Článek
Nedávno moje kolegyně volala svému patnáctiletému synovi, na konci hovoru ho poslala na toaletu a oznámila mu, že svačinku na odpoledne má namazanou v lednici a ať už teda jde na autobus do školy. Celkem mě tento nechtěně zaslechnutý rozhovor překvapil a musela jsem se jí na to doptat.
On neví, kdy se mu chce na záchod a není lepší si rohlík vzít odpoledne čerstvý než z lednice? Ne, víš já mu to tak chystám. Musí si najít i takovou holku, on je na to zvyklý. Je to běžná věc? Po malém průzkumu u mých ostatních kamarádek jsem zjistila, že to tak je dnes ve většině rodin. To jsem asi krkavčí matka jsem si řekla. A pak jsem se podívala na naši nejmladší kolegyni, která nastoupila hned po škole.
Umělé nehty, prodloužené vlasy i řasy. Silná vrstva pudru i stínů. Do práce chodí jak se jí chce, jednou si to nadpracuje, podruhé jde na PN a za dva dny zase přijde úplně zdravá. Takto si teda nepředstavuji, aby se chovalo moje dítě. Musí přece mít svoji zodpovědnost.
Jak to naše matky dělaly, že jsme po škole sami napsali úkoly, umyli nádobí bez myčky, vyvenčili psa a teprve potom šli ven s kamarády. Někteří vyzvedli ještě mladší sourozence a bezchybně se o ně dokázali postarat bez instrukcí po mobilním telefonu. Nepochybovaly o tom, že ze školy půjdeme přímo domů a splníme své povinnosti .
Dnes ani dospělý člověk po vyučení není schopen odchodit poctivě celý týden do práce. Omluven nadřízenými, že si musí osvojit pracovní návyky proplouvá problémy tak, jako doma, když maminka má strach, aby její dvacetiletý syn neumřel hladem, protože lednice je moc daleko.
Dnes možná ještě řešíme, že žena přijde z práce, letí pro děti , do obchodu, k plotně , napíše úkoly, vytáhne prádlo z pračky a večer padne. Zatím co muž leží po práci u telefonu. Ale kdo tyto věci bude dělat, když máme i vedené stylem, že nemusí doma nic dělat. Zato ví jak se nalíčit, kam jít na řasy.
Kdo se bude starat o jejich děti, když babičky budou pracovat čím dál déle.
Je ještě potřeba učit kluky pracovat se sekerou, nebo máme mít strach, že si ublíží? Měly by umět opravit kapající kohoutek, nebo ať se radši učí a jeho žena si na to někoho najme?
Má se žena naučit vařit, nebo je lepší aplikace na objednání jídla a nedělat si nepořádek v kuchyni? Jak vyprat flek, nebo si koupí radši nové triko?
Naše společnost nutí děti studovat vysokou školu, učňák je podřadný. Kdo nám potom přijde posekat dřevo, opravit ten kohoutek a kdo nám uvaří jídlo a kdo ho nakonec doveze? Studovaný vysokoškolák nebude stát u plotny a smažit řízek, když ho maminka nenaučila ani namazat rohlík.
Dřív byly sekery stejně ostré jako dnes a sporák stejně horký. děti neměly kontrolu od rodičů , kteří museli být v zaměstnání.
Na ulici dnes mladí nepozdraví, nepustí nikoho sednout v autobusu. Znám pár rodičů, kteří mají tradiční výchovu, jako dřív. Napřed práce potom zábava. Pokud to veřejně ventilují, ostatní se na ně dívají jako na případy pro sociálku.
Nedávno jsem potkala kamarádku, na dotaz, co dnes dělala mi odpověděla, že sekala dřevo. To má doma manžela a dospělého syna. Manžel seděl v hospodě a syna prý bolí záda. Chceme takovou dobu? Neměli bychom se nad výchovou dětí zamyslet a naučit je pracovat i manuálně, ne jen na počítači?
My máme výchovu jako naši rodiče. Nový mobil jen za odměnu, starší syn si musí přivydělat na brigádě, potom mu přidáme třeba k narozeninám. Manžel ho naučil základní opravy v domě, i kolem. Dcera umí se sekačkou a práce v domácnosti. Věřím, že se o sebe postarají i kdyby se s námi něco stalo. Snad po nástupu do práce budou mít tolik slušnosti, že se alespoň omluví, pokud nebudou moci přijít.
Určitě nemáme děti dokonalé tak jako nikdo, ale snažíme se ,aby z nich byli platní členové společnosti. Doufám, že to děláme dobře, návod na to neexistuje, ale léty prověřená praxe snad fungovat bude.
