Článek
Lékařka z dobré rodiny
Když si Karola, rozená Blascheková, brala v dubnu roku 1940 tehdy ještě státního tajemníka Úřadu říšského protektora, byla již jeho druhou manželkou. Rodák z Karlových Varů Karl Hermann Frank, původně obyčejný sudetoněmecký knihkupec, který to dotáhl až mezi nejmocnější muže protektorátu, si vzal bohatou dceru ředitele uhelného dolu krátce po skončení svého předchozího manželství. Byl o patnáct let starší a navíc měl jedno oko po úrazu z dětství skleněné, přesto krásnou a vzdělanou lékařku okouzlil.
Karola Franková se narodila 13. srpna 1913 v severočeském Mostě do skutečně movité rodiny a dětství a mladí tak zásluhou otcových peněz prožila v blahobytu. Jistě i díky finanční svobodě si mohla dovolit dlouhé studium medicíny, po jehož úspěšném ukončení se stala lékařkou Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Prý velmi milá a schopná internistka ovládala jako sudetská Němka celkem dobře i češtinu, takže se mohla lehce domluvit s pacienty obou národností. Své práce se vzdala až po narození první dcery Eddy, kterou brzy následovaly další dvě děti Wolf Dietrich a Holle.
Patřila k nejkrásnějším, ale také k nejvzdělanějším nacistickým manželkám
Manželé obývali luxusní vilu v Praze a často se účastnili nejrůznějších společenských událostí. Karola Franková patřila kvůli své štíhlé postavě, pohledné tváři a citu pro módu k nejelegantnějším ženám v zemi. Její krása byla pověstná a zastínila s ní většinu žen manželových kolegů. Přesto se ani ona nevyhnula řečem o tom, že ji Karl Hermann Frank podvádí. V této souvislosti se nejvíce skloňovalo jméno české herečky Adiny Mandlové, která ve svých pamětech vzpomínala, že mezi hojně rozšířené fámy o jejím poměru s Frankem patřil i drb, že jí daroval dům po odvlečených Židech. Sama hvězda Kristiana prý svého údajného milence viděla jen jednou v životě během oficiálního setkání ve společnosti ostatních umělců, ale zvěsti o jejich vztahu jí po osvobození značně uškodily.
Po válce skončila v sovětském gulagu
Karl Hermann Frank, od roku 1943 německý státní ministr pro protektorát Čechy a Morava, si od veřejnosti vysloužil všeříkající přezdívku kat českého národa. Mimo jiné se řadil k těm, kterým se přisuzoval tragický osud Lidic. Když bylo jasné, že dny německé okupace jsou definitivně sečteny, věděl, že se musí dostat za každou cenu pryč z Prahy. Spolu s rodinou se počátkem května 1945 vydal na útěk, ale v Rokycanech ho lidé poznali a byl zadržen americkými vojáky. O rok později byl za své válečné zločiny za účasti několika tisíců lidí popraven.
I když se prý Karola Franková o politiku téměř nezajímala, na manželství s vysoce postaveným nacistou tvrdě doplatila. Po konci války byla deportována do Sovětského svazu, kde ji čekalo mnohaleté uvěznění v pracovním táboře. Před svým nedobrovolným pobytem v kazachstánském gulagu strávila rok v moskevské věznici Lubjanka. Budova proslulá svými nádhernými parketovými podlahami a světle zelenými stěnami původně sloužila pro obchod a bydlení, ale po Velké říjnové socialistické revoluci z ní vláda udělala velitelství tajné policie a věznici, kde skončilo mnoho politických vězňů.
Své děti znovu spatřila až po letech
Karola Franková se na svobodu dostala až v polovině padesátých let. Mnohem větším trestem než roky strávené v sovětském lágru pro ni jako pro matku muselo být násilné odloučení od jejích tří dětí. Ty byly po matčině zatčení odvezené do Německa, kde vyrůstaly v náhradních rodinách. Karole Frankové se časem podařilo všechny své potomky roztroušené po různých koutech země najít. Usadila se v Německu, vrátila se ke své původní profesi lékařky a snažila se vést v rámci možností normální život. Cejchu manželky nacistického válečného zločince se však zřejmě nikdy nezbavila. I přes hrůzy, které byly jejímu muži kladeny za vinu, mu zůstala věrná až do své smrti v osmdesátých letech.
Zdroje:
MANDLOVÁ, Adina. Dneska už se tomu směju. 3. vydání. Toronto: Sixty-Eight Publishers, 1981.
