Článek
Podobnými povzdechy se téměř vždycky hemží diskusní reakce na zprávy o negativních událostech zejména v internetových médiích a na sociálních sítích. Vzpomenu si na ně pokaždé, když čtu nebo slyším o negativním vlivu v médiích ukazovaného násilí zvlášť na mladou generaci.
Ostatně tvrdit, že jsou časy zlé, není určitě od věci a člověk se navíc těžko zmýlí. Asi nikdy jiné nebyly. Zrovna tak je oblíbené tvrdit, že každá nová generace je ze zorného úhlu té předešlé zpustlejší a horší. V lidské povaze je totiž myslet si, že s mým pokolením krásné doby pomíjejí, a mladí se zase naproti tomu domnívají, že to lepší přichází teprve s nimi.
Kulisy života se zkrátka mění, a tak náhle není, co bývalo, a naopak je, co nebývalo. Faktem ovšem zůstává, že s tím, jak průběžně narůstá suma poznatků, přibývá šancí a bobtná souhrn informací i dezinformačních projektů, zatímco člověk se od počátku věků rodí coby nepopsaný list, pokud jde o vědomosti, ale s podobnými spády a emocemi jako jeho dávní prapředci lovci-sběrači. Jisté také je, že násilí mají lidé v sobě odnepaměti, avšak stejně i lásku a soucit.
Viděno prizmatem mediálních informací, jež zpravují veřejnost o válkách, zločinech, nehodách, katastrofách, neštěstích, jakož i o dalších agresích a lumpárnách všeho druhu, může leckdo nabýt dojmu, že zla, brutality a bezcitnosti přibývá a že jejich nositeli jsou hlavně mladí. Jakby ne, v době informační exploze či přímo laviny je takových zpráv nesrovnatelně víc než dřív a také osmdesátiletí a starší dědečkové a babičky nejsou ve své většině již tak fyzicky ani psychicky disponováni, aby válčili, kradli, loupili, vraždili, znásilňovali, unášeli rukojmí nebo útočili bombami jako ti dvacetiletí či ještě mladší.
Není rovněž důvod nevěřit vědcům a výzkumníkům, kteří tvrdí, že neblahý vliv násilí v médiích na člověka je prokázán. Z povahy médií totiž vyplývá, že působí na emoce, to tkví v jejich podstatě a bylo by tudíž divné, kdyby cokoli v nich prezentované vliv na lidi nemělo. Na takové zjištění nemusí být člověk ani výzkumníkem. Elektronická média, atakující více smyslů najednou, tento vliv ještě dále zintenzivňují, a navíc zobrazují realitu faktickou i vymyšlenou vedle sebe. A to je podle oněch vědců právě největším problémem, neboť malé děti prý nedokážou dobře odlišit skutečnost od fikce.
Jenže k tomu, aby člověk zjistil, že lze druhému způsobit bolest, že ho lze zabít, že agrese může přinést zisk a prospěch a že to někdy či nezřídka projde, že lze člověka uvařit v oleji, upálit, stáhnout z kůže, narazit na kůl, že lze lidi mučit elektrickým proudem či psychicky, že je lze násilím přimět dělat, co nechtějí, že je lze zotročit, že lze ničit, devastovat, že lze ledacos rozstřílet, rozbombardovat, vyhodit do povětří, vypálit a tak dále, nepotřebuje filmy ani počítačové hry plné krve a mrtvol, ba ani zprávy o činech tohoto druhu, které se opravdu staly. Dějiny i současnost lidstva jsou o tom plné důkazů.
A že děti nedokážou odlišit skutečnost od fikce a dobro od zla? Někdy je to těžké i pro zralého člověka. Ale děti mívají rodiče i jiné dospělé kolem sebe a ti většinou vládnou schopností to své potomky naučit. Naštěstí této dispozice většina z nich využívá, a proto nyní žijeme ve společnosti, která umožňuje třeba zrovna veřejnou svobodnou diskusi o zhoubném vlivu násilí v médiích na mládež. Když se nad tím zamyslíme, nebývalo tomu tak vždycky, a tak je otázka, jestli je to všechno čím dál horší.
Rozpoznat realitu od iluze a virtuálních dezinformací, respektive lží, dobré od zlého je daleko více věcí hodnotové orientace než čehokoli jiného. Pokud má člověk štěstí a humanitních hodnot se mu přirozeně dostane, nemusí se tolik bát zničujícího vlivu násilí prezentovaného v médiích. Ale v dobách, kdy jsou hodnoty zpochybněny, násilí, krutost a bezcitnost bují, sílí a množí se čili eskaluje a hypertrofuje, jak říkají vědci a odborníci vůbec. A to bez ohledu na to, jak často a jak moc je zobrazováno. Nemusíme se divit, že v očích mladých delikventů defilujících před televizními kamerami se neobjevuje ani záblesk lítosti a vůle k pokání. Kdyby toho byli schopni, zřejmě by ony delikty ani nepáchali.
