Článek
Myslela jsem si, že lidi už mám přečtené a nemůže mě nic překvapit. Jelikož máme tendence si vybírat stejné typy partnerů i já mám sklony si hledat muže v nějakých problémech. Můj poslední přítel byl bezdomovec, samozřejmě jsem to zjistila až časem. Rozhodně se tím nechlubil.
Seznámili jsme se v práci, která byla s ubytováním. Já v době ekonomické krize hledala přivýdělek a našla si brigádu v jiném městě.
V té době jsem byla po rozchodu a byla jsem vděčná za každé vlídné slovo a zájem. A to asi byla ta situace, které tento člověk uměl využít.
Slovo dalo slovo začali jsme chodit na víno, večeře a tak. Až po nějaké době došlo k intimnostem. Nebylo vůbec v plánu mít nějaký dlouhodobý vztah. Říkala jsem si odjedeme si každý domů a bude klid.
Vyprávěl, jak má byt, děti, o které se stará momentálně jeho matka, aby on mohl vydělávat.
Na konci brigády jsme odjeli a zůstali v kontaktu přes sociální sítě. Ještě ten večer mi psal, jak dojel domů všichni měli radost. To jsem ještě netušila, že je všechno lež.
Jednou se náš společný známý sháněl po nějakém člověku na pomoc na práci ve svém domě. A oslovil právě jeho. Ozval se mi s prosbou, jestli bych ho nevyzvedla na nádraží a já souhlasila. Od té doby jsem se ho nezbavila dalších osm let. Z našeho města už neodjel.
Po víkendu, kdy pomáhal na stavbě, z něj vypadlo, že se nemá kam vrátit. A já měla spásný nápad, obvolat ubytovny a jelikož na ni neměl, mu ji i na pár dní zaplatit. Nebylo to z lásky, spíš ze soucitu. Bydlela jsem s bývalým přítelem, i když jsme spolu už nebyli ve vztahu. Nosila jsem mu jídlo a starala se, aby nezmrzl.
Ubytovna střídala ubytovnu, jednou nesehnal práci, jednou místo bydlení koupil pivo. Rozhodně mě to mělo varovat, ale nestalo se tak.
Jelikož mé bydlení s bývalým partnerem začínalo být neúnosné, hledala jsem byt. Ani nevím, jak se mu to povedlo, najednou bydlel se mnou. Zajeli jsme do města odkud pocházel a dovezli tašku oblečení, která se povalovala v opuštěné polorozpadlé garáži.
Pom roce soužití, kdy chodil po brigádách, neplatil alimenty a na domácnost přispíval jen minimálně, jsem ho donutila si najít práci. Našel si práci , ale situace se moc nezlepšila, jelikož měl exekuce a to několik a začali mu je strhávat. K tomu jeho neustálá chuť na pivo, takže z peněz zbývalo málo, i když k tomu měl brigádu.
Opilý nechodil, ale měl pořád něco ,,pod kůží “. Takto jme žili asi šest let a já se snažila, aby hlavně splácel dluhy. Najednou mu narostlo ego a měl pocit, že má úroveň. Dělal si problémy v práci a z té ho nakonec vyhodili.
Jeho příjem byly jen různé brigády, které mu vypláceli na ruku. Z těchto peněz donesl jen minimum. Zbytek zůstal po cestě v hospodě, nebo v tašce plné piv. Čím dál častěji po mě chtěl na své pivo. To už k nám několik let jezdily jeho dvě děti na prázdniny.
Musela jsem pro ně jet do sto kilometrů vzdáleného města, jelikož přítel neřídil. Celou dobu vše financovat a pak je zase odvést. Jinak mě citově vydíral a sliboval, jak vše vrátí. Před nimi si hrál na milujícího otce, koupilo se, co chtěli. V létě na sodovku, koupaliště, kolotoče a podobně.
Náklady byly klidně i dvacet tisíc.
Po sedmi letech jsem toho už měla dost. Najednou mi došla trpělivost. Já jsem si nadělala dluhy, jelikož jsme neměli díky němu dostatek peněz a já chtěla bydlet. Výdaje byly jednoduše vyšší než moje výplata. Vím, neměla jsem to dělat, ale bylo pozdě. Zatím co, on měl už dluhy skoro zaplacené, já se zadlužovala na chod domácnosti. Několikrát jsem ho vyhazovala z bytu, vyhrožovala policií, ale zbytečně. Já řvala, prosila , nadávala a brečela, ať jde pryč a on seděl v křesle s pivem a díval se na televizi. Poslední prázdniny jsem odmítla jet pro děti.
Rozhodla jsem se na pár dní odjet z města a rozmyslet si situaci. Potkala jsem starého známého a domů se vrátila už jen pro věci. Chvíli jsme spolu jen bydleli a dnes jsme partneři. Jeho vysvětlení pro kamarády, že jsem ho opustila kvůli chlapovi, že je na ulici, protože byt samozřejmě neplatil, vzal někdo vážně , někdo ne.
Hned zkraje jsem měla několik varovných signálů, ale nechtěla jsem je vidět. Už to, že ho vlastní matka nechtěla doma. Což je pro mne nepochopitelné. Dodnes popravdě nevím, co jí provedl.
Není to zlý člověk, jen alkohol byl na prvním místě, klidně v sedm ráno. Nezodpovědnost a velmi vysoké sebevědomí, které nebylo ničím opodstatněné ho dostalo už podruhé na ulici. Dluhy má již splacené, snad si alespoň neudělá další.
Byla to pro něj jedna z posledních šancí, snad ne úplně poslední. A pro ŽENY mám jednu velkou radu. Snažte se vidět varovné signály, ne nadarmo byl v situaci, ve které byl. I když máte růžové brýle, pořád mysleme na sebe, ne každý si zaslouží naši pozornost a pomoc. Hlavně, když nám zbydou po osmi letech jen oči pro pláč a hromada dluhů.
