Hinterkaifeck: Na statku zřejmě nežili sami. Rodina to pochopila až příliš pozdě

Byl začátek dubna roku 1922 a bavorská krajina se po dlouhé zimě znovu probouzela k životu. Poklidnou atmosféru však narušovalo podivné ticho, které obklopovalo osamělý statek rodiny Gruberových. Na dvoře nikdo nepracoval, z domu nikdo nevycházel a neozývaly se ani rozpustilé hlasy dětí. Jen občas ticho přerušilo bučení hladového dobytka. Sousedé se rozhodli zjistit, co se děje, a vydali se statek Hinterkaifeck prozkoumat. Netušili, že za jeho zdmi najdou něco, co si nedokázali představit ani v těch nejhorších snech.

Hinterkaifeck ležel na samotě uprostřed polí a lesů. Nacházel se asi hodinu jízdy od Mnichova a nejbližší vesnice Gröbern byla více než kilometr daleko. Na statku žil bohatý farmář Andreas Gruber se svou manželkou Cäzilií, jejich dospělou dcerou Viktorií a jejími dvěma dětmi. Rodina neměla mezi sousedy zrovna dobrou pověst. Říkalo se o nich, že jsou samotářští a lakomí, na jejich statku se však odehrávaly mnohem znepokojivější věci. Andreas byl totiž odsouzen na rok vězení za incest, když jej jeho služebná přistihla ve více než nepřístojné situaci s jeho vlastní dcerou. Ta si odseděla pouhý měsíc, ale skandál ji provázel dál. V okolí se totiž začaly šířit spekulace, že otcem jejího syna je právě Andreas. To jejich už tak pošramocené reputaci mezi sousedy rozhodně nepomohlo.

V době před vraždami rodinu děsila série podivných událostí, které neměly jasné vysvětlení. Andreas se s nimi svěřoval svým sousedům a některé znějí, jako kdyby byly vystřižené z hororového filmu. Jednoho dne si například všiml zvláštních stop ve sněhu, které vedly z lesa až k jeho domu. Problémem bylo, že ať hledal, jak hledal, nemohl najít žádné stopy, které by vedly zpět. V následujících dnech mu někdo utrhl visací zámek na dveřích od dílny a odvázal dobytek. Navíc záhadně zmizel svazek klíčů od všech budov na statku. Když potom Andreas slyšel uprostřed noci kroky na půdě, rozhodl se, že musí něco udělat. Vzal lucernu a šel půdu prozkoumat. Myslel si, že tam narazí na nějakého tuláka, nikoho však nenašel. Když o svém zážitku později pověděl sousedům, nabídli mu, že mu pomůžou statek projít nebo zavolají policii. Starý Gruber však všechnu nabízenou pomoc odmítal.

Nebyl však jediný, kdo si všiml toho, že se na statku děje něco podivného. Jejich služebná kvůli děsivým událostem dokonce podala výpověď. V domě se začaly ztrácet věci a slýchala zvláštní zvuky. Byla přesvědčená, že na statku straší. Její pozdější výpověď vedla k teorii, že za vraždami stály paranormální síly. Skutečnost je však pravděpodobně mnohem děsivější. Vše totiž poukazovalo na to, že v domě někdo žil. A možná celé dny čekal na okamžik, kdy udeří.

Jak přesně probíhaly události následujících dní, se můžeme jen domnívat. Víme, že v pátek 31. března přijela k rodině nová služebná jménem Marie Baumgartnerová. Následujícího dne navštívil statek pošťák, avšak nikoho neviděl. Když později přišel s další poštou, všiml si, že schránku nikdo nevybral. V neděli si v blízké vesnici všimli, že Gruberovi nepřišli do kostela. Viktoriina sedmiletá dcera navíc v pondělí i úterý chyběla ve škole. Sousedé však zatím nepojali žádné podezření, protože když procházeli kolem, viděli, že je postaráno o zvířata a kouří se z komína. To později uvedl i řemeslník Michael Plöckl, který kolem Hinterkaifecku procházel v noci. Někdo mu podle něj také posvítil do obličeje lucernou, neviděl však, kdo to byl. Celá situace mu připadala divná a nakonec utekl.

V úterý 4. dubna se na statek vydal mechanik Albert Hofner, aby opravil rozbitý motor pily. Když však dorazil na místo, překvapilo ho, že nikoho nezahlédl. Po celou dobu své práce nepotkal jediného člena rodiny. Když to o pár hodin později pověděl ostatním sousedům, shodli se, že na celé situaci něco nehraje. Rozhodli se Gruberovy navštívit a ujistit se, že se jim nic nestalo. Když otevřeli dveře, pochopili, proč statek obklopovalo tak zlověstné ticho.

Po příjezdu policie se odkryla řada skutečností, které z událostí na Hinterkaifecku dělají jeden z nejděsivějších případů své doby. Všichni členové rodiny i služebná byli nalezeni mrtví. Některé vrah nejdříve škrtil, nakonec však všechny brutálně ubil nástrojem připomínajícím krumpáč. Všichni na sobě také měli pyžamo, což společně s dalšími důkazy vedlo vyšetřovatele k tomu, že k útoku muselo dojít v noci z 31. března na 1. dubna.

Andreas, jeho žena Cäzilia, dcera Viktoria i sedmiletá vnučka Cäzilia leželi ve stodole přikrytí senem. Vše nasvědčovalo tomu, že je tam vrah nalákal jednoho po druhém. Původní teorie říkala, že se do stodoly šli podívat potom, co uslyšeli neznámý zvuk nebo nepokojné chování dobytka. Později se však ukázalo, že by v obývacím pokoji nemohli slyšet ze stodoly ani hlasitý křik. Jakým způsobem je tedy neznámý vrah dokázal vylákat z domu, zůstává záhadou.

Všichni zemřeli velmi rychle, kromě malé Cäzilie. Ta podle pitevní zprávy žila ještě několik hodin po útoku. V dlani měla vytržené chomáče vlasů. Některé zdroje uvádějí, že byly její vlastní, podle jiných mohly patřit samotnému útočníkovi. Pravdu se však již nedozvíme, protože v době druhé světové války záhadně zmizely.

Tělo služebné Marie našli vyšetřovatelé v jejím pokoji, přikryté prostěradlem. Tělíčko dvouletého Josefa leželo v dětské postýlce, zakryté jednou z Viktoriiných sukní. Později byla nalezena i vražedná zbraň, chyběly na ní však jakékoliv otisky prstů.

Dřívější výpovědi Andrease a jeho služebné a pozdější pozorování sousedů poukazovaly na děsivou skutečnost. Vrah v domě pravděpodobně nějakou dobu žil jak před vraždami, tak i po nich. Nasvědčovaly tomu i důkazy nalezené policií. Ta potvrdila, že na půdě někdo rozházel velké množství sena, pravděpodobně proto, aby ztlumil svoje kroky. Byly tam také nalezeny noviny z Mnichova, které nebyly v kraji k dostání a které si nikdo z rodiny nezakoupil. Některé střešní tašky byly vysazené, což umožňovalo pohled z půdy na celý dvůr. Ve dnech po vraždách se vrah staral o dobytek i o psy. Zatímco překračoval mrtvá těla, topil v peci a jedl jídlo z kuchyně.

Chování sousedů na místě činu bezprostředně po nálezu těl policejní vyšetřování zrovna neusnadnilo. Lidé před příjezdem policie manipulovali s věcmi v domě a dotýkali se mrtvých těl. Někteří dokonce zašli tak daleko, že při čekání začali vařit v kuchyni. I tohle nepochopitelné chování pravděpodobně přispělo k tomu, že dodnes spolehlivě nevíme, kdo za vraždami stál.

Nejasnosti kolem případu otevřely prostor pro různé teorie, které se snaží vysvětlit, co se tehdy na Hinterkaifecku skutečně stalo. Jedna z nich říká, že rodinu vyvraždil místní pekař Josef Bartl, který v roce 1921 utekl z psychiatrické léčebny, kam byl umístěn z důvodu účasti na vraždě z roku 1919. Tuto verzi podporují zejména zmínky rodiny i sousedů, kteří tvrdili, že u statku zahlédli neznámého muže s knírkem. Někteří sousedé později dokázali tohoto muže podle fotografie identifikovat právě jako Josefa Bartla. Žádné další důkazy, které by tuto teorii podpořily, však neexistují.

Další známá teorie tvrdí, že za vraždami stál Karl Gabriel, bývalý manžel Viktorie, který měl zemřít v první světové válce. Podle této teorie však ve skutečnosti přežil a když se vrátil, neunesl zjištění, že jeho manželka čeká dítě s jiným mužem. Podporovat tuto teorii má fakt, že se jeho tělo nikdy nenašlo, nutno však říct, že to v první světové válce nebylo nic neobvyklého. Její další oporou má být výpověď dvou válečných veteránů, kteří tvrdili, že potkali ruského vojáka a ten se jim k vraždám přiznal. Navedl ho k nim údajně právě Karl Gabriel. Stejně jako u předchozí teorie však chybí jakýkoli přímý důkaz.

Zprvu policie zvažovala možnost, že na statku přebýval tulák, který chtěl dům bohaté rodiny vykrást. Loupežný motiv však vyvrací skutečnost, že v domě zůstaly všechny šperky a jiné cennosti i velký obnos peněz.

Hlavním podezřelým se brzy stal soused Lorenz Schlittenbauer, který měl mít údajně vztah s Viktorií. V souvislosti s otcovstvím malého Josefa se kromě Andrease Grubera skloňovalo i jeho jméno. Někteří sousedé navíc později vypověděli, že po něm Viktoria chtěla výživné. Lorenz také vedl skupinu, která se šla podívat na statek Gruberových jako první a která tam objevila jejich těla. Policii neušlo jeho podivně chladné chování na místě činu a detailní znalost uspořádání statku. Po příchodu dokonce s mrtvými těly manipuloval a když se ho na to policie zeptala, odpověděl, že jen hledal svého syna. Sousedé navíc vypověděli, že později v hospodě vedl o vraždách podivné řeči a spekuloval o tom, že vrah chtěl pravděpodobně těla původně zakopat, ale země byla příliš zmrzlá, což byla do té doby neznámá informace. Přesto jej však policie nakonec vyřadila ze seznamu podezřelých a zločin mu nebyl nikdy prokázán.

V roce 1955 byl případ oficiálně uzavřen, přestože nebyl nalezen viník. Ani pozdější přezkoumávání nepřineslo žádné nové odpovědi a většina důkazů z místa činu se v průběhu druhé světové války ztratila. Vyšetřovatelé, kteří na případu pracovali, se přiklánějí k jedné konkrétní teorii, ta však nebyla zveřejněna. Co se v roce 1922 na statku skutečně stalo se tak můžeme jen domnívat.

Hinterkaifeck byl rok po vraždách zbourán a na jeho místě vznikl památník, který byl v roce 2023 odstraněn. Případ však dodnes vyvolává znepokojení nejen mimořádnou brutalitou útoku, ale především skutečností, že vrah na statku pravděpodobně nějakou dobu žil společně se svými budoucími oběťmi. To, co působilo jako nevysvětlitelné či téměř paranormální jevy, ve skutečnosti poukazovalo na přítomnost velmi nebezpečného člověka. Takového, který rodinu sledoval, připravoval se na útok a poté zmizel, aniž by kdy stanul před soudem.

Zdroje:

idnes.cz, refresher.cz, epochaplus.cz, cs.wikipedia.org, nasregion.cz, allthatsinteresting.com, mentalfloss.com