Článek
Že je otrokyní se dozvěděla až v 6 letech
Harriet Jacobsová se narodila jako otrokyně. Přišla na svět v roce 1813 nebo 1815 ve městě Edenton v Severní Karolíně na východním pobřeží USA a ihned po porodu se stala majetkem místní rodiny Horniblowových, která vlastnila i její matku Delilah.
Dnešní pohled na město Edenton v americkém státě Severní Karolína, odkud Harriet Jacobsová pocházela a kde prožila nejtěžší roky svého života
Navzdory tomu, že otcem Harrietiny babičky Molly byl bělošský plantážník, který ji osvobodil, zůstala v otroctví téměř až do smrti. I přes darovanou svobodu ji totiž čekal únos a následný prodej zpět do otroctví. Kvůli své barvě pleti se spravedlnosti nedovolala. Stejně tak její potomci. A protože se status otroka přenášel z matky na děti, nevyhnul se tento krutý úděl ani dceři Delilah, a posléze ani vnučce Harriet.
Ta jako jedno z mála zotročených dětí zažila, co to znamená opravdový domov. Zpočátku totiž vyrůstala ve společné domácnosti s rodiči. Její otec byl také otrok, ale díky své zručnosti v tesařském řemesle měl určitá privilegia. Jeho majitelé mu dovolili samostatně bydlet i pracovat a on jim jednou ročně posílal podíl z vydělaných peněz.
Smutnou pravdu o tom, že je otrokyní bez sebemenších práv, se Harriet Jacobsová dozvěděla až po matčině smrti, kdy musela začít žít se svou novou majitelkou, která tehdy 6tiletou dívku zdědila po svých rodičích. Naštěstí pro Harriet se jednalo o laskavou ženu, která s ní zacházela vlídně. Dokonce ji naučila i číst a psát, a když o několik let později zemřela, Harriet doufala, že jí díky jejich blízkosti darovala ve své poslední vůli svobodu.
Roky musela snášet pronásledování a sexuální obtěžování
Harriet Jacobsovou však čekalo hořké zklamání, které jí přineslo zjištění o skutečném vztahu, který k ní její paní i přes veškerou projevenou dobrotu chovala. Místo vytoužené volnosti se totiž stala už podruhé předmětem dědictví a jako pouhá věc byla v roce 1825 odkázaná teprve 3leté majitelčině neteři Mary Matildě Norcomové. De facto byl však jejím novým pánem Maryin otec, místní městský lékař James Norcom. A právě kvůli němu Harriet poprvé tvrdě pocítila, jak strašný a nespravedlivý je život v otroctví.
Edentonský lékař James Norcom, pro kterého se otrokyně jeho dcery Harriet Jacobsová stala doslova posedlostí
Vážený a oblíbený doktor Norcom se totiž začal o mladou otrokyni až nezvykle moc zajímat. Když bylo Harriet Jacobsové necelých 15 let, přestal se před ní o 40 let starší otec její nezletilé majitelky se svými zvrhlými choutkami tajit. Nejprve jí do ucha šeptal sprostá slova, později ji začal pronásledovat a stal se pohlednou dívkou doslova posedlý. Harriet se ho bála a snažila se mu vyhýbat, což se jí zpočátku dařilo, protože paní Norcomová na svého muže velice žárlila a hlídala ho na každém kroku. Postarší doktor však v sexuálním obtěžování nepřestal a kdykoliv se mu podařilo zůstat s vyděšenou dívkou o samotě, přesvědčoval ji, že je stvořená jen pro jeho potěchu.
Norcomovi byli poměrně bohatí. Kromě honosného sídla v Edentonu vlastnili i několik farem s plantážemi a asi 50 otroků, k nimž se chovali hůř než ke zvířatům. Stejně jako většina ostatních pánů. Harriet byla denně svědkem jejich nelidské krutosti. Viděla bičování i trhání lidí poštvanými psy. Ale tím nejhorším byl pro ni pohled na zoufalé zotročené matky, kterým otrokáři vyrvávali přímo z náručí jejich děti, aby je posléze prodali někam daleko. Často se jednalo o potomky samotných plantážníků, kteří ubohé ženy buď svedli, nebo znásilnili.
Život v otroctví byl peklo. Pro mnoho otrokářů neměli otroci větší cenu než koně nebo krávy
Harriet Jacobsová brzy poznala, že u otrokyně je krása jejím největším prokletím. Bála se, že pokud se útokům doktora Norcoma neubrání, zažije zřejmě stejnou bolest jako ony bezmocné matky, jejichž děti skončily na lidském trhu. A nebyla by rozhodně první Norcomovou otrokyní, kterou takový osud potkal. Její pronásledovatel byl prý otcem dokonce 11 nemanželských dětí, které zplodil se zotročenými ženami. Kvůli strachu z prozrazení svých činů před manželkou a sousedy se pak žen i dětí jednoduše zbavil jejich prodejem. Ovšem matky s dětmi nenechal pohromadě, ale prodával je zvlášť. Jako mstu za to, že mluvily.
Nezachránil ji ani vztah s vlivným bělochem
Když se Harriet Jacobsová zamilovala do svobodného černošského mladíka, který se s ní plánoval nejen oženit, ale také ji chtěl ze svých vydělaných peněz vykoupit z otroctví, doktora Norcoma to velice rozzuřilo. Svatbu zakázal a Harriet byla nucena z obav před jeho hněvem vztah ukončit. Pánovo nadbíhání a pronásledování se stupňovalo. Nepomohly mu však ani sliby, že pokud se mu podvolí, udělá z ní dámu a postaví jí vlastní dům.
Příležitost uniknout z bezvýchodné situace se Harriet Jacobsové naskytla po seznámení s vlivným bělošským právníkem Samuelem Sawyerem. Věřila, že vztah s vysoce postaveným měšťanem jí konečně přinese svobodu. Doufala totiž, že ji její milenec od Norcoma koupí. Ale zhrzený doktor na prodej nepřistoupil. A to ani tehdy, když mu Harriet oznámila, že se Sawyerem čeká dítě. Po odhalení dívčina stavu zůstala i nadále majetkem rodiny, ale mohla se nyní přestěhovat do domu své babičky Molly, protože paní jí ve své domácnosti kvůli hanbě a podezření, že otcem dítěte je její muž, již déle nesnesla.
V úkrytu plném krys se schovávala 7 let
Když se doktor dozvěděl, že je jeho otrokyně podruhé těhotná, zbil ji, ostříhal jí vlasy a pohrozil prodejem jejích dětí, které navzdory tomu, že jejich otcem byl jeho konkurent Sawyer, patřily podle tehdejšího práva Norcomovým. Harriet pochopila, že její nenáviděný pán se jí nikdy nevzdá, a aby ochránila syna Josepha a mladší dceru Louisu Matildu před jeho pomstou, rozhodla se v roce 1835 uprchnout.
Nějaký čas se skrývala u přátel a potom našla útočiště v úzké mezeře pod střechou babiččina domu, kde strávila dlouhých 7 let. Nejvyšší bod jejího úkrytu plného myší a krys byl vysoký pouhý 1 metr, nešel tam vzduch ani světlo. V létě Harriet trpěla nesnesitelným horkem, v zimě byla prochladlá. Jediným rozptýlením v jejím dobrovolném vězení se stala malá vyvrtaná dírka, kterou pozorovala své dvě děti. Ty vychovávala babička Molly, nyní již bývalá otrokyně. Během let si nešetřila dostatek peněz k tomu, aby ji za ně jedna z přítelkyň vykoupila.
Její svoboda stála 300 dolarů
James Norcom myslel, že Harriet utekla někam daleko a on o ni definitivně přišel. Za to se jí rozhodl pomstít prodejem Josepha a Louisy Matildy obchodníkovi s otroky. Od něj potom obě děti odkoupil jejich biologický otec a poslal je na sever, kde pro ně bylo bezpečněji. V roce 1842 se je Harriet rozhodla následovat. S pomocí přátel se jí podařilo dostat se až do New Yorku, kde začala svůj nový život. Našla si práci v rodině populárního amerického spisovatele a redaktora Nathaniela Parkera Willise a opět se shledala se svými dětmi.
Nathaniel Parker Willis byl ve své době nejlépe placený časopisecký redaktor. Harriet Jacobsová pro něj pracovala jako chůva. Willisova druhá manželka Cornelia jí vykoupila svobodu
Harriet Jacobsové se po jejím útěku otevřel do té doby neznámý svět. Začala se pohybovat mezi abolicionisty, kteří usilovali o úplné zrušení otroctví. Nemohla však zapomenout na to, že ačkoliv žila ve zdánlivé svobodě, podle práva stále patřila již dospělé Norcomově dceři Mary Matildě a jejímu manželovi. Definitivního vysvobození z otroctví se Harriet dočkala až v roce 1852, kdy ji od jejích majitelů za 300 dolarů vykoupila manželka redaktora Willise. Nyní již opravdu svobodná žena nepřestala být své zaměstnavatelce a přítelkyni nikdy vděčná. Mísily se v ní pocity úlevy a štěstí, ale i hořkosti. Nemohla totiž přijmout to, že je vůbec možné prodat lidskou bytost.
Její svědectví o životě v otroctví dnes patří k americké klasice
Aby společnost pochopila, jak hrůzné a odporné je otroctví, rozhodla se o něm Harriet Jacobsová podat své vlastní svědectví. V roce 1861 vydala pod pseudonymem Linda Brentová knihu Incidents in the Life of a Slave Girl, která je považovaná za nejkomplexnější popis otroctví, jaký kdy žena napsala. Harrietina autobiografie dnes také patří k nejdůležitějších knihám v dějinách USA a používá se k výuce a studiu o této temné kapitole amerických dějin.
Z bývalé černošské otrokyně Harriet Jacobsové se stala respektovaná bojovnice za práva otroků a za zrušení otroctví. Své popularity, která následovala po vydání knihy vzpomínek, využila k humanitární práci. Mimo jiné založila v roce 1864 ve Virginii školu pro uprchlé a osvobozené otroky, kterou vedla její dcera Louisa Matilda. S tou Harriet žila až do své smrti v roce 1897, kdy už ve Spojených stát amerických platil více než 30 let úplný zákaz otroctví. Věděla tak, že její potomci na rozdíl od ní vyrostou ve svobodě.
Jediný známý portrét bývalé americké otrokyně Harriet Jacobsové z roku 1894. Zemřela o 3 roky později jako respektovaná, ale hlavně svobodná žena
Zdroje:
