Článek
Když si manželé Derek a Maria Broaddusovi v roce 2014 koupili dům na adrese 657 Boulevard ve Westfieldu v americkém státě New Jersey, mysleli si, že našli perfektní místo, kde mohou vychovat svoje tři děti. Působil jako splněný americký sen. Měl šest ložnic, čtyři koupelny a nacházel se na poklidném předměstí plném upravených rodinných domů a ulic lemovaných vzrostlými stromy. Klidná čtvrť působila bezpečně a přívětivě až do chvíle, kdy Derek otevřel poštovní schránku a našel v ní obyčejnou bílou obálku s podivným dopisem.
Jsem The Watcher
Dopis zprvu působil jen jako milá zpráva od někoho ze sousedů. „Dovolte mi, abych vás přivítal v sousedství,“ stálo v něm. Psaní však rychle nabralo temný spád. Neznámý pisatel v něm tvrdil, že dům ve dvacátých letech sledoval jeho dědeček a v šedesátých letech se této povinnosti ujal jeho otec. „Teď je řada na mě,“ vysvětlil. Dále se obracel na rodinu Broaddusových, zda znají historii domu, do kterého se plánují nastěhovat a zda vědí, co se skrývá za jeho zdmi. V dopise také uvažoval nad tím, co je mohlo vést k tomu, aby se přestěhovali. „Byl váš starý dům už moc malý pro rozrůstající se rodinu? Nebo to byla chamtivost, že jste mi přivedli své děti? Jakmile budu znát jejich jména, zavolám na ně a přilákám je k sobě,“ vyhrožoval. Na konci stál podpis The Watcher, tedy pozorovatel.
Když si Broaddusovi dopis přečetli, nevěděli, co si o něm mají myslet. Zpočátku se uklidňovali, že jde jen o nějaký podivný žert. Jsou v sousedství noví a tak si z nich místní určitě udělali legraci. Výhružný tón dopisu je však znepokojoval a nemohli se zbavit dojmu, že jeho autor ví víc, než by měl. Nakonec se rozhodli vše oznámit policii.
Manželé také kontaktovali předchozí majitele domu a zeptali se jich, zda mají s podobnými dopisy nějakou zkušenost. Ti odpověděli, že za 23 let, které v domě strávili, dostali pouze jediný dopis od člověka, který se podepsal jako The Watcher. Přišel krátce před jejich odstěhováním. Protože jej považovali za hloupý vtip, nijak se jím nezabývali a vyhodili ho.
Dům na adrese 657 Boulevard ve Westfieldu
Broaddusovi doufali, že tímto jediným dopisem vše skončilo. Přesto se nemohli zbavit tísnivého pocitu. Dům renovovali a připravovali, aby se do něj mohli co nejdříve nastěhovat, avšak pokaždé, když do něj vstoupili, měli dojem, že je někdo sleduje. Snažili se sami sebe přesvědčit, že jsou jen zbytečně paranoidní. Radost z nového domova však vystřídal neklid, který se ještě prohloubil ve chvíli, kdy ve schránce našli další dopis.
„Nikdy byste je neslyšeli křičet“
Bylo jasné, že The Watcher ví o Broaddusových mnohem víc, než by měl, včetně jmen a pořadí narození jejich dětí. V dopise se opět ptal, zda už našli to, co se skrývá za zdmi domu. Děti označoval za „mladou krev“ a nešetřil ani výhružkami. „Bude si mladá krev hrát ve sklepě? Nebo se příliš bojí jít dolů sama? Na jejich místě bych se velmi bál. Je to daleko od zbytku domu. Kdybyste byli nahoře, nikdy byste je neslyšeli křičet,“ stálo v dopise. Rodinu také ujistil, že brzy bude vědět, kdo spí v kterém pokoji, a že mu to usnadní plánování. Přiznal se, že dům sleduje už dvě desetiletí. „Projdu kolem mnohokrát za den. 657 Boulevard je moje práce, můj život, moje posedlost. A to jste teď i vy, rodino Broaddusových.“
Druhý dopis manžele naprosto vyděsil. Ať už to byl vtip, nebo to pisatel myslel vážně, nehodlali riskovat bezpečí svých dětí. Do domu už je s sebou nebrali a rozhodli se zastavit veškeré renovace. Bylo jim jasné, že se nemůžou nastěhovat, dokud nezjistí, kdo za děsivými dopisy stojí.
Psala je žena?
Broaddusovi nadále spolupracovali s policií, která kvůli podivným narážkám v dopise dokonce prohledala zdi domu. Nic neobvyklého však neobjevila. Manželé si navíc najali soukromého detektiva, který prohledával okolí a snažil se The Watchera přichytit při činu. Ani jeho pátrání však k ničemu nevedlo. Rodině zatím přišlo další psaní, ve kterém se záhadný pisatel ptal, kam zmizeli. Dodal také, že domu se po nich stýská.
Dopisy byly podrobeny detailnímu zkoumání. Výběr slov a styl psaní naznačovaly, že by jejich autorem mohl být starší člověk. Vše také nasvědčovalo tomu, že se jedná o nevyzpytatelnou osobu. Najatý forenzní lingvista prohledával místní internetová fóra a hledal podobnosti s textem dopisů, nic však nenašel. Z obálky se policii podařilo získat vzorek DNA, který naznačoval, že dopisy mohla posílat žena. Byla to však jediná stopa, kterou vyšetřovatelé měli a bez dalších důkazů začínali tápat.
Poslali si je sami?
Seznam podezřelých byl dlouhý a vyšetřovatelé prověřili mnoho lidí ze sousedství. Jedna rodina na sebe však poutala pozornost více než ostatní. Jednalo se o Langfordovy, kteří bydleli hned vedle domu Broaddusových a v okolí byli známí jako podivíni. Policie se zaměřila především na Michaela Langforda, který trpěl schizofrenií. Po získání vzorku DNA prověřili i ženy z jeho okolí. Neměli však žádné důkazy, které by rodinu s dopisy spojovaly.
Čím dál tím častěji v sousedství začínaly zaznívat spekulace, zda si Broaddusovi neposlali dopisy sami. Rozsáhlé vyšetřování nepřinášelo žádné odpovědi a lidem v okolí začala být celá situace podezřelá. Tuto možnost však policie také prověřila. DNA Marie Broaddusové se s tím nalezeným na obálce neshodovalo. Vyšetřovatelé tak v tuto chvíli neměli žádná nová vodítka, kterých by se mohli chytit a zdálo se, že se případ dostal do slepé uličky.
Zbavíme se ho
Broaddusovi byli z bezvýchodné situace zoufalí a rozhodli se dům zbourat. Přestože k tomu nakonec nedostali povolení, neušlo to jejich pozorovateli, který jim napsal další děsivý dopis. Tentokrát však byl ještě zlověstnější než ty předchozí. „Možná autonehoda. Možná požár. Možná něco tak jednoduchého jako lehká nemoc, která se vás nikdy úplně nepustí, ale kvůli které se budete cítit špatně den za dnem, den za dnem, den za dnem. Možná záhadná smrt domácího mazlíčka. Blízcí náhle zemřou. Letadla, auta i kola havarují. Kosti se lámou,“ psal neznámý. Po tomto dopisu už toho měla rodina dost a rozhodla se prodat dům, co nejrychleji to půjde.
Prodej domu ztěžovalo především to, že Broaddusovi chtěli být k potenciálním kupcům upřímní. Poté, co jim ukázali dopisy, většina z nich ztratila zájem. Nakonec se jim dům podařilo prodat za 959 tisíc dolarů, což bylo o 400 tisíc dolarů méně, než za kolik ho koupili. Není známo, že by novým majitelům kdy přišel dopis od The Watchera.
Přestože od prvního dopisu uplynulo už více než deset let, případ zůstává nevyřešený. Dodnes není jasné, kdo za znepokojujícími dopisy stál, ani jaké byly jeho skutečné motivy. Příběh rodiny Broaddusových později posloužil jako inspirace pro seriál The Watcher, v češtině Vidím vás. Od reality se však v mnoha ohledech výrazně odchyluje.
Pravdu se možná už nikdy nepodaří odhalit. Dopisy utichly a dům získal nové majitele. Jedna otázka však přetrvává dodnes: Kdo se celou dobu díval?
Zdroje:
