Článek
Příběh mé kamarádky, s jejím svolením.
Už jako malá holka jsem sedávala v restauraci, kde byly herní automaty. Popíjela jsem svou limonádu a dívala se, jak do nich moje maminka hází drobné. Byla jsem šťastná, že s ní můžu být. Nikdy mě nenapadlo, jaký to bude mít dopad na můj život.
V tu dobu se ještě veřejně nevědělo, že je nějaká závislost a nikdo nějak neřešil omezení heren. Naopak to byl slušný přivýdělek pro každou hospodu.
Seděla jsem tam a říkala si, že taková jako moje máma nikdy nebudu. Základní vzdělání, žádná finanční gramotnost, partnerský vztah v rozkladu. Bohužel se to nějak zvrtlo.
Po pár letech jsem si našla přítele. Byl hezký, o pár let starší, ale bohužel, jeho vášní byl poker. Sedávali jsme spolu v baru, kde on hrál a já se na něj zamilovaně dívala. Na hru si půjčoval v bance, později i jinde. Nakonec splátky byly neúnosné. Oba jsme pracovali v jedné firmě v kanceláři, kde se to o něm veřejně vědělo. V tu dobu už to začínala být ostuda. Sem tam pár korun do automatu. Ale já se pořád držela.
Najednou přišla nabídka, kamarád potřebuje obsluhu do baru. Pár automatů a pár stolů. Práci jsem přijala.
Po odpracování několika měsíců po zavírací době jsem si řekla, že třeba taky vyhraji. A tím to začalo. Směnu co směnu jsem stála u stroje. Prohry se kupily, napřed prohraná dýška, potom výplata. Spoustu úvěru a nakonec i tržeb. Neustálý stres vedl k rozpadu vztahu s přítelem, který už nevěděl, co se mnou. Sám hrát přestal a snažil se mi různě domlouvat. Nic nepomohlo.
Myslela jsem, že moje vysvobození bude odchod z práce. A to jsem taky udělala. Vše se mi povedlo téměř zaplatit, než jednoho dne přišla kamarádka s tím, že hraje na internetu za pár korun. Vše začalo znovu.
Stejné problémy, dluhy, nebyla se mnou řeč. Tentokrát už jsem měla přítele, který nebyl tak vnímavý a v podstatě si ničeho nevšiml. Chtěla jsem se zabít. Ale neměla jsem odvahu. Už jsem si myslela, že to nezvládnu, v tom přišel registr vyloučených osob z hry na hazardních hrách.
Okamžitě jsem se registrovala. Opět jsem všechno zaplatila a říkala si, jak jsem z toho venku. Spásná myšlenka, požádám o výmaz z registru, dám si sportku nebo tak ,to nemůže přece ublížit.
Omyl, během dvou měsíců jsem prohrála tři sta tisíc. Takže znova zápis do registru. V tom jsem doteď. Splácím a modlím se, aby přítel na nic nepřišel. Ale v té nejhorší fázi, jsem si přála, aby mě někdo zastavil, pomohl nebo si alespoň všiml, že mám problém. Já sama jsem to věděla, ale neuměla jsem si přikázat DOST.
Jsem závislá, ideální by byla léčba. Závislost se vyléčit nedá, vždy budete abstinující závislý. Okolí nic netuší. Navenek jsem slušný pracující člověk z malé vesnice. A tak bych si o tom s někým chtěla promluvit.
Snad se mi vše ještě povede zaplatit. Dohromady jsem prohrála asi dva miliony korun, to je dům, který jsem mohla mít.
Jisté je, že v registru budu už do své smrti.
