Článek
Bylo 12. září 2004, když se patnáctiletá Jeanna Giese jako obvykle zúčastnila nedělní mše v kostele ve městě Fond du Lac v americkém Wisconsinu. Bohoslužbu tehdy narušil netopýr, který začal zmateně poletovat nad hlavami věřících. Jeden z nich ho nakonec zasáhl modlitební knížkou a malý narušitel spadl na zem. Jeanně, která byla velkou milovnicí zvířat, bylo netopýra líto a zeptala se matky, jestli ho může odnést ven. Když ho však vzala do dlaní, začal hlasitě vřískat. Rychle s ním utíkala ven z kostela a chtěla ho položit do křoví. Než to však stihla udělat, pocítila ostrou bolest, jak se jí netopýr zakousl do prstu.
Rána to nebyla velká. Když s matkou přišly domů, tak ji umyly a vydezinfikovaly a na celou záležitost brzy zapomněly. Netušily, že se v těle Jeanny množí nebezpečný virus, který rychle postupuje podél nervů přímo k jejímu mozku.
Virus vztekliny (zvýrazněný modře) množící se v buňce.
Neúprosná diagnóza
První příznaky přišly až o tři týdny později. Jeanna začala pociťovat silnou únavu a nevolnost. Její rodiče si nejdříve mysleli, že se jedná o obyčejnou chřipku. Když však začala vidět dvojitě a neustále zvracela, odvezli ji do nemocnice.
Tam podstoupila několik vyšetření, avšak lékaři nic nezjistili a poslali ji zpátky domů. Její stav se však neustále zhoršoval a nakonec ji hospitalizovali. O pár dní později si Jeannina matka vzpomněla na příhodu s netopýrem a zmínila se o ní před jedním z lékařů. Ten okamžitě zbledl. Jeannu rychle nechal převézt do specializované dětské nemocnice v Milwaukee, kde jí odebrali vzorky slin, mozkomíšního moku, kůže a krve. V té době byla už úplně zesláblá, apatická a měla problémy s rovnováhou. Výsledky laboratorních testů, které přišly za čtyřiadvacet hodin, jen potvrdily to, čeho se lékaři obávali. Jeanna měla vzteklinu.
Poslední naděje
Před vypuknutím příznaků je možné rozvoji onemocnění zabránit podáním několika dávek vakcíny a imunoglobulinu, tedy protilátky. V případě Jeanny však bylo již pozdě. Inkubační doba vztekliny se pohybuje od dvou týdnů do tří měsíců. Poté, co se u pacienta objeví první příznaky, už zmíněná léčba není účinná. V tuto chvíli nemoc téměř ve všech případech končí smrtí, a to obvykle do jednoho týdne. Péče o pacienty se tak zpravidla zaměřuje pouze na zmírnění utrpení.
„Rodičům bylo sděleno, že je to téměř jistý rozsudek smrti. Ještě nikdo nepřežil vzteklinu bez předchozího očkování. Dostali na výběr, jestli mě nechají zemřít v nemocnici, nebo si mě vezmou domů. Byli zdrcení. Všechno se seběhlo tak rychle, že to ani nestačili vstřebat,“ řekla Jeanna později pro The Guardian.
Doktor Rodney Willoughby však přišel ještě s třetí možností. Napadlo ho totiž, že kdyby Jeannu uvedli do umělého spánku, mohli by tak jejímu imunitnímu systému poskytnout čas na vytvoření protilátek proti viru. Tento způsob léčby do té doby nikdo nevyzkoušel a lékař Jeanniny rodiče jasně upozornil, že není jisté, zda bude fungovat. Navíc hrozilo, že pokud se Jeanna skutečně probudí, bude mít vážné poškození mozku. Rodiče však byli ochotní zkusit prakticky cokoliv, co by mohlo jejich dceři zachránit život. S experimentální léčbou proto souhlasili.
Přežila. Ale jak?
V umělém kómatu Jeanna strávila týden, poté ji lékaři probudili. Následky byly okamžitě patrné. „Byla jsem v podstatě patnáctileté novorozeně. Nemohla jsem mluvit, hýbat rukama, chodit ani se sama posadit,“ popsala Jeanna později. Její mentální schopnosti však zůstaly zachovány. Přestože rehabilitace byla dlouhá a náročná, nakonec se naučila znovu mluvit i chodit. Stala se první známou osobou, která přežila symptomatickou vzteklinu bez předchozího očkování.
Co za jejím přežitím skutečně stálo, dodnes není jisté. Léčebný postup, který se proslavil jako Milwaucký protokol, totiž v řadě dalších případů pacientům nepomohl. Kvůli vysokému počtu neúspěšných pokusů je dnes považován za neúčinný. Někteří odborníci se domnívají, že se Jeanna mohla nakazit méně nebezpečnou variantou viru, tuto teorii však už dnes nemáme jak ověřit.
Ať už však za přežitím Jeanny stálo cokoliv, nakonec se jí podařilo dostudovat střední školu a získala vysokoškolský titul z biologie. Stala se milující manželkou a matkou tří dětí. Snaží se šířit povědomí o vzteklině a spolupracuje s neziskovými organizacemi. Přes všechno, co prožila, je stále velkou milovnicí zvířat.
Zdroje:
