Článek
Bylo brzké ráno 6. srpna roku 1890, když se třicetiletý William Kemmler připravoval ve státní věznici v newyorském Auburnu na poslední chvíle svého života. Oblékl se, nasnídal a krátce se pomodlil. Poté mu vyholili temeno hlavy a odvedli do popravčí místnosti. Nebránil se, vypadal naprosto klidně. Když ho poutali na křeslo a nasazovali mu na hlavu kovovou elektrodu, řekl: „Klid, udělejte to pořádně. Nikam nespěchám.“ Měl být prvním člověkem v historii, který bude popraven na elektrickém křesle a všemu proto přihlíželo množství svědků. Měl to být humánnější způsob, jak odsouzené zločince odvádět na druhý břeh. Již brzy se však mělo ukázat, že nemohli být dále od pravdy.
Odsouzený vrah
Jak se ale Kemmler do této ne zrovna příjemné situace dostal? Byl synem německých přistěhovalců, kteří stejně jako mnoho dalších přijeli začít nový život za oceánem. Jejich sen se však velmi rychle rozpadl, peněz bylo málo a oba rodiče se nakonec uchýlili k jednoduchému útěku z reality v podobě alkoholu. Jejich syn se zatím protloukal životem, jak se jen dalo. Byl negramotný, avšak nakonec se uchytil jako prodavač zeleniny. Problém nastal ve chvíli, kdy po vzoru svých rodičů přičichl k alkoholu. Postupem času pil čím dál víc, přestože nad sebou potom ztrácel kontrolu. Brzy se začal točit ve spirále, která neodvratně směřovala k tragickému konci.
William Kemmler
Když se 29. března 1889 probudil po další propité noci, začal se hádat se svou přítelkyní Matildou „Tillie“ Ziegler. Tentokrát to však nebyla jen tak obyčejná partnerská hádka. Kemmler si totiž došel k vozu pro sekeru, kterou svou přítelkyni pětadvacetkrát sekl do hlavy, krku a ramen. Celý od krve a v naprostém klidu potom zašel za sousedy, aby se jim k brutální vraždě přiznal.
Vymyslel ho zubař
Nebylo tak pochyb o tom, že Kemmler hrozivý čin skutečně spáchal, což ho nakonec dovedlo právě na elektrické křeslo. To vymyslel zubař Alfred Southwick poté, co viděl nejmenovaného opilce zemřít po zásahu elektrickým proudem z generátoru. Měla to být rychlá a bezbolestná metoda. S tím nesouhlasili Kemmlerovi obhájci, podle kterých šlo o příliš krutý trest. Nebylo jim to však nic platné. V 6:43 onoho osudného dne kat zapnul proud.
Alfred Southwick, zubař, který přišel s myšlenkou elektrického křesla.
Během chvíle bylo vidět, že Kemmler trpí. Obličej mu zrudnul a začal se vzpírat proti koženým popruhům. Po sedmnácti sekundách se na něj podíval samotný Southwick a vítězoslavně prohlásil: „Tohle je vyvrcholení deseti let práce a studia. Od dnešního dne žijeme ve vyspělejší civilizaci.“ Jeho nadšení se ukázalo jako předčasné, protože Kemmler byl v té době ještě naživu. Když to přihlížející zjistili, došlo jim, že se něco opravdu hodně pokazilo. Zvýšili tedy napětí na 2000 voltů, což jim však trvalo několik minut, během kterých silně popálený Kemmler hlasitě sténal. Při druhém pokusu začali cítit pach spáleného masa a k jejich hrůze viděli z Kemmlerovy hlavy stoupat kouř. Krátce nato byl nebožák mrtvý.
Traumatizující zážitek
To, co mělo být humánnější popravou, zanechalo všechny svědky v naprostém šoku. Někteří dokonce začali omdlévat. Zastánce střídavého proudu George Westinghouse přiznal, že „by udělali lépe, kdyby použili sekeru“. Reportér, který hrozivému skonu Kemmlera taktéž přihlížel, prohlásil: „Byla to děsivá podívaná. Mnohem horší než oběšení.“ Podle deníku Chicago Tribune byl odsouzený „ve skutečnosti umučen s takovou mírou krutosti, jaká neměla obdoby ani v temném středověku“. Jiný svědek se zase nechal slyšet, že by ho „ani tisíc dolarů nepřimělo přihlížet další popravě elektrickým proudem“. Tolik k nejmodernějšímu způsobu usmrcení zločinců té doby.
I přes naprosto hrozivou premiéru však bylo elektrické křeslo v dalších letech vcelku hojně využíváno. V roce 1966 byl tento způsob popravy na dvanáct let zrušen, nakonec však byl zaveden znovu. Přesto tato metoda zůstávala silně kontroverzní. Navzdory četným technickým zdokonalením se totiž stále objevovaly případy, kdy odsouzený svou popravu s vážnými popáleninami přežil nebo dokonce začal hořet. Koncem 20. a začátkem 21. století byl proto tento způsob popravy z velké části nahrazen smrtící injekcí.
Zdroje:
