Článek
Život jim zachránil talent
Naposledy se viděli na konci druhé světové války. Když se v roce 2016 Helen Spitzerová a David Wisnia po více než sedmi destiletích znovu setkali, byl to pro oba mimořádně dojemný zážitek. Dříve se totiž milovali a slíbili se, že jestli nacistické řádění přežijí, vezmou se. Tehdy věděli, že každý jejich den může být tím posledním. Protože jako Židé věznění v koncentračním táboře Osvětim čelili smrti neustále. Navzdory utrpení, které je obklopovalo, vydržela jejich láska několik měsíců.
Helen Spitzerová a David Wisnia prožili několikaměsíční vztah během svého věznění v koncentračním táboře Osvětim. Znovu se shledali až ve stáří
Helen Spitzerová patřila k prvním ženám deportovaným do Osvětimi. Narodila se 10. listopadu 1918 v dnešní Bratislavě a vystudovala grafiku. Po příjezdu do tábora počátkem roku 1942 se musela účastnit těžkých demoličních prací a brzy začala trpět podvýživou a nejrůznějšími nemocemi. Když se však dozorci dozvěděli o jejích grafických dovednostech a znalosti němčiny, přeřadili ji do kanceláře uvnitř budovy, kde ji čekala registrace vězňů, ale i navrhování jejich uniforem či vytváření modelů aréalu.
Helen si tak díky svému talentu zachránila život. Nejenže se mohla volně pohybovat po táboře, sprchovat se a nosit lepší oblečení než většina ostatních vězňů, ale kvůli své nové pozici začala dostávat i vyšší příděly jídla. Navzdory všem výhodám však nikdy nebyla kolaborantkou. Naopak. Využívala svého přístupu k táborovým záznamům, čímž mohla přiřazovat vězně na méně náročné práce či zabránit jejich transportům.
Jedním z dalších privilegovaných vězňů byl i židovský mladík David Wisnia z Polska. Také on vděčil za svou záchranu vrozenému nadání. Od dětství se věnoval zpěvu a jeho snem bylo vystupovat v Metropolitní opeře v New Yorku. Do Osvětimi se dostal krátce poté, co mu nacisté ve varšavském ghettu zastřelili oba rodiče a mladšího bratra. Ihned po svém příjezdu do koncentračního tábora byl donucen odnášet mrtvá těla svých spoluvězňů, kteří v zoufalství spáchali sebevraždu vrhnutím se na elektrické oplocení.
Pro Davida Wisniu šlo o nesmírně traumatický zážitek, jak později vzpomínal. Mladý Polák vykonával tento neuvěřitelně psychicky náročný úkol několik dní, déle by to prý už nevydržel. Naštěstí pro něj se v táboře brzy rozneslo, že umí výborně zpívat, takže ho po týdnu přeložili na novou práci. Dezinfikoval oblečení po vězních a po večerech musel svým zpěvem bavit dozorce. Přispívat k zábavě lidí, kteří denně zabíjeli jeho přátele, nebylo pro Davida vůbec jednoduché. Jeho jedinou motivací se stalo přežití.
Slíbili si, že se po válce vezmou
S tehdy 25letou Helen Spitzerovou se David Wisnia seznámil v roce 1943 jako 17letý. O osm let starší vězeňkyně si ho poprvé všimla, když zpíval dozorcům. Pojily je nejen vzájemné sympatie, ale i společný zájem o hudbu. Také Helen se před svým uvězněním věnovala muzice. Její hru na mandolínu dokonce mohli několikrát slyšet i českoslovenští posluchači ze svých rozhlasových přijímačů.
„Naučila mě všechno,“ řekl David Wisnia o ženě, která se v táboře stala jeho milenkou. Díky jejímu postavení se mohli tajně scházet v aréalu tábora, aniž by si toho stráže všimly. Láska dvou zamilovaných vězňů byla natolik silná, že ji chtěli po válce stvrdit svatbou. Domluvili si setkání ve Varšavě, kde na sebe měli po osvobození počkat. Jejich vztah, který vznikl na tak hrůzném místě, jakým byl osvětimský koncentrační tábor, vydržel až do prosince 1944, kdy Davida transportovali do Dachau. Od té doby se milenci neviděli. A to celých 72 let.
K domluvené schůzce po válce nikdy nedošlo
David Wisnia i Helen Spitzerová válku přežili. Helen byla krátce před jejím koncem přemístěna do jiných táborů. Nakonec ji Němci ze strachu před postupující spojeneckou armádou vyhnali spolu s ostatními vězni na takzvaný pochod smrti, ze kterého utekla. Strhla si z oblečení identifikační pásku a podařilo se jí splynout s místními. Po německé kapitulaci se vrátila do Bratislavy, kde zjistila, že z celé její rodiny zůstal naživu už pouze bratr.
Ani Davidova cesta za svobodou nebyla jednoduchá. Uprchl během transportu z Dachau a poté se skrýval v opuštěných stodolách na území Německa, dokud neuslyšel blížící se tanky. Měl štěstí, protože šlo o 101. výsadkovou divizi americké armády. Připojil se k ní, a jelikož uměl dobře německy, pomáhal Američanům s tlumočením. Dokonce dostal svou vlastní uniformu a naučil se zacházet s kulometem.
Davida Wisnii se po jeho útěku ujali američtí vojáci. Americe zůstal vděčný do konce života
„Byli to mí andělé strážní,“ vyprávěl David Wisnia po letech s úctou o vojácích, kteří ho zachránili. Považoval je za část své rodiny. Po konci války se rozhodl, že emigruje do Spojených států, kterým nepřestal být nikdy vděčný. Po prožitých traumatech už totiž nechtěl mít s Evropou nic společného. I proto se musel vzdát své lásky k Helen a na slíbené místo setkání ve Varšavě se nikdy nedostavil. Helen však ano, ale čekala marně.
Přitom stačilo málo, aby se bývalí milenci z Osvětimi opět shledali. Helen totiž nějaký čas žila v táboře pro vysídlené osoby v bavorském Feldafingu, který byl zřízen pro navrátivší se vězně z východoevropských koncentračních táborů. David tam jezdil s pověřením americké armády se zásobami, ale o Helenině pobytu zde nevěděl. „Nikdy nenastal ten správný čas, abychom se znovu sešli,“ myslel si.
Helen Spitzerová se provdala v roce 1945. Vzala si Američana Erwina Tichauera, kterého poznala v táboře ve Feldafingu, kde zastával funkcí šéfa bezpečnosti. Manželé Tichauerovi se usadili ve Spojených státech a během následujících roků procestovali svět v rámci mnoha humanitárních projektů OSN. Z Davida Wisnii se stal v Americe učitel. Také on se oženil a s manželkou Hope vychovali čtyři děti, které jim později daly šest vnoučat.
Setkání po 72 letech bylo plné emocí
Až po mnoha letech se Helen Spitzerová Tichauerová a David Wisnia od společného známého dozvěděli, že je ten druhý naživu a že oba žijí v USA. Přítel jim domluvil schůzku, na kterou však Helen nepřišla. Čas utíkal a každý z kdysi zamilované dvojice žil svým vlastním životem. Až do roku 2016, kdy po neuvěřitelných 72 letech konečně došlo k jejich znovushledání.
Když David Wisnia navštívil svou někdejší lásku v jejím bytě na Manhattanu, byla už nemocná a upoutaná na lůžko. Špatně viděla i slyšela, takže chvíli trvalo, než Davida poznala. Musel se k ní naklonit blíž. Poté se již 98leté dámě rozzářily oči. „Pětkrát,“ odpověděla Helen na Davidovu otázku, jestli ho někdy v Osvětimi díky své možnosti manipulovat s táborovými záznamy uchránila před smrtí.
"Lovers in Auschwitz, Reunited." Amid the death and desperation of the Auschwitz concentration camp, two inmates, David...
Posted by The Wiener Holocaust Library on Saturday, December 26, 2020
Helen Spitzerová Tichauerová zemřela dva roky po tomto emotivním setkání. David Wisnia ji přežil o tři roky. Před svou smrtí stihl několikrát navštívit rodné Polsko. Naposledy v roce 2020 při příležitosti 75. výročí osvobození Osvětimi. Byl již zesláblý a k pohybu musel používat invalidní vozík, přesto v sobě našel dostatek síly, aby na vzpomínkových akcích povyprávěl o svých pohnutých zkušenostech z druhé světové války. A také zazpíval.
David Wisnia totiž miloval zpěv až do konce svých dnů. Lásku k hudbě předal i jednomu ze svých vnuků. Právě oceňovaný americký zpěvák a klavírista Avi Wisnia svého dědečka na cestu do Polska doprovodil. „On je důkazem toho, že Hitler nevyhrál, “ prohlásil o svém vnukovi bývalý osvětimský vězeň, který si navzdory prožitým hrůzám nikdy nenechal vzít svou radost ze života.
David Wisnia vyvázl z Osvětimi živý i díky svému hudebnímu talentu. Ten po něm zdědil jeho vnuk Avi Wisnia, který svého dědečka doprovázel na sérii vystoupení v Polsku
Zdroje:
