Článek
Psi zastávají různé důležité role. Někteří pomáhají nevidomým, jiní hlídají stáda nebo třeba slouží u policie. Většina z nich si však v dnešní době užívá pohodlný život domácích mazlíčků. Podřimují v měkkém pelíšku a jejich největší starostí je, kdy dostanou další pamlsek. Ne vždy tomu tak ale bylo. Dříve se psi využívali pro náročnou práci mnohem častěji a některé jejich úkoly byly také značně bizarní. Seznamte se s kuchyňským psem, který byl vyšlechtěn k tomu, aby celé hodiny běhal v dřevěném kole. Jaký to mělo smysl? Někdo přece musel otáčet rožněm, aby se maso pro anglickou smetánku nepřipeklo.
Jak se zrodil kuchyňský pes
Před nástupem malých chlupatých pomocníků tento úkol zastával nejníže postavený člen kuchyňského personálu. Většinou se jednalo o malého chlapce, který musel celé hodiny otáčet rožněm hned vedle rozpáleného ohniště. Zní to jako pekelná práce a také často byla. Na rukou jim po ní zůstávaly bolestivé puchýře a někteří při ní dokonce omdlévali. Člověk je však tvor vynalézavý. Brzy zjistil, že úmornou práci u rožně dokáže vykonávat i pes. A na rozdíl od kuchyňského učedníka si na ni nemůže stěžovat.
Celý systém byl vcelku jednoduchý, ale zároveň velice kreativní. Dřevěné kolo bylo umístěno vysoko na zdi, aby nepřekáželo pracujícím kuchařům. S rožněm ho propojovaly různé provazy a řemeny. Nemohlo být moc blízko k ohništi, aby zvíře nezkolabovalo, ale ani ne moc daleko, aby se síla při přenosu zbytečně neztrácela. Pro tak specifickou práci se navíc nehodil ledajaký pes. Lze si jen těžko představit, že by v kole celé hodiny běhal mohutný mastif nebo naopak drobný ratlík. Ne, byl potřeba pes, který bude malý, ale zároveň dostatečně vytrvalý a silný na to, aby dokázal odpracovat celou směnu u ohně. A právě proto Angličané vyšlechtili takzvaného kuchyňského psa, známého především pod anglickým názvem turnspit dog.
Oškliví psi se smutkem v očích
První písemnou zmínku o kuchyňských psech najdeme už v 70. letech 16. století. Jak ale vlastně vypadali? Dochované záznamy k nim nejsou zrovna shovívavé. Edward Jesse na ně ve své knize z roku 1846 vzpomíná jako na „ošklivé psy s dlouhými těly, křivýma nohama a podezřívavým a nešťastným výrazem“. Když vezmeme v úvahu, jak se k nim tehdejší lidé většinou chovali, není divu, že zrovna nezářili nadšením. Byli považováni spíše za součást kuchyňského vybavení než za živé bytosti s vlastními potřebami. Jesse popisoval, že byla tato nebohá zvířata kárána nebo bita, když na chvíli zastavila, aby si odpočinula. Nebylo neobvyklé ani to, že jim někdo nasypal do kola žhavé uhlíky, aby běhali rychleji.
Kuchyňský pes, známý také jako turnspit dog.
Ve velkých zámeckých a hradních kuchyních se maso opékalo ve velkém, a proto bylo potřeba mít alespoň dva kuchyňské psy, aby se mohli v kole vystřídat. Volno měli pouze v neděli, kdy je jejich majitelé často brali s sebou do kostela. Ne proto, aby se vzdělávali v oblasti teologie, ale aby svým pánům při bohoslužbě zahřívali nohy. K tomu se váže i jedna známá historka. Podle ní jednou v kostele biskup z Gloucesteru pronesl větu: „A tehdy Ezechiel spatřil kolo…“ Když kuchyňští psi slyšeli ono nenáviděné slovo, rychle vyskočili a utíkali pryč. Přestože je tento příběh s největší pravděpodobností smyšlený, jasně ukazuje, jaký vztah ke své práci tito psi nejspíš měli.
Přestože se kuchyňští psi využívali hlavně v Anglii, postupem času začali běhat i v kuchyních velkých hotelů na americkém kontinentu. Tady si krutého zacházení s těmito nebohými zvířaty všiml Henry Bergh. Kuchyňští psi se tak nakonec stali jedním z důvodů, proč v roce 1866 založil nejstarší nevládní organizaci zaměřenou na ochranu zvířat v USA s názvem American Society for the Prevention of Cruelty to Animals (ASPCA).
Úpadek kuchyňských pomocníků
Postupem času práci kuchyňských psů převzaly stroje poháněné párou a elektřinou. Jejich využití tak postupně upadalo a s ním i jejich počet. Kvůli jejich vzhledu je navíc skoro nikdo nechtěl chovat jako domácí mazlíčky (což je při pohledu na některá dnešní oblíbená plemena poněkud ironické). Vše nakonec vedlo k tomu, že byli kuchyňští psi v roce 1900 považováni za zcela vyhynulé.
Dochoval se pouze jediný vycpaný exemplář kuchyňského psa, fenka jménem Whiskey. Nachází se v muzeu města Abergavenny ve Walesu. Její majitel ji měl pravděpodobně velmi rád, protože ji nechal umístit do dřevěné skříňky s modře namalovaným pozadím a umělými květinami. Také královna Viktorie si toto plemeno oblíbila a nechala si tři kuchyňské psy výhradně jako domácí mazlíčky. Přestože tak většina z těchto psů strávila celý svůj život v dřevěném kole, našli se i lidé, kteří v nich viděli něco víc než jen neúnavné pomocníky do kuchyně.
Zdroje:
