Článek
Poslední dobou je často probíráno téma LGBT komunity. Jak moc je složité rozhodnutí změnit pohlaví, proč se to někdo podstupuje a je to jen moderní?
Transsexuál je člověk, který se cítí být opačným pohlavím, než jeho tělo navenek vykazuje.
Někomu stačí změnit svůj zevnějšek, někdo podstoupí náročnou operaci genitálu. Copak by někdo šel jen tak na operaci si uříznout kus sebe, své nejcitlivější části jen tak pro srandu? Asi ne, ale splést se člověk určitě může a jednotky procent osob i detranzici podstoupí.
Ale začněme od začátku. Většina lidí na sobě pozoruje nějakou tu odlišnost už v útlém věku. Nezapadají do společnosti, jak by měli. Převládá zvláštní pocit, že nikam nepatří a hledají sami sebe. Někdo dokonce začne cítit diskomfort ze svého těla. Často trvá několik let, než se odváží někomu tento fakt sdělit.
Chlapec se tajně převléká do šatů maminky nebo přítelkyně a najednou zjistí, že je to ono. Tak je mu dobře, ale co teď s tím? Líbí se mu přece ženy, to není možné. Jak oznámí, že je transs a k tomu ještě bude lesba. Jak to přijmou ve škole, v práci, rodina, jak jim to říct a budou mě mít stejně rádi? Změnit chci jen svoje tělo, osobnost zůstane stejná, jen budu spokojenější. Nebo může mlčet a celý život se trápit v těle, které není vlastně jeho. Někdo to vydržet může, ale co je to za život. Stále se přetvařovat, založit rodinu jen proto, že to společnost vyžaduje. Aby se nikdo neposmíval rodičům, nebo již narozeným dětem. Což se stává často. Někdy rozhodnutí trvá až do dospělosti. Člověk má neustále tajemství, která touží říct svým milovaným.
Když rozhodnutí vše oznámit rodině a nejbližším přijde včas, může být tranzice jednodušší. I vy možná máte kolem sebe někoho takového, na kom to vůbec nepoznáte a nevíte o tom. Pokud se s hormonální léčbou začne před pubertou, je taková možnost zcela reálná. Hormony ještě nestačí změnit nenávratně tělo. Potom podávání hormonů opačného pohlaví způsobí, že se tělo mění podle toho hormonu, který v těle převládá. Když toto daná osoba nestihne a málo komu se to podaří, je potřeba zákroků, ať už lékařského nebo estetických.
Je ovšem dítě dostatečně vyzrálé natolik, aby se dokázalo rozhodnout v takto důležitém kroku? Nebo raději počkat do plnoletosti? S operací určitě, ale sociální tranzice by jistě v úvahu přicházet mohla. Jak moc tolerantní budou učitelé a děti, to se pozná až při požadavku oslovování v opačném rodě.
Do plnoletosti je potřeba souhlas rodičů, takže záleží na jejich postoji k dané věci. Nikdo se jen tak sám nemůže rozhodnout, je potřeba řada lékařských posudků. Jak od sexuologa tak jiných lékařů. Některé otázky budou jistě velice intimní a nepříjemné. Potom jsou případně předepsány hormony. Dnes se dají sehnat na černém trhu a mnoho lidí se k tomuto uchyluje, pokud jim je jejich lékař odmítne z nějakého důvodu předepsat. Rozhodně to není dobré řešení.
Po nějaké době začínají být vidět změny na těle. U žen rostou prsa, u mužů začne být hlubší hlas, raší vousy. Začne se měnit tělo. Někomu toto stačí. Když ho okolí začne vnímat jako správné pohlaví, kterým se cítí být. Změní šatník, poprosí své blízké, rodinu, kolegy o oslovování v jiném rodě a je spokojený. Někdo jde ještě dál a chce být i úředně opačným pohlavím. Nebo tak moc nemá rád svoje intimní partie a touží po operaci.
Donedávna ještě bylo zákonem dané, že v případě úřední změny pohlaví musel člověk podstoupit operaci, která mu znemožnila reprodukci. To znamená u mužů odstranění varlat, u žen vaječníků nebo dělohy. Poté bylo teprve možné zvolit si jméno daného pohlaví, (jinak jen neutrální), a změnit písmenko označující pohlaví v občanském průkazu. V nedávné době se situace radikálně změnila, když tuto podmínku zrušil Ústavní soud a nyní se čeká na rozhodnutí vlády, která musí zákon pozměnit a podmínky stanovit jiné.
V případě, že člověk operaci chce, musí předstoupit před komisi, která mu ji musí schválit. Což zase nevidím jako velký problém. A dá to i prostor lidem si tuto věc řádně rozmyslet.
Názory na dané téma se velice liší. Ale proč člověku neumožnit tranzici na zkoušku. Když vás někdo požádá o oslovování v opačném rodě, co to komu udělá, kromě pár možných přeřeknutí. Takto si klidně i dítě může otestovat, zda by mu případná změna pohlaví vyhovovala. Nemusí přece hned na operace a hormony, které často způsobí neplodnost. A když přece jen zjistí, že to není to pravé, jen změní účes, oblečení a nic radikálního se nestane.
Dalším problémem je jméno, člověk si nemůže vybrat jak se bude jmenovat, když jméno neodpovídá jeho pohlaví, nebo není neutrální. Z jakého důvodu, není zcela jasné. Pak se může stát, že člověk vypadající jako muž, má v dokladech ženské jméno. Není určitě nikomu příjemné se do takové situace dostat a vlastně se odhalovat cizím lidem, kteří často neví jak reagovat. A přesto ten samý člověk, který vypadá jako muž a úředně je žena, půjde na pánskou toaletu. Kdyby šel na dámskou, asi by se ženy divily. Člověka zařazujeme podle vzhledu, nikdo nám na ulici nebo v restauraci jen tak neukazuje doklady.
Kdo určil , jaké oblečení je dámské a jaké pánské. Že se ženy malují a muži ne. Sám člověk musí přece vědět, jak se cítí a kdo je. Proč nerespektovat přání každého a brát v potaz jeho sebeurčení. Některé osoby může tento problém dohnat až k fatálním rozhodnutím. Neumí prostě ve svém přiděleném těle žít. Když máme jistou osobu rádi, není jedno, jestli se oslovuje jako on nebo ona? Stojí naše přesvědčení, že neexistuje něco, co většina populace nikdy nezažije za zmařený lidský život? Máme právo někomu vůbec určovat jeho vzhled , co člověk, to názor.
Často dojde k odsouzení rodinou, nepřijetím od kolegů. Musí se odstěhovat z místa bydliště někam, kde je nikdo nezná, aby se vyhnuli trapným posměškům.
Ještě pořád si myslíte, že tohle všechno někdo podstoupí jen tak. Aby byl in? Já si teda nemyslím, že by někdo riskoval své zdraví, moře času, peněz a hlavně rodinu a své blízké jen tak. Nikdy totiž nevíte, jak se k tomuto vaše okolí postaví, kdo se za vás najednou bude stydět. A je to rozhodně proces na delší dobu, lidé se za vámi otáčí, když vypadáte jako něco mezi.
Možná k demokracii patří i rozhodnutí, jak se budu jmenovat a jak chci vypadat. Buďme k sobě ohleduplní a respektujme rozhodnutí druhých. Nám to nic neudělá, ale někdo bude šťastnější a možná mu to i zachrání život.
