Článek
Manžel přichází z práce, očekává ode mne stoprocentní servis, nikdy si snad ani nenamazal chleba. Všechno má své místo a centimetr může způsobit obrovskou hádku, která pro mě nekončí nikdy dobře. Rychle se s ním přivítám a běžím do mrazáku pro nachlazený půllitr, abych do něj nalila stejně vychlazenou dvanáctku. Mezi tím se jde osprchovat a už slyším, že nemá dobrý den. Jeho ručník není na příslušném věšáku. Tuto situaci přejde jen nějakým zamumláním a sedá ke stolu. To je znamení pro mne, že mám začít podávat oběd.
Takto je to každý den, ale nebylo tomu tak vždy, když jsme se seznámili, byl hodný. Ale měla jsem se podívat lépe na jeho rodiče, přesně takto to měli nastavené. Jen tam nebylo násilí, nebo o něm nevím.
Poznali jsme se, když jsem byla na učňáku. Probíhalo vše klasicky, zábavy, procházky, oba jsme byli jedináčci a rodiče by se pro nás rozkrájeli. Naši nebyli tak úzkostliví jako manželovi rodiče. Jejich syn byl jejich malý chlapeček i ve dvaceti. Sem tam jsem u nich přespala a musela jsem dodržovat přísná pravidla. Všechno sníst, jinak se nesmí od stolu, vstávat přesně v šest i v sobotu, věci pokládat na stejné místo ani o milimetr vedle. Už to vypadalo, že se asi přestaneme vídat, ale najednou jsem zjistila, že jsem těhotná. Klasicky následovala svatba, jinak to dřív nešlo a stěhování do bytu po babičce, který do té doby otec pro mne udržoval.
Byt jsme pomalu zrekonstruovali a manžel si dodělal maturitu, kterou potřeboval k povýšení v práci. Jeho maminka mi ráda hlídala a taky mi velice ráda dávala najevo, co můj manžel má a nemá rád, jak se starat o dítě a často se zvala k nám na návštěvu. Doma totiž nemohla ani pípnout a tak si to u nás asi kompenzovala.
Když jsem po třech letech čekala druhého syna a manžel dálkově studoval vysokou školu, měla jsem pocit, že je vše na mně. Peněz jsme měli dost, dokonce jsme si pořídili zánovní auto. Jen manžel byl pořád v práci, nebo se něco učil. Po narození syna to začalo, už jsem neměla tolik času na mužovy nároky. A to se mu nelíbilo. Dával mi to najevo dost razantně. Nejprve hádky a po nějaké době nešel pro ránu daleko. Nebil mne pěstmi nebo tak, ale držel v ruce hřeben a ten po mně hodil, děti měli vytaženou hokejku, tou mě uhodil, jindy mě přimáčkl na kuchyňskou linku a držel mne pod krkem. Potom se mi omlouval, že to přehnal. A tak léta běžela, nikdy jsem neměla modřiny, jen ve slabé chvilce jsem se svěřila nejbližším kamarádkám.
Nikdo tomu nechtěl věřit, že by ten dokonale upravený muž v kravatě, který v tu dobu už usiloval o ředitelské křeslo ve firmě, něco podobného doma dělal.
Když se vrátil se služebního večírku ve tři ráno a řekl, že chce topinky, prostě jsem vstala a šla. Ale neměl vychlazený půllitr a tak jsem dostala zase ceres. Takových situací bylo mnoho. Nevadilo mu to ani před dětmi, já jsem se snažila situace zlehčit, ale když vás muž tahá za vlasy po kuchyni moc to nejde.
Nikdo k nám už nechtěl chodit, každý pro něj byl lůza, samozřejmě kromě lidí na jeho společenské úrovni. A dával to značně najevo.
Chtěla jsem pracovat, ale nedovolil mi to, abych stíhala domácnost. Párkrát jsem to zkusila, ale těch pár korun co prý přinesu, nezaplatí ani jízdenku na autobus. A tak jsem to časem vzdala. Nemůžu říct, že by nás neuživil, na místo ředitele se dostal a začali jsme uvažovat o koupi domu. Plat na to měl a navíc jsem čekala dvojčata. I když byt byl velký, pro tolik lidí už nedostačující. A tak našel pozemek nedaleko, vzali jsme si hypotéku, postavili obrovský dům a byt prodali. Byla jsem v jednom kole čtyři děti, velmi náročný manžel, obrovská zahrada. K tomu reprezentovat na firemních večírcích a doma sem tam nějaký ten konflikt.
Našla jsem si kamarádku a ta mne seznámila s mým budoucím milencem. Cítila jsem se hrozně bezpečně. Nic po mně nechtěl, sám měl doma ženu a dvě děti. Jen jsme chodili na večeře a měli sex. Oba jsme věděli, že je to jen útěk z reality. Manžel se to dozvěděl. Čekala jsem doma melu, když mi to oznámil do telefonu. Ale opak byl pravdou. Prosby, že už mne nikdy neuhodí a bude se chovat normálně. To mě dostalo.
Milenecký vztah jsem ukončila a opravdu se můj muž na nějakou dobu změnil. Jen co nabyl jistotu, že je nebezpečí odchodu zažehnáno, začalo to nanovo.
Jednou jsem mu objednala špatnou pizzu a když ji otevřel, stála jsem u kuchyňské linky a šlehala sníh z bílků. Začal strašně nadávat, vzal moji ruku a dal ji do mísy, kde se točily metly. Výsledek, dva zlomené prsty. To už viděl můj nejstarší syn, který byl čerstvě dospělý. Asi to neunesl a na otce se vrhl. Opravdu ošklivě se poprali a manžel ho vyhodil z domu. Asi po týdnu se vrátil. Děti už mám dospělé všechny a kupodivu dvě nejmladší s námi pořád bydlí. Jsem strašně ráda, nevím, co bychom sami v tom velkém domě dělali.
Dnes už jsme dědeček a babička, máme dvě vnoučata. Manžel mě bije pořád. Napřed jsem zůstávala kvůli dětem, potom ze strachu, že si něco udělá, ale dnes už je to opravdu láska. Sama tomu nerozumím, o když mě bije a je velice arogantní, umí být i velmi milý a pozorný. Objela jsem s ním půl světa, jiný muž by mi to dopřát nemohl, nemusím počítat peníze. I když přehled chce mít, vždy mi koupí, co chci. Obětoval spoustu hodin práce, aby nás zabezpečil a dnes, když už nemáme rodiče, máme už jen sami sebe. Večer si sedne a tulí se jako malý kluk. Sex funguje i po těch letech výborně.
Copak ho můžu opustit, už jsem si na jeho výstřelky zvykla a co bych dělala, seděla sama v bytě a přemýšlela, co asi dělá. Neumí se o sebe postarat, na všechno měl mě. S jeho povahou by s ním žádná nevydržela asi ani za cenu majetku. Nechci, aby byl sám jako kůl v plotě, na to ho mám moc ráda.
Snad ho jednou donutím jít k psychologovi, o to se snažím vlastně celý život.
