Článek
Pro instalatéra Michaela Cattrana to měl být den jako každý jiný. Obyvatelé bytového komplexu jej zavolali z důvodu ucpaného potrubí. Tehdy ještě nevěděl, že pomůže odhalit jednoho z nejznámějších sériových vrahů, nechvalně proslulého Dennise Nilsena, který zavraždil minimálně dvanáct lidí.
Zrození monstra
Dennis Nilsen se narodil v roce 1945 ve skotském Fraserburghu. Své dětství popisoval jako obyčejné, avšak jeho rodiče se rozvedli, když mu byly teprve tři roky. Se starším bratrem a mladší sestrou tak vyrůstal u své matky. Ve škole ho popisovali jako tichého chlapce s výbornými výsledky. Tehdy ještě nikdo nevěděl, jaká zrůda se z tohoto nevinně působícího hocha stane.
V průběhu dospívání si Nilsen uvědomil svou homosexuální orientaci, za kterou se velmi styděl a snažil se ji skrývat, hlavně před svojí rodinou. Ve skrývání pokračoval i po ukončení školy, kdy nastoupil do armády. Nikdy se nesprchoval se svými kolegy, aby si nikdo nevšiml, že jej přitahují muži. Na tom by nebylo nic špatného, avšak Nilsenovy sexuální fantazie začínaly být postupně podivnější a zvrácenější. Uvědomil si, že jej velmi vzrušuje představa muže v bezvědomí, později i mrtvého. Vypověděl, že jeho sexuální fantazie v této době inspiroval především obraz Vor Medúzy, který namaloval umělec Théodore Géricault.
Vor Medúzy od Théodora Géricaulta
Nilsen v době svého působení v armádě začal pravidelně pít, nejčastěji se svými kolegy. Později se přiznal, že často při takovém popíjení s přáteli předstíral, že usnul a doufal, že jej některý z vojáků znásilní. K jeho zklamání se to však nikdy nestalo.
Když Nilsen odešel z armády, žil chvíli se svou rodinou. S rodinnými příslušníky však měl různé neshody a jeho matka vyjadřovala zklamání nad tím, že si ještě nenašel děvče. Poslední kapkou pro něj bylo, když se s rodinou dívali na dokument o homosexuálech. Všichni v místnosti je odsuzovali, ale Nilsen se postavil za jejich práva a obhajoval je. Jeho bratr poté řekl matce, že si myslí, že je Nilsen gay. Po tomto se Nilsen rozhodl, že se přestěhuje do Londýna a s rodinou udržoval jen minimální kontakt. Se svým bratrem nemluvil vůbec.
Vražedné běsnění
V roce 1978 spáchal Nilsen svou první vraždu. Do svého domu tehdy pozval teprve jen čtrnáctiletého chlapce pod záminkou, že spolu budou popíjet. Po nějaké době, kdy si oba povídali a vypili velké množství alkoholu, usnuli na posteli. Následující ráno se Nilsen probudil a viděl vedle sebe stále spícího chlapce. Podle svých slov se ho bál probudit, protože nechtěl, aby chlapec odešel. Po chvíli se rozhodl, že s ním chlapec zůstane, ať chce, nebo ne. Nilson hocha škrtil, dokud neztratil vědomí. Poté ho utopil ve vědru s vodou. Tělo chlapce pak schoval pod podlahou, kde byl asi osm měsíců. Když už byl zápach rozkládajícího se těla k nevydržení, rozdělal oheň a tělo spálil.
Nilsen bydlel v domě s velkou zahradou, mohl tak těla pálit bez povšimnutí. Není známý přesný počet vražd, jelikož Nilsen udaný počet neustále měnil. Víme, že zabil minimálně dvanáct lidí, mohlo jich však být šestnáct i více. Část obětí se nikdy nepodařilo identifikovat, Nilson si vybíral nejčastěji mladé muže bez domova, po kterých se nikdo nesháněl.
Postup byl vždy stejný, Nilsen mladého muže nalákal k sobě domů s příslibem alkoholu nebo přespání. Poté ho uškrtil, nebo utopil ve vaně. Později vypověděl, že dokáže cítit lásku pouze k mrtvolám - těla koupal, hladil a mluvil na ně. Nechával si je v domě klidně týdny i měsíce, než je spálil na zahradě. Nejspíš by v tom pokračoval mnohem déle, kdyby se neodstěhoval do nového bytu. Tam neměl přístup k zahradě a musel najít jiný způsob, jak se těl zbavit.
Bizarní chyba
Nilsen pokračoval ve vražedné sérii i v novém bytě. Dlouho přemýšlel, jak se těl nejlépe zbavit. Poté ho napadlo, že těla rozseká na malé kousky a postupně spláchne. Problém byl, že se potrubí zanedlouho ucpalo a začali si na to stěžovat jak sousedé, tak i sám Nilsen. Když přijel instalatér, našel v potrubí rozkládající se maso. Bylo ho opravdu hodně, instalatérovi to přišlo podezřelé a informoval o tom svého nadřízeného. Když našli něco, co vypadalo jako část lidské ruky, neváhali a zavolali policii. Těm netrvalo dlouho, než Nilsena dopadli, když je pustil do svého bytu, našli dokonce ve skříni části těl v igelitových pytlích.
Nilsen byl odsouzen na doživotí. Vyšetřilo ho hned několik psychiatrů, avšak na diagnóze se jim shodnout nepodařilo. Samozřejmě se také ptali, proč Nilsen spáchal tak hrozné činy. „Doufal jsem, že mi to řeknete vy,“ odpověděl.
Nilsen zemřel ve vězení v roce 2018 na vnitřní krvácení, které způsobily komplikace po operaci. Jeho příběh i po tolika letech fascinuje společnost svou hrůzností a zvráceností. O případu byl natočen i seriál Des s Davidem Tennantem v hlavní roli.
Zdroje:
