V tomto textu se pokusím nastínit některé z oblastí, kde k tomu dochází (na všechny by tu nebyl prostor), i to, kdo rozvoj často brzdí.
Ekonomika
Přestože jsme měli dobře našlápnuto, ekonomicky si na tom nestojíme dobře. Reálné mzdy se snížily za současné vlády bezprecedentním tempem.
Neslavně si na tom stojíme i se zeměmi, které jsme dlouho považovali za slabší. Polsko během let Česku uniklo nejen v růstu minimální mzdy, ale dotáhlo se na Česko i v růstu průměrné mzdy. O tom, že rozvoj infrastruktury v této zemi probíhá překotným tempem ani psát nemusím.
Za část stagnace si přitom můžeme čistě my sami (za tu druhou může závislost na průmyslových subdodávkách do Německa). Kvůli nesmyslné hysterii strašení státním dluhem (který přitom nevybočuje z evropského průměru) jsme si podvázali ekonomiku. Poprvé se to stalo už za ministrování Miroslava Kalouska, který nám slavně přivodil druhou recesi. Současná vláda jde pak v jeho stopách. Oproti tomu zmiňované Polsko se nebojí táhnout svou ekonomiku zčásti na dluh. Jelikož však zemi dostatečně roste HDP, dluh se sám umořuje.
Sami Poláci český fetiš zadlužováním absolutně nechápou a potutelně se mu smějí.
Bydlení
Situace na trhu s bydlením je katastrofální. Podle Property Indexu technologicko-poradenské společnosti Deloitte jsme na tom nejhůře v celé Evropě. Tato situace je závažná především pro mladé lidi a také ty, kteří stěží vyjdou se svými příjmy. Hrozí jim totiž, že se dostanou vážných problému, kdy nebudou schopni splácet nájem. Už teď má přitom Česko rekordní počet bezdomovců.
Situaci měl alespoň částečně pomoci nový zákon o podpoře bydlení, který připravoval bývalý ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš (Piráti). Jenže po odchodu Pirátů z vlády je další osud zákona krajně nejistý.
Dokonce hrozí, že po jeho osekání nájemníkům ještě více přitíží, například navrhovaným zrychleným procesem vyklizení nemovitosti.
Řešení přitom existují a jeden exemplární příklad máme přímo za humny. Velkou část vídeňských bytů vlastní buď přímo město a nebo nezisková družstva. Nájemné je tak stabilní a předvídatelné. Skokové zdražení, jak to známe z Česka zde nehrozí a ve městě mohou bydlet i zástupci potřebných profesí jako jsou učitelé, policisté, uklízeči, nebo řidiči autobusů.
Nemám iluze o tom, že by se něco podobného povedlo po masivním rozprodeji bytových fondů v krátké době zavést u nás. Přesto existují nástroje, které lze zavést rychle a v původním návrhu zákona o podpoře bydlení byly, jako je zákaz řetězení krátkodobých smluv, případně poradenská kontaktní centra pro lidi v bytové nouzi.
Otázku bezdomovectví pak velmi úspěšně řeší například Finsku systémem Housing First. Jeho principem je to, že lidé potřebují v prvé řadě bydlet. Poté se mohou zaměřit na další věci jako je hledání práce, které jde z ulice těžko. Projekt byl zaveden i v Brně s dobrými výsledky, než ho tamní ODS zarazila.
Odpor k účinnému řešení bytové krize ze strany především největší vládní strany- ODS je o to absurdnější, že čistě ekonomicky se Česku tato řešení vyplatí a ve výsledku na tom ušetří státní kasa. Je totiž mnohem dražší pomocí sociálních dávek a dalších instrumentů řešit následky, než pomoci lidem s bydlením. Na to už mnoho let upozorňuje Platforma pro sociální bydlení.
Školství
Ačkoliv se současná vláda na začátku svého mandátu chvástala, jak zajistí investice do kvalitního školství i vyšší platy pro pedagogické i nepedagogické pracovníky, realita je naprosto odlišná.
Škrty ve státním rozpočtu se ve velkém dotýkaly právě tohoto resortu, který je klíčový pro úspěšnou budoucnost Česka. Dlouhodobě podfinancované je vysoké školství, ze kterého by měly vycházet budoucí elity země.
V absenci smysluplné politiky ohledně školství si však vláda může podat ruku se zástupci krajů, které nově z většiny ovládají politici hnutí ANO. Ti razí naprosto zastaralou představu, že školy by měly vytvářet levné fabrikanty do továren a brání tak zřizování gymnázií a lyceí, kterých je přitom v Česku velký nedostatek.
Všeobecné vzdělání bude v rychle se měnícím světě s umělou inteligencí za zády hrát velkou roli ve schopnosti lidí se na nové podmínky adaptovat.
Politici napříč spektrem nemají zájem zlepšit české školství. Důsledkem je podfinancování a stagnace.
Tříprocentní strana blokuje progresivní změny
Jako poslední jsem si vybral dvě témata, která naprosto zbytečně spadají do kategorie kulturních válek. Přitom by ve výsledku schválení příslušných zákonů nejen symbolicky posunuly naši zemi vpřed, ale měly by přínosy jak ekonomické, tak ve smyslu zmírnění nespravedlnosti, která se v současnosti děje.
Současná vláda mimo jiných věcí slíbila rovněž dekriminalizaci marihuany. Podklady vládě v tomto připravoval uznávaný odborník Jindřich Vobořil (ODS).
Abych opět dodal trochu kontextu, je třeba dodat, že v českých věznicích, které jsou beznadějně přeplněné, sedí celkem 14 procent lidí za drogové trestné činy. Z těchto lidí pak většina za delikty, které se týkají konopí.
To je naprosto absurdní vzhledem k celkové nebezpečnosti této drogy ve srovnání například s alkoholem, který je legální, a i vzhledem k tomu, jak je u nás neformálně užívání konopí rozšířené. Nejhorší je, že lidé dostávají až dvanáctileté tresty za pěstování několika kytek pro vlastní potřebu, což se podle Vobořila týká i lidí, kteří se konopím léčí.
Účinnou změnu zákona, který by po uvolnění trhu s konopím mohl přinést i nové peníze do státní kasy však setrvale na vládní úrovni torpéduje tříprocentní strana KDÚ-ČSL. Žijeme tak v absurdním státě, kde radikální menšina si bere jako rukojmí občany České republiky a setrvale blokuje ve jménu fundamentálních názorů rozvoj v této zemi.
Podobně pak konzervativní zákonodárci nejen z této strany blokují přijetí zákona o Manželství pro všechny. To by nikomu neublížilo, a naopak pomohlo mnoha tisícům lidí z gay a lesbické komunity naplnit svá práva. Zákon, který byl letos sněmovnou přijat sice posouvá některé legislativní překážky, o faktické zrovnoprávnění však nejde.
Absurdní na celé věci je, že Manželství pro všechny dál schvalují v mnohém konzervativnější a v mnoha oblastech kulturně odlišné země, jako naposledy Thajsko. Údajně liberální Češi však toho doposud nebyli schopni.
Česko by mělo mít ambice se posouvat. Místo toho stagnuje na místě, což nevyhovuje nikomu. Máme dobré předpoklady stát se špičkovou zemí z hlediska kvality života, úrovně školství, ekonomiky nebo občanských práv. Chybí nám ale politici s elánem nebát se jít dopředu. Petr Fiala ani Andrej Babiš to rozhodně nejsou.
