Článek
Místo války si vybral život v divočině
Oblast zvaná Gully Lake leží v kanadské provincii Nové Skotsko. Je plná kopců, mokřadů, jezer a neprostupných lesů. Od roku 2005 patří mezi chráněná území. Turisté mohou obdivovat zdejší rozmanitou faunu a flóru díky řadě značených stezek. Jedna z nich nese jméno i po Willardovi Kitchenerovi MacDonaldovi. Muži, který v divočině Gully Lake prožil o samotě neuvěřitelných 60 let.
Uprostřed drsné divočiny kanadské provincie Nové Skotsko prožil Willard Kitchener MacDonald dlouhých 60 let
Willard Kitchener MacDonald se narodil 13. srpna 1916 ve městě Somerville severozápadně od Bostonu v americkém státě Massachusetts, ale vyrostl v Kanadě, kde byl během druhé světové války povolán do vojenské služby. Aby se vyhnul nástupu na evropskou frontu, vyskočil z vlaku mířícího do přístavu Halifax a ukryl se v hustých lesích nedaleko malé nezačleněné obce Earltown v okrese Colchester v severní části centrálního Nového Skotska.
Odmítl zabíjet
Sám Willard Kitchener MacDonald o své dezerci nerad mluvil, ale je pravděpodobné, že právě jeho útěk z vojenského vlaku a následný strach z hrozícího trestu ho přiměly ukrýt se v dřevěné chatrči uprostřed Gully Lake, která se nakonec stala jeho domovem dalších šest desetiletí. Ve svém útočišti v nitru divoké přírody se totiž rozhodl zůstat i poté, co kanadská vláda v roce 1950 udělila všem dezertérům amnestii.
Kanadské jednotky se podílely na bojích 2. světové války. Willard Kitchener MacDonald odmítl zabíjet a raději dezertoval
Důvodem mužovy snahy vyhnout se válce nebyl strach z vlastní smrti. Odmítl prý bojovat proto, že v Bibli stojí: „Nezabiješ.“ Aby nemusel mít na rukou krev, zvolil si raději samotu. Na každodenní útrapy a nebezpečí plynoucí z extrémní izolace od zbytku společnosti si Willard Kitchener MacDonald brzy zvykl a svému novému způsobu života se rychle přizpůsobil. Stačilo mu pár základních věcí, které mu zajistily přežití. Třeba lovecká puška, díky níž si obstarával potravu.
V okolí ho znali jako Poustevníka z Gully Lake
Ve skromném majetku svérázného samotáře nechyběla ani kytara. Hru na tento nástroj totiž Willard Kitchener MacDonald miloval a možná mu i pomáhala překlenout těžké chvíle, které s sebou občas přineslo jeho osamění. V pozdějších letech si mohli jeho hudební umění poslechnout i zvědaví turisté, kteří začali takzvaného Poustevníka z Gully Lake cíleně vyhledávat. Rádi si vyslechli mužovy dobrodružné historky a obdivovali jeho pohled na svět a schopnost přežít v drsné krajině bez většiny výdobytků moderní civilizace.
Zvládnout zdejší kruté zimy muselo být pro Willarda Kitchenera MacDonalda nesmírně náročné. Přesto o návratu mezi lidi neuvažoval. Kromě turistů ho navštěvovali i přátelé z mládí a obyvatelé okolních měst, kteří se mu snažili pomoci. Zájem o stárnoucího muže z lesa projevil i okres Colchester, který mu poskytl moderní a pohodlně vybavenou chatu, do které se však Willard Kitchener MacDonald odmítal přestěhovat. Opustit starou chatrč, která se stala na dlouhých 60 let jeho domovem, ho donutil až ničivý lesní požár, který ji celou zničil.
Zemřel sám uprostřed lesa
Téměř 90letému staříkovi z Gully Lake vzal oheň nejen střechu nad hlavou, ale i jeho milovanou kytaru. Z obav před umístěním do nemocnice nebo domu pro seniory se zlomený Willard Kitchener MacDonald rozhodl uprchnout hluboko do lesů, kam se ho následně vydala hledat skupina dobrovolníků.
Když 27. 6. 2004 nalezl pátrací tým v hustém lesním porostu tělo starého muže bez známek života, všichni si byli téměř jistí, že jde o více než půl roku pohřešovaného 87letého Willarda Kitchenera MacDonalda, což zanedlouho na základě nalezeného rodného listu ve věcech mrtvého potvrdila i kanadská policie. Legendární poustevník z Gully Lake tak strávil své poslední dny sám. Stejně jako tomu bylo po většinu jeho pozoruhodného života. Přátelé Willarda Kitchenera MacDonalda věří, že zemřel právě tam, kde chtěl. Obklopen přírodou, kterou nadevše miloval.
Zdroje:
