Článek
Poslední dobou často vídám, jak lidé nacházejí u popelnic domácí zvířata, o která se nechtějí nebo nemohou starat.
Většina dětí chce mít doma nějaké to živé zvířátko. Když po úvaze o venčení a procházkách vyloučíme pejska, přijde na řadu nějaké menší zvíře, třeba králík.
Koupíme klec, dáme misku s vodou, nějakou podestýlku a je vystaráno, řekne si spousta z nás a už běžíme do zverimexu. Je to opravdu tak snadné? Vážně bude náš nový miláček šťastný? Určitě ne a proto si pojďme něco o chovu králíčků říci.
V prví řadě bychom určitě měli mít pro králíčka připravené jeho zázemí. Buď klec nebo ohrádka a to o velikosti minimálně metr a víc. To je opravdu minimum a to jen v případě, že bude mít možnost volného pohybu. V kleci by neměl chybět seník, toaleta (k té si něco povíme později), miska na suché krmení nebo zeleninu a miska s vodou případně napáječka.
V případě ohrádky doporučuji dostatečnou výšku, jelikož králík je skokan a klidně půl metru přeskočí, když bude chtít. Na podlahu nedáváme žádnou podestýlku (měli bychom bobky všude ), můžeme dát kobereček, polštářek, ale musíme počítat s tím, že králík může na měkké povrchy vykonávat potřebu, nebo je okusovat. To by mu mohlo způsobit zdravotní problémy, proto ho hlídáme a případně odstraníme.
Toaleta by měla být dostatečně velká, aby se do ní králíček pohodlně vlezl, ideálně s roštem. Na dno dáme pelety, které jsou osvědčené. Někdo používá hobliny a jiné materiály. A na ně umístíme rošt, měl by mít tak velké dírky, aby jimi prošly bobky. A to z důvodu pohodlného čištění roštu. Králíček si tedy nebude sedět ve výkalech, komu by se to také líbilo, že? Musíme si říct, že je to velmi čistotné zvíře a při správném umístění toalety, měla být pod seníkem, bude vykonávat potřebu na toaletě a ne po celé ubikaci. Králíček totiž bobkuje převážně, když se krmí.
Miska s vodou nebo napáječka?
Spousta chovatelů se přiklání k misce, je údajně pohodlnější pro zvíře a lépe se udržuje v čistotě. Ale musíme počítat i s nevýhodami. Padají do ní nečistoty, sem tam se v ní králík objeví a je celý mokrý. Voda všude.
Oproti napáječce, na kterou je potřeba ušáka naučit. Zato je v ní voda v bezpečí, ale je potřeba ji často vymývat a udržovat v čistotě. Každopádně vodu dáváme čerstvou každý den.
Do domečku můžeme umístit také hrabací krabici, kterou naplníme senem a králíček ji jistě ocení.
Existuje velké množství domečků, tunelů a hraček pro ušáky, ale pozor na nevhodné materiály .
Krmení
Králík musí mít neustále k dispozici seno, to potřebuje k životu a k obrušování zubů. Určitě nedáváme suché pečivo, jako se dává masným plemenům. Pečivo kvasí ve střevech a může způsobit nemalé zdravotní komplikace. Můžeme přidávat sušené bylinky jako je máta, kopr a jiné. Dále králíci mají velice rádi lískové větve i listy, vrbu, jabloňové listy a podobně. Nepodáváme větve a listy z peckovin, které jsou sporné a mohou králíčkovi ubližovat. Vhodná je sušená zelenina s nízkým obsahem cukru, tedy mrkev podáváme jen jako pamlsek, obsahuje mnoho cukru. Ovoce méně, jelikož má opět mnoho cukru.
Můžeme přidat granule bez obilovin. A to v malém množství. Jednou maximálně dvakrát denně hrstičku.
Čerstvou trávu a zeleninu podáváme až potom, co králíčkovi necháme udělat koprologii a je negativní. Nikdy dříve. Kokcidióza může být pro králíka smrtelná, pokud se neléčí a mláďata jsou na ni velice náchylná.
Tráva musí být čerstvá, nezapařená. Mokrá tráva by neměla vadit, ale podáváme jen malé množství, které králík sní ihned a nestihne se zapařit.
S čerstvým krmením začínáme vždy po malých dávkách, aby si tělo zvykalo na změnu postupně. A takto pomalu přistupujeme ke každé změně v jídelníčku. Seno musí být dostupné, i když krmíme čerstvou trávou.
Pokud máme vše připraveno, můžeme hledat vhodného králíčka. Pozor na množírny, které jsou rozšířené i na tato zvířata. Určitě vyhledáváme v osvědčených chovných stanicích. Ta by měla být registrovaná a dodat ke králíkovi potřebné dokumenty.
Rozhodně se nedoporučuje pořídit zvíře ve zverimexu, kde není znám původ a zdravotní stav rodičů a podobně.
Králík by měl být očkovaný. Očkování provádíme každý rok, ideálně na jaře, než začne létat hmyz, který králíky může nakazit a to i v bytě.
Dále je potřeba stříhat drápky, pokud si netroufneme sami, veterinář to udělá ta nás.
Veterináře máme vždy se specializací na drobné savce.
Když už máme zvířátko doma, nenecháváme ho zavřené v kleci, ale potřebuje cca čtyři hodiny denně volný pohyb a pozornost. Při dostatečném kontaktu se dá velice dobře ochočit a může být milým společníkem. Musíme, ale počítat s tím, že se většinou nenechají vzít do náruče. Ale existují i výjimky, které to vyžadují.
Králíček špatně snáší průvan, prach, velké teplo. Toto všechno mu může způsobit vážná onemocnění. Samozřejmostí je čistota domečku a toalety. Nekoupe se, v případě nutnosti otřeme vlhkým hadříkem, jinak je králík samočistící.
Pokud ho máme na volno, dáme z dosahu pokojové květiny, většina pro ně je jedovatá.
Na internetu je mnoho článků o chovu králíků a rozhodně je třeba si o nich něco nastudovat.
Králík se dožívá i deseti let, takže to není krátkodobá záležitost ani hračka. Děti často péči samy nezvládnou a je potřeba jim pomoci. Proto dobře zvažte, zda je králík pro vaši rodinku vhodným zvířátkem.
Ale na druhou stranu, seno všude po bytě za tu roztomilost stojí, když ho milujete.
