Článek
,,Když Ti řeknu, že ten ubrus je žlutý, tak mi to potvrdíš, i kdyby byl červený," Tak začíná vyprávění žena, kterou její přítel bil a nutil k sexuálním praktikám, se kterými nesouhlasila.
V tu dobu ještě nebyl dostupný internet a informace o domácím násilí na veřejnosti nebyly tak rozšířené. Mobilní telefon mělo jen pár lidí a to většinou ti movitější. Možná by se situace nevyhrotila až k zásahu policie.
Náš vztah už zpočátku nebyl normální, ale mně to nepřišlo. Až na ten sex, ale to také začalo až později. Zpočátku jsem měla pocit, že mě tento dvoumetrový muž před vším ochrání. Vyprávěl historky, které zněly, jako, že je opravdový hrdina. Často se chlubil, že byl na vojenské misi. Rád jezdil autem a chodil do práce, kterou samozřejmě vyhledával v oblasti ochranky a snažil se působit strašně drsně. Toto umocňovalo jeho oblečení, které bylo většinou černé a v armádním stylu.
Naplno to začalo asi po roce vztahu. Já jsem byla v domácnosti s občasným přivýdělkem a on pracoval. Když najednou po mě začal v posteli chtít něco, s čím jsem nechtěla souhlasit. A to bylo poprvé kdy mě uhodil. Od té doby jsem mu byla raději po vůli a pak brečela hodinu na toaletě. Jen, aby mě neuhodil. Začal si hledat záminky, ať už žárlení, špatné jídlo, jiný názor. Když už neměl nic jiného, tak něco vyprovokoval, jako již zmíněný ubrus. Nekončilo to jen u facky, ale většinou s krvavým obličejem.
Často jsem přemýšlela, že je to moje vina, jak jsem nemožná. Všichni ho přece obdivovali a já jako úplná nula jsem stála a poslouchala, jak je super.
Až jednou jsem přišla na nějakou jeho lež. Měla jsem strach se ho zeptat a při návštěvě jeho rodičů jsem oslovila jeho matku. Ta samozřejmě nic netušila o našem vztahu. Ale svěřila se mi, že její syn lhal již od dětství. A to tak, že tomu sám i věřil.
Postupem času vyplynulo na povrch, že většina historek byla lež. A já už vážně uvažovala o odchodu. Jednou, to se stalo, když jsme hlídali byt jeho rodičů, kteří někam odjeli, mě opět zbil. Všude byla krev. Neměla jsem nic zlomeného, jen nějaké tržné rány. Ale zničené byly potahy na křeslech a většina nábytku od krve, jak mě honil po bytě.
Když skončil jeho afekt, sedl do auta a odjel. Já v cizím bytě, zoufalá a všude nepořádek, který jsem se do rána snažila zamaskovat. Nevím, do jaké míry se mi to povedlo. Ráno po návratu jeho rodičů nebyly žádné připomínky, jen otázky, kde je jejich milovaný syn.
Vysílená a na pokraji psychického zhroucení, jsem vyklopila, co se večer odehrálo.
Po nějaké době se přítel vrátil. Vystrašená jsem se ukryla v jiném pokoji a čekala, co se bude dít. Něco si řekli a jeho matka přišla za mnou. ,,Já vím, že se zlobíš, ale nebuď uražená dlouho, to chlapi nemají rádi.“ To byla poslední kapka. Řekla jsem si, že musím pryč. Ale nevěděla jsem, že to nebude jen tak.
Odstěhovala jsem se zpět k rodičům. Asi dva dny byl klid. Pak to začalo, telefony vyzváněly neustále. Zvonek u vchodových dveří byl jeho nejlepší kamarád. Stále jsem nevěděla, čeho je schopný a po pár dnech jsem se vydala za přáteli na nějakou oslavu. Poučila jsem všechny doma, aby neříkali, kde budu, kdyby se objevil.
A on se opravdu objevil.
Já na oslavě, která už byla u konce, jsem nic netušila. Jelikož byla noc a měla jsem to domů dost daleko, bylo rozhodnuto, že u daného oslavence přespím. Potom, co odjeli poslední hosté jsem si chystala ve vedlejší místnosti svoji přidělenou postel. Najednou se rozrazily dveře a byl tam. Měl nůž a vyhrožoval. Popadla jsem mobil svého známého a utekla jsem. Volala jsem na policii. Ta dorazila a já se teprve potom odvážila vylézt z úkrytu za domem.
Kamarád byl v pořádku a oznamoval policistům, že můj bývalý přítel tvrdil, že zabil moji rodinu. Policie okamžitě chtěla adresu a rozjela se do místa mého bydliště. Zbytek příslušníků prohledával okolí s baterkami a psy a hledal mého bývalého přítele, který mezitím hrdinsky zmizel.
Jak se mi ulevilo, když se z vysílačky ozvalo, že v našem domě to odneslo jen sklo vchodových dveří a rodiče jsou v pořádku, to si neumí nikdo představit.
Od té doby jsem o něm nevěděla. Nevím, kdy ho našli, ani kde. Asi jsem to vytěsnila, jako spoustu situací v z tohoto vztahu. Za tuto svou misi dostal podmínku.
Dnes už vím, že kdo uhodí jednou, s velkou pravděpodobností to udělá znovu. Je dnes hodně institucí, které pomohou domácí násilí řešit. A nikdo není tak špatný, aby byl doma fyzicky nebo i psychicky týraný. Pokud vám někdo ubližuje, nebojte se svěřit okolí, nebo zavolat si o pomoc. Někdy náš strach může ohrozit i naše nejbližší.
