Článek
Otázky týkající se dětí si pravděpodobně každý z nás v životě vyslechl již nesčetněkrát. Ať už na setkání s rodinou, přáteli, bývalou třídou nebo třeba při rozhovoru v práci - existuje velká pravděpodobnost, že někoho bude zajímat, jak to s tím rodičovstvím vlastně máte. Problém nastává ve chvíli, když se přiznáte, že vlastně žádné dítě mít nechcete. V tu chvíli vstupujete do pomyslného bitevního pole, kde vám nezbývá nic jiného, než svoje rozhodnutí zuřivě obhajovat před všemi přítomnými, kteří na sebe z nějakého důvodu vzali onen hrdinský úkol: dokázat vám, že rodičovství je ta nejúžasnější věc na světě a že si to časem stejně rozmyslíte.
Bylo by vcelku humorné, kdyby tímto způsobem lidé reagovali na jakoukoliv jinou informaci, kterou jim o sobě sdělíte. „Studuji medicínu.“ - „To si určitě rozmyslíš.“ Ještě lepší by bylo, kdybychom takhle reagovali, když se dozvíme, že už daný člověk děti má. Možná by pak lidem konečně došlo, jak podivná odpověď to vlastně je.
To jsou ty kariéristky
Další častou reakcí bývá otázka proč. Proč by někdo nechtěl ten nádherný uzlíček radosti? Důvodů může být celá řada, připravte se však na to, že vám je okolí bude chtít s nadšením vyvrátit. Touha budovat kariéru, cestovat nebo žít život bez závazků neobstojí téměř stoprocentně. Někdy vám neprojde ani nedostupnost bydlení, klimatická krize nebo naprosto hrozivá geopolitická situace. Nikdy jsem se však nesetkala s tím, že by se někdo zeptal, proč děti chcete. Bezdětnost si zkrátka musíte obhájit, zatímco stvoření nového člověka vlastně ani žádný důvod nepotřebuje.
Tím samozřejmě nechci shazovat rozhodnutí děti mít. V ideálním případě bychom si nemuseli obhajovat ani jedno. A nutno také dodat, že v naší společnosti to ani maminky nemají vůbec jednoduché. Po všech ženách se chce, aby měly děti, ale zkuste si potom přijít s plačícím dítětem do vlaku nebo restaurace či nedej bože někomu stát v cestě se svým kočárkem. Je to asi zkrátka náš úděl, buď nás společnost označí za „bezcitné kariéristky“ nebo „maminy s mlíkem na mozku“. No a pak si vyberte.
Pro budoucnost lidstva
Velmi často, především na sociálních sítích, se můžete setkat i s názorem, že nemít děti je sobecké. Mimo to, že člověk může společnosti přispět i jinak než rodičovstvím, je nutno také říct, že mít děti jenom proto, že to okolí očekává, je mnohem horší, než je nemít vůbec. Pokud se na rodičovství necítíte a víte, že v této roli nebudete šťastní, velmi pravděpodobně vás nikdo nedonutí k tomu být kvalitním rodičem.
A když už jsme u toho sobectví - proč lidé vůbec mají děti? Ve výjimečných případech, kdy se důvody pro rodičovství skutečně řeší, bývají značně osobní. Asi málokdy to bude obětavé rozhodnutí za účelem záchrany lidstva a jeho budoucnosti. A neříkejte mi, že touhu po pocitu naplnění, vlastní rodině nebo pokračování rodu nelze označit za sobeckou. Přesto jsou to naprosto legitimní důvody pro to dítě mít, stejně jako ty, které vedou k opačnému rozhodnutí.
Úsměvnou reakcí je i to, že se o mě ve stáří nebude mít kdo postarat. V první řadě je nutno říct, že pokud je tohle pro někoho jediný důvod, proč dítě má, měl by o sobeckosti raději pomlčet. Navíc je to investice do budoucna značně nejistá. Možná nakonec to, jak nám ty životní strategie vlastně vyšly, probereme společně v domově důchodců.
Společenské tabu
„Budeš toho litovat.“ To je další průpovídka, se kterou se můžete vcelku často setkat. Pro někoho to platí, pro jiného ne. Stejně jako u každého důležitého rozhodnutí. O tom, že člověk může litovat i toho, že měl dítě moc brzy nebo s nevhodným partnerem, se už však ve společnosti příliš nemluví. Přitom by možná větší otevřenost pomohla některým lidem uvědomit si, že přivést na svět dítě vyžaduje trochu důkladnější přípravu než nákup zlaté rybičky.
Vypadá to, že i ve 21. století jsme bohužel stále ještě zaseknutí na myšlence, že jediným správným životním scénářem je takzvaná tradiční rodina. Přitom bychom možná mohli více docenit to, že v dnešní době máme možnost svobodné volby jako nikdy předtím. Přesvědčování lidí, kteří děti nechtějí, nízkou porodnost nevyřeší. Nebylo by tedy lepší toto úsilí věnovat spíše vytváření lepších podmínek pro ty, kteří si děti skutečně přejí?
