Článek
Svou prací měl splatit rodinné dluhy
Říká se, že ty nejlepší koberce v jižní Asii jsou tkané dětmi, protože jejich malé prsty dokážou uvázat drobné těsné uzlíky. Byl o tom přesvědčen i majitel jedné z mnoha továren na výrobu koberců v nejlidnatější pákistánské provincii Paňdžáb, který ve svém závodu nutil kvůli dluhům rodičů pracovat malé chlapce a dívky jako otroky. Podle organizace bojující za ukončení všech forem otroctví The Bonded Labour Liberation Front se miliony dětí narodí s dluhovou zátěží své rodiny, která je posléze nabízí jako zboží do dětského otroctví.
To byl i případ Iqbala Masiha z paňdžábského města Muridke. Narodil se 1. ledna 1983 jako syn chudého dělníka a uklízečky. Stejně jako mnoho ostatních sousedů, i chlapcovi rodiče si kvůli své zoufalé finanční situaci vypůjčili peníze od místního podnikatele vlastnícího závod s koberci a za vyplacenou sumu mu doslova prodali jedno ze svých dětí. Půjčka měla být totiž splacena prací teprve 4letého Iqbala, který se tak stal jedním z milionů pákistánských dětských otroků.
Muridke ležící v provincii Paňdžáb je 37. největší město Pákistánu co do počtu obyvatel. V jedné ze zdejších kobercových továren byl Iqbal Masih nucen pracovat už od svých 4 let
Pro Iqbala Masiha to znamenalo nejen konec jeho dětství, ale i dlouhé roky plné neuvěřitelného utrpení. U tkalcovského stavu uprostřed malé špinavé místnosti byl nucen pracovat až 14 hodin denně bez dostatku jídla a spánku. Za sebemenší chybu ho čekalo surové bití a kvůli podvýživě a špatnému zacházení jeho váha a výška vůbec neodpovídaly jeho skutečnému věku. Navzdory strachu z odplaty však chlapec často odmítal pracovat a z továrny utíkal, což však vedlo jen k dalšímu výprasku a hladovění.
Na svobodu se dostal až po dlouhých 6 letech
Během jednoho útěku dokonce nahlásil svého zaměstnavatele na policii, ale místo očekávané pomoci přišel šok. Policisté ho totiž odvlekli zpět do továrny, protože za přivedené uprchlé dělníky dostávali od majitele závodu odměnu. Další útěk už byl ale úspěšný a Iqbalovi Masihovi se podařilo kontaktovat sociální aktivisty z The Bonded Labour Liberation Front, kteří mu pomohli na svobodu a nabídli mu útočiště. S jejich podporou se přestěhoval do nedalekého města Láhaur, kde mohl žít pod ochranou organizace, která se snaží navrátit bývalé dětské otroky do normálního života.
Iqbal Masih našel zastání až u pracovníků charitativní organizace, kteří mu pomohli ke svobodě
Iqbal mohl po svém osvobození konečně začít navštěvovat vytouženou školu. Snil o tom, že se stane právníkem, aby mohl pomáhat ostatním dětem s podobně krutým osudem. On se sice z otrocké práce nakonec vymanil, ale těžký úděl jeho vrstevníků, kteří proti své vůli stále zůstávali zavření od rána do noci v příšerných podmínkách kobercových dílen, mu rozhodně nebyl lhostejný. Chodil za chlapci z okolních továren a přesvědčoval je, že i oni mohou odejít, jelikož dětská práce je nezákonná. A jeho úsilí se začalo vyplácet. Hromadné odchody dětí z podniků způsobily uzavření desítek továren v oblasti, za což jejich rozzuření majitelé Iqbalovi vyhrožovali zabitím.
Za svou odvahu zaplatil smrtí
Díky médiím se případ tehdy 12letého statečného chlapce, který otevřeně vystupoval proti dětskému otroctví, dostal do celého světa. Iqbal Masih se stal známou osobností boje za svobodu dětí a na toto téma se účastnil mnoha konferencí a přednášek v Evropě i Spojených státech. Objevoval se v tisku i televizních pořadech a svým těžko uvěřitelným vyprávěním vzbudil mezinárodní pozornost, což proti němu u majitelů pákistánských továren na výrobu koberců vyvolalo nenávist. Obávali se totiž, že přijdou o značnou část zisku, protože kvůli celosvětovým protestům po zveřejnění Iqbalova otřesného příběhu bude velice obtížné prodávat koberce do zahraničí.
Právě strach těchto novodobých otrokářů ze zrušení jejich výnosného stylu podnikání zřejmě nakonec stál za tragickým koncem krátkého života Iqbala Masiha. Když chlapec během Velikonoc roku 1995 navštívil své příbuzné v Muridke, rozhodl se vyjet si na kole s partou kamarádů. Ten den se však už domů nevrátil. Byl zavražděn střelou do zad. Za jeho násilnou smrtí s největší pravděpodobností stojí takzvaná kobercová mafie, tedy gang, který zabíjí uprchlé otroky pro výstrahu ostatním. Vražda teprve 12letého chlapce vyvolala mohutnou demonstraci v sousedním Láhauru, jejímž cílem bylo ukončení dětské práce. Ta je v Pákistánu stále velice rozšířená, přičemž podle údajů organizace UNICEF jsou jí v zemi podrobeny více než 3 miliony tamějších dětí.
V globálním kontextu je přitom dětskému otroctví podle UNICEFU vystaveno přibližně 138 milionů dětí, což je alarmující. Důvody, proč jsou děti do nucené práce uvrženy, jsou různé, ale nejčastější příčinou bývá tíživá finanční situace jejich rodin. Přáním zavražděného Iqbala Masiha bylo to, aby žádné z dětí na světě nemuselo žít v poutech. Svou odvahou inspiroval miliony lidí a na jeho počest vzniklo hned několik charitativních organizací, mezi nimi i kanadské hnutí The Iqbal Masih Shaheed Children Foundation, které založilo více než 20 škol na území Iqbalova rodného Pákistánu.
Zdroje:
